Prkenná trilogie aneb snowboarding za prvé

Historie snowboardingu ve zkratce

Sněhové prkýnko nám vzniklo tak trochu komicky, když v roce 1956 člověk jménem Shermen Popen spojil dvě lyže dohromady a vzniklé dílko pojmenoval „snurfer“ (nejspíš zkomolenina snow a surfer). Můžeme ale říci, že se již od třicátých let dvacátého století projevovaly tendence surfování na sněhu, a to především ve Spojených státech amerických.

Badminton teď frčí

Trošku vážněji se „snurferu“ ujal Jake Burton, který na přelomu let 1977 a 1978 založil stejnojmennou firmu, která dnes zabírá značnou část světového trhu. Jelikož platíte za značku a zároveň za nezpochybnitelně vysokou kvalitu, musíte počítat s tím, že pokud se rozhodnete koupit snowboard nebo jakékoliv příslušenství od značky Burton, vaše peněženka zapláče nad nejednou tisícikorunou. Nutno dodat, že je doslova k popukání (samozřejmě trošku i závidím), když vidíte na svahu po Vánocích děcka bohatších rodin, jež jediné, co na sobě nemají od značky Burton, je snad spodní prádlo (a i tím bych si nebyl tak jistý), a jakmile stoupnou na to krásné prkýnko, skácí se hned k zemi.

Dalšími dvěma důležitými (a už posledními) jmény jsou Tom Sims a Chuck Barfoot, kteří vymysleli laminátovou konstrukci snowboardu s dřevěným jádrem a přidali i ocelové hrany. Díky tomu máme dnes prkýnka, jaká máme, a můžeme jezdit i po tvrdém sněhu.

Definitivně tento sport ale ukotvil až vznik mezinárodní snowboardingové federace (ISF) v roce 1991. Tato federace má na starosti organizování mistrovství světa, poháru národů a mistrovství světa juniorů. I díky jejím zásluhám se v nám velice známých Olympijských hrách naganských zařadil snowboarding mezi další soutěžní sporty, a tak si proklestil cestu hustým, nevlídným porostem až na výsluní a stal se velice oblíbeným. Stal se už nejen sportem vyžadujícím velkou obratnost a prostorovou orientaci, ale i životním stylem.

A jak se snowboard vyvíjel u nás v Čechách?

Moc ne. Na jakoukoliv novotu se komunismus díval podezřele a stejně tak i na snowboarding, který ještě k tomu pocházel z USA. Když už si ale někdo snowboard opatřil, ať už si ho koupil nebo vyrobil, bylo vůbec těžké si na svahu zajezdit bez jakékoliv poznámky. Nutno podotknout, že na (většinou menších) svazích tento problém stále přetrvává. Místo aby lidé byli rádi, že jste pro ně dalším zákazníkem a tím pádem i větším výdělkem, koukají na vás svrchu. Jezdíte totiž jinak po sjezdovce, jezdíte jinak i na kotvě, stavíte si skokánky (a to ti slušnější i na okraji sjezdovky)… Doufám jen, že se u nás v tomto smyslu přístup lidí ke snowboardingu přeci jen změní.

Druhy snowboardingu

Možností, jak se na snowboardu vyřádit je opravdu hodně. Určitě i proto se stal tak oblíbenou záležitostí. Freestyle zahrnuje všemožné skoky a ježdění po zábradlí. Pokud jezdíte už profesionálně, zahrnuje tato disciplína také U-rampu, Quater-pipe (což je vlastně jen půlka U-rampy), Slopestyle (kdy jezdíte jakýsi „skateboardový street“ na sněhu, takže zábradlíčka, skočky a podobně) a další… Popis těchto disciplín by nejspíš vydal na další článek. Alpine zahrnuje slalom, paralelní slalom a obří slalom. Stejně jako u lyží, i zde jde o to být co nejrychleji dole a projet to, co máte. Jen chci podotknout (zmíním se víc až ve druhém článku), že na tuto disciplínu se používá úplně jiné prkno, vázání (jiné postavení nohou na prkně) a boty. Zbývá se zmínit o Boardecrossu (něco jako v motokrosu, soutěžící jedou vedle sebe po trati plné muld, překážek a klopených zatáček, a opět vítězí nejrychlejší) a dále pro oko diváka patrně nejzáživnějším Freeridu (adrenalinová jízda v extrémním terénu).

Další část trilogie o snowboardingu si můžete na stránkách FiftyFifty.cz přečíst příští pondělí.