Pomelo, kumkvat, bergamot, cedrát

FiftyFifty, společenský magazín.
Pomelo, kumkvat, bergamot, cedrát na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Pomelo, kumkvat, bergamot, cedrát

FiftyFifty
Share

Pomelo, kumkvat, bergamot, cedrát

Pod názvy se skrývá exotické ovoce. Pomelo patří k největším citrusovým plodům, kumkvat k nejmenším a bergamot všechny citrusové plody předčí svou vůní.

Pomelo (Citrus grandis), jinak též nazývané Adamovo jablko, může vážit až pět kilogramů. Vzdáleně připomíná grapefruit, ale na rozdíl od něj není trpké, ale sladké a šťavnaté. Vzniklo prý zkřížením pomeranče a grapefruitu. Některé variety jsou kulaté, jiné mají oválný nebo až hruškovitý tvar. Pomelo má v podstatě stejné použití jako jiné citrusové plody. Jí se syrové, bez kůry, která je silná, pórovitá a žlutozelené barvy. Dužnina je světle žlutá, oranžová, nebo přechází až do červena. Před konzumací je třeba bílou kůži dokonale odstranit i z jednotlivých dílků, protože je hořká. Pomelo se přidává pro zpestření chuti do ovocných salátů či marmelád. Je bohatým zdrojem vitaminů A, B a C a také draslíku.

Pomelo pravděpodobně pochází z jižní Číny či jihovýchodní Asie. Dnes se pěstuje i v karibské oblasti a v USA. Plody dozrávají na přelomu roku. Ze své pravlasti se rozšiřovaly přes Střední východ do Afriky a s Araby se dostaly spolu s dalšími citrusy i na španělské území a do jižní Evropy.

Kumkvat

Zatímco pomelo je největší, kumkvat představuje nejmenší z citrusů. Je jen o málo větší než oliva. Připomíná trpasličí pomeranč, jeden plod váží kolem deseti gramů. Slupka je jemná, příjemně nasládlá a konzumuje se spolu s plodem, který má mírně natrpklou chuť. Kumkvaty pocházejí z Číny, kde po století patří k běžnému ovoci. U nás jsou známy až od osmnáctého století.

Kumkvat (Fortunella japonica) má bílé květy s narůžovělými korunními plátky. Plody kumkvatu obsahují rovněž vysoké množství vitaminů A, B a C a také podíl minerálních látek není zanedbatelný. Z kumkvatů se vyrábějí džemy, rosoly i sirupy, kandují se a marinují. Jsou velmi osvěžující součástí ovocných salátů. Používají se do mixovaných nápojů a také při pečení tučnějších mas a drůbeže. Téměř nepřekonatelné jsou s husími játry.

Bergamot (Citrus bergamia)

Je dalším z řady u nás málo známých citrusových plodů. Je žlutý, má tvar hrušky a lehce kyselou chuť s výraznou vůní. Tato vůně je typická pro čaje Earl Grey, užívá se často v aromaterapii a při výrobě parfémů či léčivého éterického oleje. Dnes se bergamot pěstuje téměř výhradně v italské Kalábrii a to do takové míry, že se stal symbolem této oblasti. Bergamot se pěstuje rovněž v Argentině, Brazílii a v americkém státě Georgii, ale kvalita je podstatně horší než u bergamotů z Kalábrie. Ta má pro jejich pěstování nejen vhodné klimatické, ale i půdní podmínky.

Aromatická esence se získává z bergamotové kůry. Přibližně třetina všech pánských kolínských vod, vod po holení, parfémů a podobně, a zhruba polovina dámských obsahuje bergamot. První kolínské vody, vyvinuté v sedmnáctém století v Německu, byly založeny hlavně na bergamotu. Bergamotová esence se používá i v aromaterapii především k léčení depresí a zažívacích potíží. Bergamot se vysazuje i jako přírodní ochrana. Jeho aromatické kořeny chrání rostliny v okolí před škodlivým hmyzem, proto se často vysazuje v zelinářských zahradách.

Cedráty

Odedávna se pěstovaly v Persii, v Palestině a v Médské říši. Proto řecký filozof a přírodní badatel Theofrastos (372 – 287 př. n. l.) nazval cedrát Malus medica (Jablko médské) a římský spisovatel Plinius Starší (23 – 79 n. l.) byl prvním, kdo mu dal jméno citrus. Cedrát (Citrus medica) je vždy zelený trnitý keř nebo nízký strom, který dorůstá do výšky maximálně čtyř metrů. Listy jsou velké, až dvacet centimetrů dlouhé. Květy velké asi čtyři centimetry jsou bílé, na vnější straně většinou purpurové, což je typické pro cedráty a citroníky, tedy pro kyseloplodé citrusy. Ostatní citrusy mají květy obvykle čistě bílé.

Také plody cedrátů jsou velké, oválné, dlouhé až dvacet centimetrů. Kůra se obtížně loupe, pod ní je vrstva bílého pletiva, které obaluje poměrně malou kyselou dužninu. Cedrát se snadno kříží s jinými druhy, čímž vznikají pozoruhodné hybridy. Cedráty se používají zejména k přípravě osvěžujících nápojů a šťáv.

Vyžadují teplé podnebí, i slabý mráz je poškodí. Z různých dalších variet vyniká zvláštní Citrus medica sarcodactylis, tzv. Buddhova ruka. Jeho plody připomínají prsty ruky. Buddhova ruka se pěstuje jen jako dekorativní citrus.

Klady citrusů

Jsou chutné, zdravé, bohaté na vitaminy. Jedna sklenice, která obsahuje necelé dva decilitry pomerančové šťávy, dodá člověku v průměru 100 až 120 procent doporučené denní dávky vitaminu C. Citrusy jsou bohatým zdrojem kyseliny listové, draslíku, fosforu, hořčíku, mědi a vápníku. Toho obsahují nejvíce Budhova ruka a pomeranče. Citrusy neobsahují žádné tuky. Jsou nízkokalorické, velmi vhodné při redukčních dietách. Pomeranč má průměrně 70 kcal, grapefruit asi 90 kcal, 15 ml citronové šťávy pouhé čtyři kcal. Citrusy také obsahují množství pektinu, ve vodě rozpustné vlákniny, která účinně pomáhá snižovat hladinu cholesterolu.

Nejnižší spotřeba

Spotřeba citrusových plodů V České republice prudce vzrostla začátkem devadesátých let, přesto zůstáváme zhruba na poloviční spotřebě vzhledem k západní Evropě. Podle statistik u nás nejméně citrusových plodů spotřebují zemědělci, necelých čtrnáct kilogramů na člověka za rok. Celková průměrná spotřeba nedosahuje ani 17 kilogramů na člověka za rok, zatímco v zemích Evropské unie je to kolem 34 kg, tedy zhruba dvojnásobek. Nejvíce citrusových plodů mají z Evropanů ve svém jídelníčku Irové a Švédové.


Zdroj: 100+1







© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.