Oba

FiftyFifty, společenský magazín.
Oba na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Oba

FiftyFifty
Share
 >  > 

Oba

Oba

Při pohledu na jeho otce na fotografiích jsem měla mrazení. Lehký, sotva znatelný pocit, který po sobě zanechával spoušť. Nedal se smazat. Stačila myšlenka. A ta byla. Každý den se mi převalovala v hlavě. Náš vztah nic takového vyvolat nemohl. Byl totiž harmonický, bez známek jakýchkoliv záchvěvů. Jak mysli, tak těla.

Několik rodinných událostí a ten neklid měl vzrůstající tendenci. Pár zachycených pohledů. V nich otazníky, ale odvaha v háji. Až pak. Pohřeb. Taková ta žranice, kdy před tácy plnými jídlem se zapomene, proč jsme se všichni sešli. Náhoda to nebyla. Viděla jsem oknem, jak se vrací od auta, ve kterém něco zapomněl. Stoupla jsem si ke schodům, které vedly z chodby do patra. Když otevřel, otočila jsem se a šla nahoru. Na chvíli jsem se zastavila a zaslechla, jak za ním bouchly dveře. Hajzl, nechal mě tam samotnou. Vrátil se mezi ostatní. Chvíli jsem tam stála, rozzuřená, ponížená. Bylo mi do breku. Malá holčička nedostala co chtěla.

Neměla jsem už chuť se tam vracet, ale musela jsem. Marek by se po mně za chvíli začal shánět. Měl o mě pořád starost. Byl laskavý, milý a pozorný.

Vrátil se. Vrátil se, když jsem scházela dolů. Beze slov mě tlačil zpátky. Nestačila jsem popadnout dech, když mě zatlačil do jednoho z pokojů. Chtěla jsem ze sebe něco shodit, ale všechno proběhlo v jednom okamžiku. Jen mě opřel o skříň, stáhnul kalhotky a zabořil hlavu. Propadala jsem se do té skříně, do podlahy, do celého toho domu. Vykřikla jsem a chtěla, aby to slyšel každý…. Aby to každý věděl….. Děvko, řekl mi děvko a nechal mě tam. Sesunula jsem se na kolena a chtěla jsem nebýt. Nevím, jak dlouho to trvalo. Pak jsem zaslechla Markův hlas, jak mě volá a hledá v ostatních pokojích. Zvedla jsem se a vyšla na chodbu.

,,Kde si, miláčku?

,,Chtěla jsem se převléknout, ale rozmyslela jsem si to. Nepojedeme už domů? Jsem unavená.

,,Jak myslíš. Ale chtěl jsem ještě něco probrat s otcem. Myslel jsem, že tu zůstaneme na noc.

,,Prosím…

,,Dobře, vezmu věci do auta a rozloučíme se.

,,Děkuju.

Cesta byla nekonečná. Jela jsem bez kalhotek. Ty někde zůstaly. Trochu absurdní. Jedu z pohřbu bez kalhotek. To je šílený. Já jedu z pohřbu a nemám kalhotky! To je neuvěřitelný.

Doma něžné milování a já v myšlenkách nalepená na skříni. Celý týden jako ve snu. Pak sms - jsem v Praze, ve tři u muzea. Co teď, jak to udělám, končím až v pět. První lež. Nevinná. Pak další. Pak desátá a pak už nepočítám. Pak už jsem přebornice ve lhaní. Nakonec tomu všemu začínám i věřit. Nemůžu se toho vzdát. Pokaždé mě někde nechá. Pokaždé nějaký studený pokoj, odváží si mě kam chce, na nic se neptá. Dělá se mnou věci, o kterých se mi ani nezdálo. Které nebyly ani ve fantazii.

A pak zase doma. Něžná slova a pochopení. Vstřícnost. Skutečná láska. Děvka se vrací. Potřebuje se pomazlit. Mít kam složit bolavou hlavu i duši.

Marek plánuje svatbu. Bude nás jen pár. Svědci, rodiče a pár přátel. Je šťastný. Chce mít velkou rodinu. Je rád, že mě poznal a že si ve všem tak rozumíme. Jsem na tom stejně. Rozhodně si ho chci vzít. Dům jeho rodičů je velký, nabídli nám, že v něm můžeme bydlet. Budeme mít celé patro pro sebe. Jen pro sebe….






© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.