Ohrožené památky

Nejvyšší nebezpečí představuje stupeň v ohrožení, kdy památky jsou zapsány přímo na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO v ohrožení. Na tomto Seznamu je dnes celkem třicet položek. Mezi nimi například slavné ostrovy Galapágy, které se tam dostaly v roce 2007, dále íránský Bám a jeho kulturní krajina, Národní park Simien v Etiopii, sochy v bámjánském údolí v Afghánistánu (na seznamu v ohrožení od roku 2003), archeologické město Samarrá v Iráku (2007), ázerbájdžánské město Baku, národní park Virunga v Demokratické republice Kongo, indická přírodní rezervace Manas a dalších dvaadvacet památek.

V méně ohrožené kategorii označené jako památky, jimž hrozí nebezpečí, je například jordánská Petra, londýnský Tower či slavný kambodžský Angkor.

Příčiny ohrožení
Důvodů většího či menšího ohrožení je řada. Jsou to především místní válečné konflikty jako v případě bámjanských soch nebo některých afrických národních parků, dále znečištění prostředí (americký park Everglades, historická Káhira či bajkalské jezero), rozšíření invazních druhů rostlin či živočichů, ale také nárůst nekontrolované turistiky, což je případ jordánské Petry, či negativní vliv místního rozvoje jako v případě londýnského Toweru či Westminsterského paláce.

Přírodní katastrofy ohrozily íránský Bám, změny klimatu Národní park Kilimandžáro v Tanzanii, Benátky a Benátskou lagunu či Velký bariérový útes v Austrálii. Někdy prostě jde o nedostatek finančních prostředků na udržování cenných historických skvostů nebo o nezájem země, v níž je památka situována.
Třetí kategorie, v níž jsou dříve ohrožené památky, které jsou ale už pod kontrolou, je nejméně početná. Patří sem Baalbek v Libanonu, Národní park Serengeti v Tanzanii, britský Stonehenge a pár dalších.

Trocha historie
Konvenci o ochraně světového přírodního a kulturního dědictví přijalo UNESCO v roce 1972. Původní podnět vznikl už v roce 1959, když šlo o to zachránit památky v egyptském Abú Simbelu při stavbě Asuánské přehrady. V současné době jsou na této Konvenci podpisy 186 zemí světa. K zápisu na tento prestižní seznam položek světového kulturního dědictví je třeba, aby šlo o lokalitu mimořádného celosvětového významu. Může jít o mistrovské dílo lidské tvořivosti, tradiční obydlí nebo kulturní krajinu, o fantastické přírodní útvary, architekturu, která dokumentuje určité historické období a podobně. O zápisu na Seznam rozhoduje jedenadvacetičlenná komise.


Zdroj: 100+1