Pojď ke mně, tygříku!

Je to těžký, vidět do nich.
Když zaťukala, pozval jsem ji dál.Chodila po místnosti, prohlížela si obrázky, trochu je komentovala a pak chtěla něco k pití. Stál jsem opřený u dveří a pozoroval jí. Měla docela velkej zadek, ale líbil se mi. V upnutých džínách vypadal dobře. Tričko měla příšerný, nějaké barevné nápisy, za kterými jsem jen mohl tušit tvar jejích prsou. Měla krátký, rozcuchaný účes, který mi trochu připomínal ananas. Když povídala, tak trochu roztržitě pohybovala hlavou. V obličeji měla rozeseté pihy a myslím, že nebyla vůbec nalíčená. Sklenici vína, kterou jsem jí nalil, zvládla docela rychle a pohybem ruky mi naznačila, že by si ještě dala. Ochotně jsem nalil a myšlenka na kino se mi začala příjemně rozplývat. Po půl hodině řekla:,,Tak půjdem?" Trochu zklamaně jsem přikývnul. ,,Ale nemusíme, tady je to docela fajn," řekla. Tak co sakra chce?, pomyslel jsem si. Mám tohle zapotřebí? Tohle věčný jo, nebo ne, nebo třeba, nebo možná. Je to pokaždý stejný.
Najednou si sedla na stůl a nohy si položila na židli. Vzala do ruky štětec. Na ty jsem obzvlášť háklivý, ale byl jsem zvědavý, co má v úmyslu. Přistoupil jsem k ní blíž a podal jí tubu s černou barvou. Jednou nohou odsunula židli, abych k ní mohl blíž. Nabrala trochu barvy a zatáhla mě za triko. "Sundej si to," řekla. Tak jsem to udělal. Malovala po mně černé pruhy. Byl jsem hodně překvapený, ale taky se mi to dost líbilo. Sundal jsem to její příšerný tričko. Neměla podprsenku. Vzal jsem druhý štětec a přejel jí modrou barvou přes bradavky, které hned zareagovaly. Ona vzala oranžovou barvu. Jednou rukou mi rozepínala kalhoty a druhou po mně malovala oranžové pruhy. Nejednou mi zašeptala: "Ošukej mě, tygříku!" , "Rád," usmál jsem se. Stáhnul jsem z ní zbytek věcí. Namačkal jsem si barvu z tuby rovnou do dlaně a přejížděl jí po těch místech těla, které se mi zdály nejpříjemnější. Jenom jednu jsem vynechal. Ta měla svojí krásnou růžovou. Jediné místo, kde je tahle barva víc než snesitelná. Měla nad ní jen slabý černý proužek krátkých chloupků. Čím víc jsem se jí vyhýbal, tím víc dávala nohy od sebe. Pak už se jen zadkem posunula na kraj stolu a naše barvy se spolu rozmazaly.
Ráno zpod peřiny vyčuhoval jenom ten ananas. Pod ní měla na těle ještě trochu barvy, která šla špatně smýt. Mně ale zajímala jen ta růžová. Ta byla pořád stejná.