Občanský průkaz Ondřeje Trojana finišuje

„Mám takové déjà vu. Film natáčíme na čtyři etapy v průběhu jednoho roku, stejně, jako jsme točili Želary. A stejně jako u Želar jsme si na závěr natáčení naordinovali ty nejnáročnější davové scény,” řekl o chystaném natáčení režisér a producent Ondřej Trojan. Jedna z těchto připravovaných davových scén je brutální zákrok komunistické policie proti mladým lidem, kde se nabízí paralela s nedávným zásahem policie na CzechTecku.

„Ta scéna je parafrází na policejní zákrok proti hudebním fanouškům na neuskutečněném vystoupení Plastic People a dalších skupin v Rudolfově u Budějovic v březnu 1974. Naše parta filmových hrdinů vyrazí spolu s další omladinou vláčkem na venkovský bigbítový koncert. Vystoupěj z vlaku a v podchodu dostanou od policajtů pendrekama přes hubu. Tečka,“ dodává Trojan.

„Mluvím-li o paralele, měl jsem na mysli, že náš film, přestože se odehrává v době tuhé komunistické diktatury, je v mnoha ohledech aktuální k dnešku. Jeden z mnoha důvodů, proč jsem se rozhodl točit Občanský průkaz, je fakt, že se mi nelíbí, když si politická moc vynucuje svou vůli represivním zákrokem prostřednictvím bezpečnostních složek jenom proto, že ti lidé, proti kterým zákrok nařídí, jsou jiní.

Za totality se spoustu mladých lidí vymezovalo proti nomenklaturním tesilovým komoušským kádrům, ale i generaci svých rodičů, posloucháním bigbítu a nošením džín a dlouhých vlasů. Policajti tyto „nepřizpůsobivé“ lidi označovali jako vlasatce, které se snažili v tehdy dostupných médiích za použití i těch nejabsurdnějších lží zdiskreditovat jakožto kriminální živl, a uchránit tak spořádanou masu spoluobčanů, aby měla takzvaně klid na práci.

Dneska je tato spořádaná masa některými politickými kádry zaškatulkovaná jako „obyčejní lidé“, které v jejich zaslouženém odpočinku na chatkách nemá otravovat parta „mladejch smažek“ křepčících na louce na monotónní na plný kule vyhulenou technohudbu. V tom je ta paralela, že si zase jistí chytrolíni myslí, že se s jinakostí vypořádají pendrekem, což sice není hlavní téma Občanského průkazu, ale bylo by mi milé, aniž bych chtěl touto scénou z filmu mentorovat, kdyby si mladí lidi nenechali šlapat po hlavě. Hrdinové našeho filmu si po hlavách šlapat nenechají, i když za časů totality to bylo mnohem obtížnější než dneska.”

Příběh filmu se odehrává  mezi lety 1973-1977, tedy v době nejtužší normalizace, a mapuje klíčové životní období čtveřice mladíků od oficiální dospělosti, tj. obdržení občanského průkazu v patnácti letech, až po jejich plnoletost provázanou peripetiemi s modrou knížkou.

„Modrá knížka byla nejcennější knihou v knihovničce lecjaké máničky a mladých mužů vůbec. Dva roky pakárny, buzerace, vymývání hlav a šikany od starších vojáků, to se zajídalo nejen pacifistům. A mnozí byli schopni dýchat kakao, aby doktoři na rentgenu našli stíny na plicích, simulovat hluchotu, předstírat různé formy šílenství, odrovnávat si ledviny poleháváním na sněhu a kdoví co ještě. Koneckonců, některé kapely si to maskovaly do svých názvů: DG 307 je lékařská terminologie pro diagnózu Přechodné situační psychické poruchy, Blue Effect je zase slastný stav po získání modré knížky.”
 
Film by měl být nesentimentální vzpomínkou na dobu, ve které byli autoři nuceni dospívat, a zároveň nadčasovou tragikomedií o tom zvláštním životním období, kdy dětství zvolna přechází v dospělost.  

Čtveřici kamarádů hrají Libor Kovář (Petr), Matouš Vrba (Popelka), Jakub Šárka (Aleš) a Jan Vlček (Míťa).
V rolích dospělých se objeví například Aňa Geislerová, Martin Myšička, Marek Taclík, Jiří Macháček, Kristýna Liška-Boková, Jana Šulcová, Magdalena Sidonová, Jaromír Dulava, Oldřich Vlach, Václav Kopta, Juraj Nvota a další.


Premiéra filmu Občanský průkaz je plánována na 21. října letošního roku.


Zdroj: tz
Fotografie: www.2media.cz