Nejkrásnější knihovny Evropy

Od okamžiku, kdy bylo objeveno písmo, začali lidé ukládat své poznatky do knih. V Mezopotámii byla nalezena sbírka tří tisíc kusů hliněných tabulek stará nejméně pět tisíc let. Při vykopávkách v egyptských městech Théby a Amarna byl objeven soubor papyrových svitků z let 1300 až 1200 př. n. l. V sedmém a šestém století př. n. l. vznikaly asyrské knihovny hliněných tabulek na dvoře vládců Sancheriba a Aššurbanipala.  

Řecké knihovny
V řecké civilizaci bylo psaní knih, čtení a ukládání do soukromých i veřejných knihoven běžnou záležitostí. Autor napsal knihu obvykle sám vlastní rukou, v písařských dílnách se pak kniha opisovala a knihkupci opisy poté prodávali zájemcům. Opisování knih bylo náročné státem regulované podnikání. Na kvalitě písařů záleželo, zda se texty dostanou lidem do rukou bez chyb a v čitelné podobě. Z Atén je znám první předpis nařizující ukládání jednoho věrohodného svazku do úschovy, aby bylo zaručeno správné znění knihy. Ve čtvrtém století př. n. l. se v Řecku objevily první veřejné knihovny, soukromé však stále převládaly. Velkou soukromou sbírkou knih se chlubil třeba filozof Aristoteles.   

Okolo roku 300 př. n. l. byl v egyptské Alexandrii za vlády Ptolemaia I. Sótéra položen základ velké veřejné knihovny. Její podobu ovlivnil Aristotelův žák Demetrius z Faleru, který rozhodl, že v Alexandrijské knihovně bude uložena kopie každé knihy, která ve starověkém světě vznikla. Ptolemajovští vládci Egypta si byli vědomi, jak důležité je pro vládu velké říše znát kulturu podrobených národů, a proto do knihovny ukládali i latinské spisy a díla perských a hebrejských autorů přeložená do řečtiny. Nechyběla tam ani buddhistická díla. Ptolemaios II. dokonce zaslal dopis všem panovníkům a vládcům a také básníkům, prozaikům, rétorům a opisovačům, lékařům a věštcům, historikům a dalším, v němž je žádal, aby knihovně zasílali knihy všech existujících autorů. Pověřil nákupčí, aby ve světě nakupovali knihy, a nařídil, aby byla opsána všechna díla nacházející se na palubách lodí, které přistávaly v Alexandrii. Originály byly zkonfiskovány a původní vlastníci na oplátku obdrželi kopii díla. Pro Alexandrijskou knihovnu byly různými úskoky získány i originály dramatiků Sofokla, Euripida a Aischyla. V době největší slávy prý bylo v Alexandrii uloženo 750 000 knih, přesněji papyrových svitků.   

Při obléhání římskými vojsky knihovna v roce 47 př. n. l. zčásti vyhořela. Roku 389 ji zničilo vojsko římského císaře Theodosia I., byla však znovu vybudována a ve své činnosti pokračovala až do sedmého století, kdy byla Alexandrie dobyta Araby.  

Doba Říma
Caesar prý na naléhání Kleo­patry nechal odvézt desítky tisíc knih z Alexandrie do Říma. Sám snil o otevření podobné veřejné knihovny v Římě, jeho předčasná smrt mu v tom však zabránila. Veřejně přístupné knihovny začaly vznikat v Římě za vlády císaře Augusta nejprve ve sloupořadích v těsné blízkosti chrámů. Otevřeny byly v běžných pracovních hodinách, tedy od rozbřesku do poledne. Zvyk hromadit knihy převzala římská aristokracie, soukromé knihovny se nacházely ve vestibulech patricijských příbytků. Římané se tam scházeli a diskutovali o nejnovějších spisech. Čtení knih bylo běžnou součástí pobytu ve veřejných lázních až do třetího století n. l. Ještě v roce 350 n. l. bylo na plánu Říma vyznačeno devětadvacet knihoven, s úpadkem impéria však jejich počet klesal. Knihovny mizely a nebyly obnovovány.

Jiná situace panovala ve východní části římské říše. Za vlády císaře Konstantina v roce 334 byla v Konstantinopoli otevřena velká knihovna, kde pracovalo sedm písařů – čtyři psali řecky, tři latinsky. Východořímské knihovny přežily i pád západořímské říše, při němž byly všechny západoevropské knihovny barbarskými kmeny systematicky ničeny.  

Role klášterů
Na uchování knih a vzdělanosti měly v západní Evropě velkou zásluhu zejména benediktinské kláštery, v jejichž knihovnách se kromě biblické literatury nacházela již téměř zapomenutá díla řeckých filozofů a dramatiků. Benediktinské kláštery si své knihy navzájem půjčovaly. Byl to první případ knihovních výpůjček. Z rozhodnutí Karla Velikého, který měl sám v Cáchách rozsáhlou sbírku knih, byla při každé škole zřízena písařská dílna. Řecká literatura byla uchovávána také v arabských knihovnách, jejichž zřizování podporoval chalíf Harun al-Rašíd a jeho syn Mamun.
 
Renezance
Nový zájem o knihy a knihovny přineslo období renezance. Slavná florentská rodina Medici vlastnila pozoruhodnou soukromou knihovnu. Během první poloviny patnáctého století byla založena i vatikánská knihovna, která dnes obsahuje asi 150 000 děl a skrývá mnoho dosud neprobádaných titulů. Velkou sen­zaci vzbudil například objev sbírky Vergiliových básní pořízené ve 4. století n. l. nebo Ciceronova Republika s komentářem svatého Augustina přepsaná v sedmém století v jednom italském klášteře.  

Veřejné knihovny
Vynález knihtisku v patnáctém století přinesl rychlý nárůst počtu knih. Knihovny se začaly pomalu otevírat veřejnosti a jejich obliba rostla. Rozšiřovaly se univerzitní knihovny. V roce 1425 byla zpřístupněna první veřejná knihovna v Londýně, v roce 1580 další ve skotském Edinburghu. Osmnácté století přineslo zřízení Britské knihovny jako součásti Britského muzea. Paříž měla hned dvě velké sbírky knih – původní královskou knihovnu Karla V. z roku 1367, později přejmenovanou na Národní knihovnu, a Mazarinovu knihovnu z roku 1643.  

Slavní stavitelé
Stranou dění nezůstávaly ani staré klášterní knihovny a soukromé knihovny na šlechtických sídlech. Sály s knihami se staly důstojným chrámem vědění, společenským centrem i divadelním prostorem s vynikající výzdobou navrhovanou nejlepšími architekty. V německých zemích to byli především barokní stavitelé Johann Fischer von Erlach a Lucas von Hildebrandt, činní ve službách Habsburků. Ve Španělsku měl zásluhu na jedinečné klášterní knihovně Juan Bautista de Toledo, autor proslulého kláštera El Escorial. V knihov­ně kláštera se nachází třeba ručně psaný životopisný spis, jehož autorem byla svatá Terezie z Avily pokládaná církví za autoritu v duchovní nauce a mystické zbožnosti.  Pozoruhodnou strohou výzdobu má knihovna Trinity College v irském Dublinu. Její interiéry jsou zelené, protože zelená barva uklidňuje a napomáhá správnému soustředění na studium. Old Library Trinity College se pyšní knihou Book of Kells, středověkým rukopisem s jedinečnými iluminacemi.

Zdroj: 100+1