Plánujete cestu do Ameriky. Než ale skutečně vstoupíte svobodně a legálně na půdu kontinentu, který pro nás objevil Kryštof Kolumbus, budete si muset projít jistým administrativním kolotočem.
Pokud budete mít to štěstí a pohovor u pracovníka americké ambasády v Praze pro vás dopadne dobře, obdržíte americké vízum. To je ale pouze první krok. Je potřeba si uvědomit (a v příslušných zákonech to je zohledněno), že držení platného víza vám ještě v žádném případě nezaručuje, že budete vpuštěni na území USA. Rozhodnutí o tom je výhradním právem imigračního úředníka, což je první osoba, se kterou se oficiálně setkáte po vystoupení z letadla poté, co jste úspěšně přistáli na americké půdě.
Při vstupu do USA musíte mít (jako ne-občan a ne-rezident) standardně dva formuláře, které vyplňujete ještě na palubě letadla. První je imigrační formulář (tzv. I-94, pro nás Čechy je verze bílá; verze zelená by byla, pokud bychom měli bezvízový styk s USA jako například naši němečtí sousedé) a dále pak celní prohlášení (věc v Evropě již téměř neznámá). Formuláře jsou jednoduché, logické, nicméně někomu, kdo je vyplňuje poprvé, to může dát zabrat. Po vystoupení z letadla vás naženou nejprve k imigračnímu úředníkovi. Zde si dejte pozor! Běžně jsou zde vstupy (sekce) označené zeleně (ty jsou pouze pro občany a trvalé rezidenty USA) a dále červeně, které jsou pro nás ostatní. Poté, co si vystojíte frontu (počítejte na vyřízení jednoho člověka před vámi tak 2 až 3 minuty), budete mít tu čest sdělovat účel své cesty - prostě obhájit, že přijíždíte na návštěvu či dovolenou a rozhodně nehodláte v USA pracovat (samozřejmě pokud nepřijíždíte na pracovní vízum, logicky).
Pokud imigrační úředník uzná, že splňujete potřebné náležitosti, obdaruje vás (váš pas a přiložené formuláře) razítky a následně vás vpustí do USA, přesněji do sekce, kde si vyzvednete svá zavazadla (pokud máte to štěstí, že s vámi přiletěla) a projdete celnicí, kde odevzdáte ten druhý formulář (celní prohlášení). Teprve poté jste oficiálně v USA.
Pokud je město, kam jste přiletěli, vaše konečná destinace, gratuluji, jste na místě. Pokud ne, musíte zahodit zavazadla na pás pro další let a uhánět ho nejprve najít a poté dohnat. Moc času na přestup již běžně nezbývá, protože než vás pustí do dalších (domácích) terminálů, čeká vás ještě bezpečnostní osobní prohlídka, kde musíte opět projít detektorem (a zde může být pěkně dlouhá a nepříjemná fronta). Z toho vidíte, že jakékoliv významnější zdržení (při odletu z Evropy, na imigračním, čekání na zavazadla, čekání na kontrolu na celnici, čekání na pás na zahozeni zavazadel, bezpečnostní prohlídka a možná i běh na další terminál) má za následek, že nestihnete další let. A pak začíná to pravé dobrodružství. „Přebukování“ na další let (pokud nějaký další je), dostat se do hotelu (pokud nějaký dostanete) a druhý den zpět na letiště, a tak podobně. Ale o tom až příště.
