První místo ve světovém žebříčku nejnavštěvovanějších míst si udržuje Francie. Na druhé pozici je Španělsko, třetí jsou USA, čtvrté místo patří Itálii a páté Číně.
Američané měli a stále mají na světovém cestovním ruchu obrovský podíl. Jejich záliba v cestování připomínala donedávna mánii. Vše se změnilo po zářijovém útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku a k zásadnímu obratu došlo letos vlivem finanční krize.
Mění se i charakter cestování. Klesají dlouhé a nákladné cesty a vzrůstá podíl kratších pobytů v bližších destinacích. Američané na rozdíl od dřívějška nyní cestují raději na Floridu než do Francie, Říma či za jinými krásami Evropy. Evropané zůstávají v rámci zemí Evropské unie, ačkoli si dříve dopřávali exotické cesty do zemí Blízkého východu, Thajska, na Seychely a podobně.
Oživení přijde z Asie
Podle odborníků budou v následujících patnácti letech přicházet s podněty pro cestovní ruch především asijské země. Odhaduje se, že tam cestovní aktivity porostou, zatímco pro Evropu a USA se počítá s minimálním růstem, stagnací nebo případně i s poklesem. Historicky byl hnacím motorem turistiky a cestování Západ, v příštích dvou desetiletích bude turistiku formovat Rusko, jihovýchodní Asie a nejvíce ze všech Čína. Předpokládá se, že v roce 2020 se Čína dostane z pátého na čtvrté místo na světě v objemu cestovního ruchu, i pokud jde o cesty do zahraničí.
Pohled do historie
Turistika je vynálezem moderní doby. Ještě před dvěma stoletími ji svět neznal. Naši předkové se nanejvýš vydávali do světa za prací, nebo odpočívali doma. Dějiny samozřejmě znají postavy jako Kryštof Kolumbus, Marco Polo a další, ale nelze o nich říci, že by cestovali po světě jako turisté. Měli jiné cíle. Tu zabloudili na cestě domů z války jako Odysseus, objevovali nové světy nebo se vydávali na nejrůznější poutě, ať už šlo o křesťany, muslimy nebo vyznavače jiných náboženství.
V sedmnáctém století se začínalo cestovat trochu více. Stále ale převažovaly objevné cesty mořeplavců, cesty obchodní nebo cesty šlechticů ve službách krále, případně cestoval sám král, aby obhlédl své území. Chudí lidé necestovali vůbec, nebo mířili za prací. Bohatí přejížděli maximálně od jednoho sídelního místa ke druhému.
Cesty do lázní
Teprve v osmnáctém století začínají bohatí angličtí šlechtici posílat své syny do zahraničí, nejčastěji do Itálie, kde se měli seznamovat s krásami renezančního umění. Říkávalo se tomu velká cesta.
Angličané stáli i u zrodu další módy, která s cestováním souvisí. Začali jezdit do lázní. K dobrému tónu patřilo strávit alespoň několik týdnů v lázních Bath na Avoně. Této módě podlehla i Evropa, především evropské panovnické dvory. Králové a císaři mířili v létě do lázeňských měst jako Spa, Vichy nebo Baden-Baden. V zimě se společenská smetánka začala vydávat do středisek na pobřeží Středozemního moře.
Železnice a auta
Pravý rozkvět turistiky nastal po rozšíření železnice. Od poloviny devatenáctého století už Evropou napříč projížděly vlaky spojující oblíbená centra. Například v roce 1880 použilo železnici na trati Paříž – Lyon – Středozemí sto tisíc cestujících. A protože už existovala i levná třetí třída, naučili se cestovat i úředníci a zaměstnanci, kteří s sebou často brávali celé rodiny. Bohatí cestovali v pohodlí, často přímo v přepychu. Typickými luxusními vlaky byly britské Pullmany, z nichž první vyjel na trasu Londýn – Brighton 5. prosince 1881, a samozřejmě přepychový Orient Express. Ten se vydal na první cestu dlouhou 2577 kilometrů z Paříže přes Štrasburk, Mnichov, Vídeň, Budapešť, Bukurešť, Varnu a Sofii do Istanbulu 5. června 1883.
S vynálezem bicyklu začali méně zámožní úředníci a jejich rodiny cestovat ještě častěji. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století jezdilo po francouzských silnicích kolem milionu kol. Do třicátých let narostl tento počet na sedminásobek. Ve většině okolních zemí byla situace podobná.
Lidé začali ve volných chvílích jezdit do přírody. Objevují se nové druhy relaxace. Loďky, kánoe, horská turistika, počátky táboření. Tomu se mohli věnovat příslušníci téměř všech tříd. Tento trend ještě zesílil, když se objevily automobily. Dojely dál a v kratší době a poskytovaly větší pohodlí než bicykl. Souběžně s tím se rozšiřuje počet hotelů, kempů a ubytoven.
Éra turistiky
V první polovině dvacátého století turistika kvete. Běžně se jezdí na rekreaci odpočinout si do hor či k moři, ale také za poznáním. V roce 1950 cestovalo v létě asi dvacet pět milionů lidí. V roce 1980 už tři sta milionů, v roce 1998 to bylo 600 milionů a podle Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) v roce 2007 dosáhl počet turistů ve světovém měřítku 898 milionů. Loni to bylo 914 milionů, i když původní odhady tipovaly, že turistika v roce 2008 překročí miliardu. Projevila se tak finanční krize, i když, jak je vidět, ani krize konec turistiky zdaleka neznamená. Jen počet turistů roste podstatně pomaleji.
Zdroj: 100+1
Ohrožené cestování?
25.05.2009
Finanční krize postihuje i světovou turistiku. Vládní úřady i cestovní centrály tvrdí, že je to nejhorší situace, jakou pamatují. Přesto i loni se počet turistů vyjíždějících do zahraničí mírně zvýšil o dvě procenta. Po světě tak cestovalo o šestnáct milionů lidí víc než v roce 2007.
