Nevypočitatelný Dunaj

Světový fond na ochranu přírody (WWF) zařadil Dunaj na seznam deseti nejohroženějších řek světa. Označil ho dokonce za výstražný příklad špatné říční politiky. Jeho lužní oblasti jsou podle zprávy WWF ničeny už více než dvě stě let stavbami hrází. Zásahy člověka zničily údajně i osmdesát procent celého toku řeky. Velmi tvrdé vyjádření fondu konstatuje, že z Dunaje se stává kanál pro lodní dopravu.

Splněný sen
O kontinentální vodní cestě, která by spojila Severní moře s Černým a využila tak Dunaj, snil už před dvanácti stoletími Karel Veliký. Tisíce dělníků na jeho příkaz začaly vykopávat takzvaný Karolinský příkop, ale projekt tehdy nebyl dokončen. Podobné pokusy se v historii opakovaly několikrát. Až v roce 1992 byl dokončen dunajsko-mohanský průplav a vznikla tak mezinárodní vodní síť spojující Rotterdam u Severního moře s Dunajem. Sen o vodní cestě mezi Severním a Černým mořem se naplnil.

Tajemný pramen
Dunaj je délkou toku 2858 kilometrů po Volze druhou nejdelší evropskou řekou. Protéká celkem deseti státy: Německem, Rakouskem, Slovenskem, Maďarskem, Chorvatskem, Srbskem, Bulharskem, Rumunskem, Moldavskem a Ukrajinou.

V historii tvořil z velké části severní hranici Římské říše pod latinským názvem Danubius. Už staří Římané chtěli vědět, kde vlastně řeka pramení. Vojáci vyslaní, aby to zjistili, objevili v Černém lese silný minerální pramen, který ale není začátkem Dunaje. Přesto je v městě Donaueschingen zřídlo, které kdysi našli římští vojáci, prezentované jako symbolický pramen této velké evropské řeky. Ve skutečnosti Dunaj vzniká soutokem potoků Breg a Brigach. Delší z nich Breg je v mapách označen jen jako Bregquelle, ale místní informační tabulky ho nazývají Donauquelle. Pramen Bregu se nachází pouhých 100 m od hlavního evropského rozvodí mezi Dunajem a Rýnem v nadmořské výšce 1078 metrů.

Dlouhé putování
Krátce po svém zrodu protéká Dunaj kouzelnou krajinou – jižní částí krasového pohoří Švábská Jura nazývaného také Švábská Alba. Tam nakrátko mizí v podzemí a vyvěrá asi o dvanáct kilometrů jižněji u města Aach. Na horním toku je Dunaj typickou horskou řekou s vysokými a prudkými břehy a úzkým korytem. K této části patří i jeden z nejkrásnějších úseků Dunaje. Poté, co opustí aristokratický rakouský Linec, zamíří do Wachauského údolí. Řeka tam plyne mezi rakouskými svahy Alp a lemují ji nesčetné středověké hrady a kláštery, například slavný benediktinský klášter v Malku.

Střední tok začíná u Vídně a končí v soutěsce Železná vrata. Dunaj tu zvolna protéká Středodunajskou rovinou. Místy překonává hřbety a údolí a vytváří průrvy, například Maďarská vrata, Visegradský průchod, Železná vrata a další. Šířka toku se v těchto místech zužuje až na 150 m a řeka se výrazně prohlubuje. V soutěsce Kazaně dosahuje Dunaj hloubky až sedmdesát metrů.

Na dolním toku protéká Dunaj Dolnodunajskou rovinou a dostává tvář typické rovinné řeky. Zaplavované údolí je široké sedm až dvacet kilometrů a Dunaj se v těchto místech rozvětvuje na množství ramen. V deltě, která má rozlohu 3500 km2, se řeka dělí na tři hlavní ramena – Kilijské, Sulinské a Georgijevské.

Cestou přijímá Dunaj vody více než tří set přítoků. Čtyřiatřicet jich je splavných. K nejvýznačnějším patří německý Isar a Inn, v Rakousku Enns, na Slovensku přibírá Dunaj vody Moravy, Váhu, Hronu a Ipeĺu, v Chorvatsku Drávu, v Srbsku Tisu a Sávu, pak řadu bulharských a rumunských řek a moldavskou řeku Prut.

Výkyvy
Dunaj má složitý vodní režim. Nejvíce vody má na jaře, v létě a na podzim dochází poměrně často k nárazovým záplavám, a nejnižší stav vody má v zimě. Jarní vzestup hladiny probíhá ve dvou vlnách. První je způsobena táním sněhu a ledu v rovinách, druhá dešti a táním sněhu na horách. To vše způsobuje prudké kolísání hladiny. Když povodňové vlny z hlavních přítoků (Drávy, Tisy a Sávy) přijdou ve stejný čas, vytvoří se i na Dunaji mohutná vlna, která zatopí okolí. Ve druhé polovině léta hladina řeky klesá, ale při velkých deštích dochází k jejímu náhlému vzestupu. Také podzimní deště způsobují povodně. Výkyvy hladiny představují v deltě 4,5 až 5,5 metru, v Budapešti dokonce 6 až 8 metrů. Není divu, že třeba ve srovnání s Rýnem je doprava po Dunaji zhruba jen třetinová.

