Pandu červenou (Ailurus fulgens), označovanou také jako panda malá, objevil pro vědecký svět francouzský badatel Fréderic Cuvier v roce 1825. (Panda velká byla popsána v roce 1869.) Latinský název Ailurus fulgens znamená v překladu třpytivá kočka nebo také ohnivě červená kočka. Svému objeviteli zřejmě připomínala krásnou kočku domácí. Cuvier nikdy neměl možnost pozorovat pandu červenou ve volné přírodě, proto se ve svém popisu dopustil řady nepřesností. Ani dnes toho o životě pandy malé zdaleka nevíme vše.
Poměrně malé zvíře s kaštanově červenou srstí se dokáže výborně skrývat v houštinách rododendronů, bambusů a dubových lesů na jižních svazích Himálaje. Najdeme ji od Nepálu až po Asám a indický svazový stát Sikkim ji má dokonce jako maskota. Panda malá žije i v severovýchodním Myanmaru a v čínských horách provincie Jün-nan a S’-čchuan, kde vytváří trochu větší a barevně výraznější samostatný poddruh Ailurus fulgens styani.
Hodně času tráví panda malá v korunách stromů. Velmi obratně na ně šplhá a červenohnědý huňatý ocas zdobený kroužky při tom používá k udržení rovnováhy. Když spí, podkládá si ho pod hlavu nebo si jím naopak hlavu překryje.
Exteriér
Panda červená dosahuje délky padesáti až šedesáti centimetrů, s ocasem měří kolem jednoho metru a váží od čtyř do šesti kilogramů. Tělo má zavalité, porostlé hustou srstí, aby mohla přežít ve studených podmínkách velehor. Vyskytuje se v nadmořských výškách od 1800 do 4800 m n. m. Nejlépe jí vyhovují teploty od sedmnácti do dvaceti stupňů Celsia, teploty nad 25 stupňů nesnáší.
Na hřbetě je panda malá zbarvená kaštanově nebo mahagonově, spodek těla a končetiny jsou leskle černé. Žlutobílá obličejová část má hnědé tváře a skvrny pod očima, které připomínají slzy. Na rozdíl od většiny jiných šelem má panda malá srst i na chodidlech. Chrání ji proti chladu a skrývá pachové žlázy. Panda červená má medvědí chůzi, došlapuje na celá chodidla, ale tváří a obrannými reflexy připomíná kočku. Drápy jsou ostré, zpola zatažitelné.
Podobně jako panda velká má i panda červená na předních tlapkách další přídatný palec. Se zápěstními kůstkami je spojen kloubem a slouží k uchopení a přidržení potravy. Panda malá se živí převážně výhonky bambusu, ale i ovocem a další rostlinnou stravou, lesními bobulemi, ovocem, houbami. Nepohrdne ani larvami hmyzu nebo malými obratlovci, v zajetí běžně jí maso.
Dohady panují ohledně zvuků, které pandy červené vydávají. Jsou poměrně tiché, ale při napadení dovedou zastrašit nepřítele překvapivě silným vrčením. Samečci se při námluvách dvoří samičce pisklavými tóny, které připomínají hlas ptáka. Typické zvuky vydávají mláďata volající matku.
Rozmnožování
Panda červená žije osamoceně, v párech nebo i v rodinných skupinkách. Většinou si ale nachází partnera jen na páření, k němuž dochází od prosince do poloviny února. Po 113 až 160 dnech se od května do začátku července rodí jedno až čtyři mláďata. Jsou slepá, bezmocná a váží 110 až 130 gramů. Oči začínají otevírat v osmnácti dnech, ale plně vidí po 30 až 40 dnech. Postupně se jim vybarvují oči, které jsou nejdříve šedé, po šesti týdnech postupně tmavnou a v sedmdesáti dnech jsou zcela tmavé. Matka mláďata kojí do šesti až osmi měsíců a zůstávají s ní až do dalšího roku, kdy přijdou na svět další mláďata. Malé pandy musí již od útlého věku trénovat, aby později nepadaly z hladkých větví stromů. Matka jim proto nosí do nory větve a kusy kůry, aby si s nimi hrály a naučily se je uchopovat. Pandy červené pohlavně dospívají v osmnácti měsících. Průměrně žijí osm až deset let, ale mohou se dožít i patnácti let.
Kriticky ohrožený druh
Panda červená je kriticky ohroženým druhem. V roce 2007 se v Sikkimu ve městě Gántok konal mezinárodní workshop, na němž vědci museli přiznat, že neexistují přesná čísla o počtu pand ve volné přírodě ani o jejich populačním vývoji. Podle odhadů žilo v roce 2001 v přírodě asi 15 až 20 tisíc pand, údaje z roku 2006 mluví o 10 tisících zvířatech. Není jasné, zda jde skutečně o tak rychlý úbytek nebo o chyby při sčítání. Populace jsou malé, roztříštěné, čelí nebezpečí příbuzenské plemenitby a negativních jevů, které z toho vyplývají. Ohrožuje je neustálý úbytek lesů i pytláci, kteří je navzdory všem zákazům loví pro krásný kožich a ocas. Mít klobouk z pandy červené patří dodnes v řadě čínských oblastí k svatebnímu ceremoniálu.
V zajetí žije asi dvě stě až tři sta pand v evropských zoologických zahradách a zooparcích a zhruba stejné množství v obdobných zařízeních na jiných kontinentech. Americký badatel Brian Williams vytvořil projekt na její záchranu Red Panda Project. Mezinárodní koordinaci chovu pand červených řídí Angela Glatstonová z rotterdamské zoologické zahrady.
.jpg)
Panda červená
patří do řádu šelem. Donedávna se řadila spolu s pandu velkou do čeledi pandovitých a ještě předtím do čeledi medvídkovitých. Dnes má samostatnou čeleď Ailuridae, která zahrnuje jediný rod Ailurus s jediným druhem pandou červenou. Z genetických testů vyplynulo, že její příbuznost s pandou velkou není tak úzká, jak se předpokládalo.
Zdroj: 100+1
