Sedm let po Občanském průkazu a čtnáct let po Želarech nominovaných na Oscara dotočil Ondřej Trojan film z temné a málo zmapované doby tzv. třetí republiky, z let 1945 – 48, kdy se v boji o moc mezi demokraty a Moskvou řízenými komunisty formovalo Československo na dalších čtyřicet let. A to za významného přispění šedé „rudé“ eminence, šéfa rozvědky, muže jménem Zdeněk Toman.
„Je pozoruhodné a smutné, jak se historické paralely neustále opakují. Ještě strašidelnější ovšem je, že si z nich neumíme vzít žádná ponaučení. Stačí se podívat na nedávné volby. Nenažranost a sebestřednost lidem zatemňuje mozky. Jako ovcím, které se dají koupit za kus chleba,“ vysvětluje režisér a současně producent filmu Trojan, proč opět sáhl po tématu z našich nedávných dějin.
Jiří Macháček, který během nabitých 38 natáčecích dní prakticky „neslezl z placu“ má podle vlastních slov za sebou nejnáročnější natáčení své kariéry. V hlavní roli Zdeňka Tomana vyšplhá díky bezskrupulózní povaze dobového veksláka, valutovým kontaktům získaným za války v Londýně a po válce využívaným k hromadění prostředků na podporu KSČ, z pozice řadového úředníka až na post vedoucího zahraniční rozvědky, kterou systematicky čistí od nestraníků, aby se na konci sám stal jedním z prvních komunistů vězněných komunisty, ale také jedním z mála, kterému se z komunistického kriminálu podařilo utéct a dostat se za hranice dřív, než začaly padat hlavy.
Pro Kateřinu Winterovou, která se v roli Tomanovy ženy Pesly stala dokonalým mixem zaryté komunistky a buržoazní paničky, ženy, pro kterou jsou komunistické ideje a společenské postavení nad vlastní dítě i život, bylo natáčení Tomana prací snů, při které někdy nebyla nouze o paradoxy. Například v nelehké scéně přepadení a mučení Pesly a jejího malého synka, kdy se hrací miminko na rozdíl od ní v rukách svých trýznitelů výborně bavilo, odmítalo zaplakat a natáčení mělo za příjemné rozptýlení mezi krmením.
„Ve filmu hraje celá řada skutečných postav a příběh je lemován skutečnými událostmi. Bylo pro mne dost náročné popasovat se s nutností popisnosti některých scén, aby se divák ve vyprávění neutopil. Rozhodně to bylo náročnější a míň zábavné než vlastní práce s herci, kteří během natáčení odvedli vynikající a soustředěné výkony,“ shrnuje Ondřej Trojan své pocity z režijní práce na právě dokončeném filmu.
Těmi, kterých se jeho slova týkají, jsou kromě hlavních představitelů například Kristýna Boková jako Tomanova milenka, Stanislav Majer jako generální tajemník KSČ Rudolf Slánský, Marek Taclík jako fanatický komunista, přednosta obranného zpravodajství Bedřich Reicin, slovenští herci Roman Luknár jako Jan Masaryk, Lukáš Latinák jako politik Vlado Clementis, Marian Mitaš jako komunistický fanatik a agent NKVD Karel Vaš nebo Táňa Pauhofová jako Tomanova sestra Aurélia, dále Lukáš Melník v roli Tomanovy pravé ruky Františka Kuraciny, Jaromír Dulava jako ministr vnitra Václav Nosek, Jiří Dvořák jako generál Bartík, Martin Finger jako agent zpravodajské služby Adolf Püchler, Aleš Procházka jako Klement Gottwald, dále Václav Neužil, Miroslav Táborský, Radek Holub, Ondřej Malý, Jaroslav Plesl, Ady Hajdu, Pavel Liška a mnozí další.
V poslední fázi natáčení se filmaři nastěhovali například na Ministerstvo zahraničí, kde obsadili byt Jana Masaryka i další prostory Černínského paláce, pracovnu Rudolfa Slánského zařídili v tzv. kachlíkárně - Domě odborových svazů na Žižkově, kantýnu Ministerstva vnitra v bývalé továrně Pragovka a Tomanovu vilu v Dělostřelecké ulici na Praze 6, jen pár kroků od jeho skutečné vily.
Od listopadu se režisér Trojan přesune s Tomanem do střižny a střihače Vladimíra Baráka čeká nelehký úkol, sestříhat z natočeného materiálu, který by vydal na čtyřhodinový opus, film ve standardní délce. Vedle něj vznikne i dvoudílná verze pro Českou televizi. Premiéra filmu, původně plánovná na jaro, bude vzhledem k náročné postprodukci pravděpodobně posunuta na konec léta 2018.
Zdroj: tz, redakčně upraveno
