Zřejmě nejvíce gueréza červenohlavá, která je na pokraji vyhynutí a její počty se neustále snižují. Světovým svazem ochrany přírody byla zařazena na seznam pětadvaceti nejohroženějších primátů světa.
V současné době žije gueréza červenohlavá (Procolobus rufomitratu) už jen v africké Keni v rezervaci Tana River Primate Reserve a v současné době se vytvářejí projekty na její záchranu.
Daleko známější díky zoologickým zahradám je gueréza pláštíková (Colobus guereza caudatus) s dlouhou černobílou srstí. Na lopatkách je bílá a při skocích jí vlaje jako závoj. Také kvůli této nádherné srsti byla téměř vyhubena. Gueréza pláštíková je většinou černá, má bílý okraj obličeje, bílou srst na bocích těla a na zadku a bílý huňatý konec ocasu. Dorůstá velikosti padesát až sedmdesát centimetrů a hmotnosti deset až dvacet kilogramů. Ocas má dlouhý až devadesát centimetrů. Guerézy pláštíkové žijí v malých skupinách samic a mláďat, které vždy vede dominantní samec. K bojům o vedoucí postavení prakticky nedochází. Guerézy pláštíkové obývají střední a východní Afriku včetně Etiopie, proto dřívější název gueréza habešská. Mláďata se rodí bílá a do vzhledu dospělých jedinců se přebarvují od prvního měsíce postupně do konce prvního roku života. Drží se srsti na matčině břiše, která je tak přenáší i na velké vzdálenosti. Matka i další členové tlupy si s nimi intenzivně hrají a zároveň je tak vychovávají.
Gueréza pláštíková žije ve středním patře tropických lesů až do výšky 4000 m n. m., například na svazích Kilimandžára. Silné větve jí slouží k odrazu jako trampolíny. Guerézy se většinou živí listím, proto mají žaludek složený z několika dílů, který pojme obrovské množství potravy. Když je plný, může představovat až čtvrtinu hmotnosti guerézy. Velké slinné žlázy usnadňují trávení potravy. Většina gueréz, nejen pláštíkových, má trochu vyčnívající nos zahnutý dolů. Dalším výrazným znakem je redukovaný palec na předních končetinách, který v některých případech zcela chybí. Tak také vznikl název colobus, což v řečtině znamená zakrnělý nebo také zmrzačený.
Gueréza běloramenná
Gueréze pláštíkové se zbarvením nejvíce podobá gueréza běloramenná (Colobus polykomos). Hmotnost i délku má přibližně stejnou, zbarvení rovněž černobílé, jen bílé lemování je kolem celého obličeje, výrazně spadá z ramenou a je na delší části ocasu. Podobně jako gueréza pláštíková i gueréza běloramenná doplatila na krásnou srst, pro kterou byla hojně lovena. Typický pro tuto guerézu je jakýsi sborový zpěv, přesněji řev, celé tlupy.
Gueréza černá
Jak už název napovídá, patří k černě zbarveným guerézám. Dříve se jí říkalo opice ďáblova, latinský název Colobus satanas. Je celá černá, bez jediné bílé skvrny a je o něco menší než předchozí druhy. Ocas nemá koncové dlouhé chlupy, jinak má stejné vlastnosti jako jiné guerézy.
Gueréza červená
Zatím je zřejmě nejhojnější. Obývá tropické deštné lesy v Kamerunu, Kongu, na Pobřeží slonoviny, v Gambii, Ghaně, Guinei, Libérii, Nigérii, Senegalu a v Sierra Leone. Délka těla se pohybuje mezi 45 – 67 cm, hmotnost obvykle nepřesahuje 11 kg. Díky nápadnému zbarvení ji lze spolehlivě rozeznat od ostatních druhů gueréz. Hřbet, boky a ocas má šedé, část končetin a hrdlo výrazně oranžovočervené a břicho bílé. Stejně jako ostatní guerézy má i gueréza červená sedací mozoly, které jí umožňují sedět delší dobu i na tenkých větvích. Pomocí silných zadních končetin může bravurně skákat z jednoho stromu na druhý. Naopak jí chybí lícní torby, chápavý ocas a zcela úplně chybí palce na předních končetinách.
Gueréza červená je denním primátem. Žije ve skupinách tvořených čtyřmi až dvaceti dospělými jedinci a mláďaty. Tlupy se pohybují většinou v korunách stromů. Mladí samci tvoří jiné samostatné, zhruba osmičlenné mládenecké skupiny. Guerézy červené se živí nejen listy, ale především bobulemi, květy, různými plody a zelenými částmi rostlin. Často se stávají potravou šimpanzů. V roce 1994 guerézy červené tak infikovaly velké množství šimpanzů nebezpečným virem Ebola, který nakažené usmrtil nebo jim způsobil doživotní následky. I gueréza červená je velmi hlučná. Členové tlupy se dorozumívají širokou škálou pronikavých pokřiků a posunků. V Červeném seznamu IUCN je v kategorii ohrožených druhů. Gueréza červená má celkem osm poddruhů.
Gueréza zelená
Je nejmenší z uvedených druhů. Dosahuje hmotnosti nanejvýš pět kilogramů a délky padesát centimetrů bez ocasu. Uprostřed hlavy má delší hřeben srsti. Gueréza zelená žije ve spodním patře deštných tropických lesů. Zcela netypicky svá mláďata všude nosí v tlamě, což nedělá žádný jiný druh primáta.
Gueréz
a zanzibarská
Proslavila ji Durrellova kniha Chyťte mi guerézu. Několik jedinců se tenkrát Durrellovi a jeho lidem skutečně podařilo na Zanzibaru odchytit a pak úspěšně odchovat a rozmnožovat v zoologické stanici Geralda Durrella na ostrově Jersey. Jde o trojbarevné guerézy s černými lopatkami, bílým břichem a rezavým hřbetem. Původně obývaly celý Zanzibar, dnes tam jsou už jen na několika místech.
Zdroj: 100+1
