Optimizmus jako lék

FiftyFifty, společenský magazín.
Optimizmus jako lék na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Optimizmus jako lék

FiftyFifty
Share

Optimizmus jako lék

Psychika ovlivňuje stav těla, to se ví už dávno. Lékaři vypozorovali, že optimisticky naladění pacienti mají větší šanci se uzdravit, dokonce i z rakoviny. Toto zjištění není nové. Už pětset let před naším letopočtem tvrdil aténský filozof Antifon, že zdraví člověka je záležitostí jeho myšlenek.

Stejnou pravdu obsahuje i lidové rčení, které se objevuje v mnoha jazycích. Veselá mysl — půl zdraví.
Výzkumy vztahu myšlenek a tělesného zdraví probíhají dlouhá léta. Pesimisté a především pacienti s depresí si často stěžují na různé bolesti, k nimž nemají objektivní důvod. Rentgen nic neukáže, krevní testy jsou v pořádku a pacient se přesto necítí dobře. Nevymýšlejí si.

Nový obor

V poslední době výrazně přibývá studií, které se vztahem myšlenek a tělesného zdraví zabývají. Je to úkolem oboru, který má složitý název psychoneuroendokrynoimunologie, zkratka PNEI.

Tento obor, jak už název napovídá, vznikl spojením několika tradičních oborů. Zaměřuje se na vzájemné ovlivňování psychiky, nervového systému, systému žláz s vnitřním vylučováním a obranyschopnosti těla. Všechny tyto části jsou provázané. Je známo, že imunita je výrazně ovlivněna činností mozku. Stejně tak existuje vztah mezi žlázami s vnitřní sekrecí a imunitou, a psychickým stavem a fungováním těchto žláz. Výzkumy dokazují to, co věděly i naše babičky. Činnost mysli a těla se navzájem ovlivňují.

Výzkumy prováděné americkou klinikou Mayo u 839 dobrovolníků dokazují, že mezi pesimisty bylo o dvacet procent větší riziko úmrtí. Proč jsou pesimisté více ohroženi a umírají dříve? Možná je důvodem jejich pasivita. Nedokážou se negativním událostem postavit čelem, podléhají fyzickému i psychickému stresu. To může snižovat délku jejich života. Pesimisté navíc mnohem častěji kouří, pijí alkohol a podléhají špatným životním návykům. Další studie zaměřená na tři tisíce pacientů, kteří trpěli nějakým kardiovaskulárním onemocněním, vykázala podobné výsledky. Pokud se pacient v nemoci nevyžíval, čekal ho delší život, dokonce o tři a půl roku delší, než na jaký se mohli těšit pesimisté se stejnými výsledky testů.

Klinická měření

Za vědecké důkazy vzájemného ovlivňování mysli a těla vděčíme rozvoji molekulární biologie. Tyto vlivy jsou už klinicky měřitelné. Italští výzkumníci z Boloně sledovali tři skupiny po sedmdesáti studentech. Výzkumy měly ukázat, jak pozitivní a negativní emoce ovlivňují imunitní systém člověka.

Nejprve změřili studentům hladinu imunoglobulinu A ve slinách, což je první bariéra proti infekcím. Pak byli studenti rozděleni do tří skupin. V první  skupině sledovali zábavný pořad, ve druhé poměrně nudný a ve třetí deprimující. Po skončení pořadu byla hladina imunoglobulinu A u první skupiny nejvyšší, u druhé zůstala stejná, u třetí poklesla. Jak je to možné? Při emočním stimulu organizmus upraví biochemickou rovnováhu přes nervový systém, přes systém endokrinních žláz a nakonec i přes systém imunitní. Což zpětně znamená, že pozitivní myšlenka může pozitivně naladit tělo a nastartovat léčebný proces. Negativní postoj působí opačně.

Signály těla

Tělo si navíc všechno pamatuje. Už při prvním stresu nebo poruše rovnováhy vydává signály, zpočátku poměrně nenápadné. Jakmile se stres opakuje, přicházejí stále výraznější reakce. Příkladem mohou být bolesti zad. Nejsou vždy způsobeny mechanickou příčinou, ale velmi často stresem. Lékaři nemohou nic najít. Tělo vyslalo signál, že je přetěžováno. Analgetika mohou od bolesti na čas ulevit, ale ta se stejně vrátí.

PNEI vychází z předpokladu, že každá nemoc nebo potíž je znamením, že se ke svému tělu člověk nechová správně. Násilím porušuje biologický rytmus, přetěžuje se, špatně jí, málo se pohybuje. Následky se mohou projevit i po několika letech. Vliv mysli na stav těla začíná být sledován i u pacientů s vážnými nemocemi, k nimž patří třeba rakovina. Každým rokem registruje americká společnost pro rakovinná onemocnění šest tisíc případů takzvaného spontánního vyléčení — bez vlivu externí terapie. Tyto případy se začaly registrovat v roce 1993. Dnes už se  podobná sledování provádějí i v dalších státech.

Zdroj: 100+1 






© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.