Nový přízrak závislosti

V roce 1995 zveřejnil newyorský psychiatr Ivan Goldberg zprávu, že objevil nový typ psychické závislosti. Lidé při ní opouštějí své rodiny, přátele a tráví hodiny s počítačem surfováním po internetu nebo hraním on-line her. Goldberg označil tuto poruchu termínem IAD – Internet Addiction Disorder, závislost na internetu. O stejném problému psala o rok dříve i psycholožka Kimberley Youngová. Záležitostí se od té doby zabývala řada odborníků, zdaleka ne všichni jsou však přesvědčeni, že IAD skutečně existuje.  

Projevy
Jak se IAD projevuje? Mezi příznaky patří únava, zanedbávání základních potřeb, jídla a pití, spánku či hygieny. Lidé ztrácejí pojem o čase a v případě nedo­stupnosti internetu vykazují abstinenční příznaky v podobě napětí, vzteku či depresivních stavů. Současně se soustřeďují na získávání stále lepší techniky a softwaru a v práci či při studiu podávají horší výkony. Běžné je lhaní, hádky, sociální izolace. Objevují se i psychosomatické choroby.

Druhotným následkem závislosti na internetu mohou být dále bolesti zad, poruchy zraku a další komplikace způsobené nedostatkem pohybu. Ne všichni jsou závislí stejně. Někteří lidé propadají více hraní her, jiní chatu a e-mailu, další tráví nadměrné množství času na stránkách věnovaných sexu.  

Závislost
Velkou pozornost věnují zá­vis­losti na počítačích odborníci v asijských zemích. Zjistili například, že závislí uživatelé stráví na internetu až třikrát více času než běžní lidé. V Číně například obyčejný uživatel internetu zůstává u počítače osm hodin týdně, problémový pětadvacet i více hodin. Čína je také první zemí na světě, kde byla loni v listopadu závislost na počítačích klasifikována jako nemoc. Také zpráva jihokorejské vlády varuje, že až třicet procent populace v Jižní Koreji, tedy 2,4 milionu lidí, je ohroženo závislostí na internetu.  
Psycholog Mark Griffiths z univerzity v Nottinghamu se závis­lostmi na počítačích zabývá již více než dvacet let. Tvrdí, že pouhá délka času stráveného u počítače nemůže být východis­kem pro klasifikaci nové formy závislosti. Velmi záleží na dalších okolnostech.

Griffiths například pracoval s dvojicí mužů, kteří trávili s počítačem zhruba stejně dlouhou dobu. Jednomu bylo jedenadvacet, byl svobodný, bezdětný a neměl práci, druhému třicet osm a byl zaměstnán jako účetní. První hrál hru EverQuest, seznámil se při tom s dívkou a začal se s ní scházet i mimo hru. Získal práci a s hraním úplně přestal. Druhý muž naopak přišel o práci, protože se od hry nedokázal odpoutat. První muž zcela jistě závislosti na hře nepropadl, druhý ano.  

Kdo propadne a proč?
Podle studií jsou závislostí na internetu ohroženi více muži než ženy. Jde hlavně o muže, kteří mají potíže s navazováním vztahů a kteří se vyznačují nízkou sebedůvěrou. Na síti hledají uspokojení z komunikace s ostatními uživateli. Silným motivem je i potřeba hledat nové podněty a zkušenosti a potřeba někam patřit a mít pocit sounáležitosti.  
Jak je ale možné, aby člověk zahodil veškerý svůj život kvůli internetu? Studie ukazují, že internet je médium, které samo o sobě člověka neohrožuje. Poskytuje ale uživatelům anonymitu a umožňuje projevovat emoce okamžitě, rychleji než v reálném životě. Lidé cítí uspokojení.  
On-line hry, jako je EverQuest, World of Warcraft nebo Ultima Online, nabízejí tím více uspokojení, čím více času s nimi člověk tráví. Při odpojení se dostavuje nepříjemný pocit ztráty.

Mark Griffiths provedl nedávno výzkum se 7000 hráči on-line her. Použil kritéria závislosti schválené Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a zjistil, že dvanáct procent hráčů splňovalo nejméně tři znaky závislosti.  
Návykové jsou nejen počítačové hry, ale i přenosná zařízení – mobily, kapesní počítače, přenosné herní konzole. Podle průzkumu z roku 2008 takové přístroje používá jeden z pěti Američanů. Z nich si šedesát procent přístroj bere i do postele a čtyřicet procent si jej nechává blízko sebe i při spánku. Britská pošta loni zjistila, že více než polovina Britů cítí úzkost, nemá-li u sebe mobilní telefon. Jako důvod obav lidé většinou uváděli starost o příbuzné a blízké, odborníci však hovoří o jistém druhu závislosti. Velmi těžce nesou ztrátu mobilů a podobných přístrojů dospívající.  

Tragické následky
Závislost na internetu může mít i ty nejvážnější následky. V roce 2005 zemřel na srdeční zástavu Lee Seung Seop z Jižní Koreje poté, co hrál nepřetržitě padesát hodin hru StarCraft. V roce 2007 zemřel v Číně učitel Xu Yan po patnácti dnech strávených hraním různých her. O dva roky dříve spáchal třináctiletý chlapec Zhang Xiaoyi sebevraždu skokem z výškové budovy poté, co si stěžoval, že nedokáže přestat s hraním on-line her.  

V roce 2008 ve Filadelfii utloukl Tyrone Spellman svou sedmnáctiměsíční dceru, když rozbila jeho přístroj Box. V Ohiu zastřelil sedmnáctiletý Daniel Petric matku a postřelil otce poté, co mu zabavili hru Halo 3.  

Následkem chování ve virtuálním světě může být i skutečný rozvod. Amy Taylorová z Newquay ve Velké Británii se loni rozvedla s Davem Pollardem kvůli tomu, že si jeho digitální dvojník ze hry Second Life odskočil k digitální prostitutce.  
Společnosti, které hry vyrábějí, jakoukoli odpovědnost za tyto události odmítají. Poukazují na vysoké počty běžných uživatelů, kteří hrají počítačové hry pro zábavu a v únosné míře.  

Nemoc a lék
Nezdravá závislost na počítačích je v některých zemích delší dobu uznávána jako stav nepříčetnosti, který vylučuje trestní odpovědnost. V roce 1993 byl v Británii osvobozen student Edinburské univerzity Paul Bedworth obžalovaný z napadení počítačů několika bank a Evropské unie. Porota shledala Bedwortha, který s pirátskými útoky na počítače nedokázal přestat, nepříčetným a tudíž neodpovědným za jeho činy.  

Lze počítačovou závislost léčit?
V Číně se experimentuje s přístroji pracujícími s nanometrovými vlnami, v nichž je člověk izolován od okolního světa a jsou mu udíleny i mírné elektrošoky. Léčba vypadá drasticky a je na čínské poměry velmi drahá. Mnozí rodiče ji však pro jistotu zaplatí dětem už v okamžiku, kdy s počítačem tráví pár hodin denně.
Evropští odborníci většinou při léčbě postupují podobně jako u jiných závislostí. Každému pacientovi se věnují individuálně. Pokud se dostane do depresí, protože nemůže hrát, předepisují mu příslušné léky. Důležité ale je definitivně s hraním her přestat. To je vzhledem k vývoji techniky a stále dokonalejších her velmi těžké.

Zdroj: 100+1