Přelom století devatenáctého a dvacátého sebou přinesl změnu pohledu na život. Existencionální polemiku nad osudem, ideové odtržení od křesťanského smýšlení, kulturní i technický pokrok a celou řadu dalších náhlých změn. Jako reakce na tato fakta vznikalo velké množství různých spolků, uměleckých skupin a směrů. V zásadě to bylo jedno z umělecky nejbohatších období obecně.
Různost projevů umělců tohoto období má široký rozsah. Prvky kubismu, secese, naturalismu či symbolismu mají jedno společné: ať už kdokoli tvoří jakkoli, není možné se v jeho duši vyhnout depresivním stavům, hrůzným nočním můrám a hořkým strachům z okolního světa. Samozřejmě to nemusí být psychická vyšinutost, ale často klidně jen alternativní, či rebelující postoj ke společnosti a umění.
Výstava v Obecním domě předkládá návštěvníkovi díla jednotlivých českých výtvarníků, sochařů a fotografů. Dekadentní postoj k vidění světa se odráží i v dílech umělců, kteří se profilovali převážně v jiných směrech, jako například Josef Čapek. Vrcholnými unikáty sbírky jsou díla Josefa Váchala a fotografie Františka Drtikola. V totožném prostoru jsou vedle sebe díla rozdílných autorů včetně Františka Koblihy, Bohumila Kubišty, Emila Fily nebo Josefa Panušky, tematicky i umělecky nadčasové a filosofující plastiky Quido Kociána a Ladislava Šalouna a mnoho dalších.
Tato výstava opravdu není veselá, ale je velice povzbuzující. Člověk si může v poklidu uspořádat myšlenky a ty chorobné a svazující nechat za sebou. Dokonce je vše i bezvadně načasováno. V pochmurných krátkých dnech letošní nepovedené zimy je tato expozice opravdu to pravé.
