Podivný kámen

FiftyFifty, společenský magazín.
Podivný kámen na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Podivný kámen

FiftyFifty
Share

Podivný kámen

Patří nejen ke květnu ke znamení Býka, ale i k červnovým Blížencům. Je to jen polodrahokam, ale vyniká podivuhodnou rozmanitostí a krásou. Od nepaměti se mu připisuje magická síla a opřádají ho legendy. Achát.

Existují acháty aztécké, brazilské, modré, hrachové, trubičkovité, plamínkové a také acháty soví oko, hromové vejce či achát lastura. Většinou jsou acháty v odstínech šedé a bílé, ale také modrobílé, modrošedé či modré, béžové nebo i s nádechem dorůžova. Jen málo kamenů se může pyšnit takovou pestrostí barev. Nejkrásnější jsou acháty, na kterých se střídají chladné barvy modrá a šedá s teplými odstíny žlutohnědé a růžové. Charakteristické pro tyto polodrahokamy je jemné páskování, které mléčně opalizuje.

Pohled zpět

Ve starověku byl achát oblíben zejména ve starověké Číně a Indii. Archeologické vykopávky dokazují, že ho znali i nomádští Skythové, patřil i do antického Řecka a Říma. Podle řeckého filozofa a přírodovědce Theofrasta (372 až 287 př. n. l.) dostal achát jméno podle sicilské řeky Achates, v níž byly tyto kameny objeveny. Jde o řeku, která má dnes název Dirillo.
Velmi oblíbené a ceněné byly a jsou gemy, které se do achátů vyřezávají. Proslavená je Augustova gema uložená ve sbírkách vídeňského Muzea historického umění či gema, na níž je portrét Alexandra Velikého a která je ve sbírkách Národní knihovny v Paříži. Velkou sbírku achátových gem měl slavný kartaginský vojevůdce Hannibal. Získal ji v roce 216 př. n. l. po vítězství nad Římem, ale po jeho konečné porážce se sbírka opět vrátila do Říma.

Základní údaje

Achát je varietou chalcedonu, což je krystalická odrůda křemene. Má tvrdost 6 až 7. Vznikal v dutinách fosilních láv, proto se v přírodě vyskytuje především ve vulkanických horninách. Jak chladly, vytvářely se v nich prázdné prostory po únicích plynu a z křemičitých gelů se pak v nich vysrážely vrstvy achátu. Acháty mohou mít velikost drobných valounků až po velké balvany.

Acháty se vyskytují prakticky po celém světě. Už od starověku jsou jejich naleziště známa v Indii hlavně na Dekánské plošině. Tam mají většinou chladné barvy - šedé, šedobílé až šedomodré. V poušti Gobi jsou naopak acháty teplých barev - červenavé, oranžové až fialově červené. V Egyptě v oblasti Džebel byly známé už před třemi tisíci let. Jak už bylo řečeno, ložiska achátů jsou po celém světě. Nejkvalitnější pravděpodobně v Jemenu, v Iráku, v Indonésii a v Brazílii, ale jsou i jinde. Jsou i na našem území v Podkrkonoší a Podještědí.

Porézní typy achátů se běžně barví, a to už od středověku. Niklovými sloučeninami dostáváme zelené odstíny, jiné postupy vedou ke vzniku černých proužků. Žluté barvy se dosáhne působením oxidů železa a chlóru a lehkým zahříváním, červené barvy působením dusičnanu železa a také zahřátím. Ve starověké Číně se k barvení používal i med a podle Plinia Staršího znali barvení achátů medem i Arabové.

Magická síla

Achát je především talismanem jezdců a chovatelů koní. Ve starých židovských bájích je achát považován za kámen schopný uchránit člověka i zvíře od klopýtnutí a pádu, a proto se koňům vplétaly acháty do hřívy a zasazovaly se do koňských postrojů. Hnědé a černé acháty s bílým lemem jsou pro národy severní Afriky symbolem oka a slouží jako talisman proti uhranutí. O těchto okatých achátech se také věřilo, že umístěné na unavené oči osvěží zrak a obnoví jeho ostrost.   

Zdroj: 100+1






© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.