Delta
V osmdesátých letech byly velké části rumunské delty Dunaje vysušeny a přeměněny v poldry určené k pěstování nejrůznějších plodin, ale především rýže. Mokřiny zmizely a s nimi na dlouhá léta vymřel život. Dnes je situace jiná. Přehrady byly prolomeny a zbourány. Deltě se vrací stará tvář a příroda ožívá.

Projekt na vrácení dunajské delty do původního stavu má úspěch. Do delty se už vrátili pelikáni a s nimi dalších více než třicet ptačích druhů. Vrátili se i srnci, divočáci a dokonce i mývalové. Původní přirozený ekosystém oblasti se sám zvolna obnovuje. Faktem je, že mokřiny se ze všech ekosystémů regenerují nejlépe. Jsou totiž zvyklé na dramatické změny, které přinášejí každoroční zátopy.

Obnova rumunské dunajské delty je cílem projektu, který dotuje Světová banka. Cílem je chránit a obnovit velkolepou mozaiku vody, stromů a trav v místech, kde se rozlévá Dunaj, než splyne s Černým mořem. Delta zasahuje až do Ukrajiny a je domovem více než sto deseti druhů sladkovodních ryb a 320 druhů ptáků včetně takových rarit, jakou je dalmatský pelikán či vzácní trpasličí kormoráni.

Snahou ekologů je vrátit dunajskou deltu do stavu, ve kterém byla, než ji zničily lidské zásahy. Rumunská část delty se prostírá na téměř šesti stech osmdesáti tisících hektarech. V minulosti se stala obětí grandiózního plánu Nicolae Ceauşesca, který se v roce 1975 rozhodl přeměnit velkou část delty v zemědělskou, rybářskou a lesnickou oblast. Začaly se stavět hráze, které obklopily rozsáhlé oblasti delty a vytvořily poldry, kde se měla pěstovat pšenice, kukuřice a rýže. Projekt skončil fiaskem a zůstaly po něm desítky tisíc hektarů zničené delty.

Hráze byly zbořeny a v roce 1991 byla více než polovina delty prohlášena za světové kulturní dědictví. Zařadilo ji to na roveň takovým oblastem, jakými jsou národní park Serengeti v Tanzanii či Galapágy v Pacifiku. Následující rok vyhlásila nová rumunská vláda rezervaci Dunajská delta spadající pod program UNESCO Biosféra a člověk.

Doprava
Dunaj odedávna hrál důležitou roli v dopravě mezi střední a jihovýchodní Evropou. Je jednou z nejvýznamnějších vodních cest na kontinentě i navzdory nevyrovnaným vodním podmínkám. Splavný je od německého Ulmu, od Řezna pak i pro větší lodě. Od rumunské Braily jej mohou využívat námořní lodě. V deltě je vodní doprava vedena Sulinským ramenem. V nákladní dopravě převažují rudy, suroviny, šrot, cement, uhlí, ropa a ropné produkty. Dopravu zajišťuje více než stovka přístavů. K největším patří Reni, Ismail, Budapešť, Linec a Bělehrad.

Elektrárny a další využití
Vody Dunaje jsou významným zdrojem energie. Největší hydroelektrárna byla vybudována v soutěsce Železná vrata na hranicích Rumunska a Srbska, další velká elektrárna Gabčíkovo je na území Slovenska. Také Rakousko postavilo na Dunaji několik vodních elektráren. Ty jsou samozřejmě i na velkých přítocích Dunaje. Vod Dunaje se využívá k zavlažování rozsáhlých zemědělských a pěstitelských oblastí i k zásobování měst a průmyslových center vodou.

Jak už bylo řečeno, Dunaj protéká na své dlouhé cestě celkem deseti státy. Z toho čtyři – Chorvatsko, Bulharsko, Moldavsko a Ukrajina mají přístup jen k jednomu břehu. Podstatná část toku Dunaje ( 1071 km) tvoří zároveň státní hranice mezi různými státy: Německem a Rakouskem, Slovenskem a Maďarskem, Chorvatskem a Srbskem, dále srbsko-rumunskou hranici, rumunsko-bulharskou, rumunsko-moldavskou a konečně rumunsko-ukrajinskou.

Břehy Dunaje zdobí jako klenoty historická města. Stačí si připomenout německé Řezno, kde se přes Dunaj klene jeden z nejstarších kamenných mostů v Evropě postavený ve dvanáctém století. V Rakousku se prostírá na březích Dunaje mimo jiné Linec či samotná metropole Vídeň. Na Slovensku je to rovněž hlavní město Bratislava a také Komárno. V Maďarsku k nejslavnějším městům na Dunaji patří Ostřihom a Budapešť.
 

Zdroj: 100+1