Orgasmus… Co to vlastně je?

A důvod? Uznávaná americká sexuoložka B. Whipple ve své knize The G spot (Bod G) říká: „Lidé jsou asi tak rozdílní jako sněhové vločky. Každá je úplně jiná. A stejně tak jsou rozdílné naše zkušenosti s orgasmem. Pokud se věda svými definicemi chce přiblížit realitě, pak nejdřív musí tuto absolutní jedinečnost každého z nás vzít vážně a teprve potom začít vyvozovat závěry.“

Možná to vypadá, jako kdyby se tímto postojem celá situace komplikovala, ale ve skutečnosti může přinést velkou úlevu. Tento pohled si totiž můžeme vysvětlit například tak, že neexistuje žádné „správně“, jak má tento (či jakýkoli jiný) sexuální prožitek vypadat, že není žádný univerzální postup, který lze při dosahování orgasmu dodržovat atd.

Např. ještě v 80. letech se tradovalo schéma, které – a to ještě s velkou opatrností – lze použít k popisu mužské sexuality (nejprve je fáze narůstajícího vzrušení, které se zastaví v tzv. fázi „plató“, kdy již vzrušení dále nenarůstá, v určitý moment vykulminuje v orgasmus a poté vzrušení opadne). Toto schéma je nicméně k popisu ženské sexuality naprosto nedostačující. Ano, jsou ženy, jejichž reaktivita odpovídá posloupnosti vzrušení – plató – vyvrcholení – opadnutí vzrušení, ale tento proces může být také úplně jiný.

S orgasmem i bez…
Např. jsou tzv. multiorgastické ženy, které během fáze plató mohou zažít orgasmů několik, nebo naopak anorgastické ženy, které nemusí mít orgasmus žádný. To však vůbec neznamená, že jsou jakkoli podřadné či méněcenné!!! To, co je naprosto nejdůležitější měřítko, je, zda jsou při milování spokojené, zda se jim líbí. Což u některých žen s počtem či intenzitou orgasmů souviset může, ale u mnohých naopak vůbec nemusí! Je třeba mít na paměti individualitu každého z nás. Jeden můj známý urolog z východního Slovenska mi vyprávěl, že se ho někdy postarší pacientky ptají: „A pán doktor, čo je to, ten orgazmus? Susedka mi hovorila, že o ňom čítala v časopise a že by som ho mala mať…“. Osvěta je jistě důležitá, ale pokud má v ženách, které jsou se svou sexualitou třeba celý život spokojené, najednou vyvolávat pocit méněcennosti, neschopnosti atd., pak se domnívám, že v těchto momentech se celý tento informační proces míjí účinkem.

Hledání vyvrcholení
Další varianta nastává, když se tohoto klišé chopí muži a začnou své partnerky doslova stresovat tím, že „by přece ten orgasmus měly mít“. Není to tak dávno, co u mě při konzultaci plakala jedna krásná mladá žena, jak má svému partnerovi vysvětlit, že se jí milování s ním líbí, že ho prožívá intenzivně, že je spokojená…, jen prostě nemá ten „typický orgasmus“, který její partner pořád očekává… On měl představu, jak má sex „správně“ vypadat, a když tomu tak nebylo, v jeho očích to znamenalo, že je něco špatně. Což je nicméně postoj, který to „špatně“ skutečně způsobil. Partnerka se totiž ocitala ve velikém stresu, protože cítila, že on má očekávání, která ona není schopná splnit. To vedlo k tomu, že byla v napětí, nedokázala se uvolnit a milování si už nedokázala vychutnat. Partner byl také v napětí, protože byl soustředěn na to, jestli jeho partnerka „už konečně bude ten orgasmus mít“… Těmto dvěma se podařilo si tuto situaci vysvětlit, partner pochopil, že jeho očekávání jsou neopodstatněná, a začal sexualitu své partnerky respektovat takovou, jaká je.

Ne všechny dvojice však tento postoj zaujmou. Asi si umíte představit, kam takový scénář vede, pokud na svých představách trvají. Milování přestane být zdrojem příjemných prožitků, sblížení a uvolnění, ale naopak se stává zdrojem stresu a napětí. Partneři se mu začnou vyhýbat… A je pouze otázkou času, kdy přijdou hádky, slzy, pak možná milenky či milenci, možná dokonce rozchod… A to vše proto, že na začátku stála představa o tom, jak má žena „správně prožívat milování“.

Autor: Mgr. Katarína Filasová
Zdroj: Sexuálně.cz