Nedotčené pláže Sardinie

FiftyFifty, společenský magazín.
Nedotčené pláže Sardinie na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Nedotčené pláže Sardinie

FiftyFifty
Share

Nedotčené pláže Sardinie

Nedotčené pláže, prastaré lesy, vysoké hory a vesnice, které žijí vlastním tempem. To vše je Sardinie, ostrov s historií starou stovky tisíc let. Pro své přírodní krásy bývá nazývána středomořským Karibikem.

Sardinie je ostrovem mnoha kontrastů. Rušná turistická centra na severu ostrova střídají opuštěné a špatně přístupné pláže, kam za celý den nikdo nepřijde. Azurové moře a bílý křemenný písek, jaký lze najít jen na ostrovech Karibského moře.

Ostře se zdvihající hřebeny hor jsou protkány jen malým množstvím stezek. Jarní záplava květů a zeleně se během léta změní na zažloutlé odstíny sluncem spálených rostlin. Moderní zástavba v hlavním městě Cagliari a malé vesničky ve vnitrozemí. To vše je možné vidět na ostrově, který je po Sicílii druhým největším ve Středozemním moři.

NĚCO Z HISTORIE


První stopy po lidském osídlení Sardinie pocházejí ze starší doby kamenné. Na počátku doby bronzové okolo roku 1500 př. n. l. tam vznikla svébytná kultura Nuraghů nazývaná podle kruhových staveb poskládaných z kamenů. Na ostrově je jich okolo sedmi tisíc. Tvoří je obrovské kamenné bloky o velikosti až pěti metrů, uložené bez spojovací malty až do dvacetimetrové výše. Ve stejné době vznikaly i obří skalní hrobky – Tombi dei giganti, tvořené z kamenných stél ukládaných do půlkruhu a další megalitické stavby.

Ve starověku dobyli Sardinii Foiničané, kteří tu v devátém a osmém století před naším letopočtem, vytvořili stálé kolonie zejména podél snadno přístupného pobřeží. Až do punských válek byla Sardinie součástí kartaginské říše, v roce 227 př. n. l. ji dobyli Římané a učinili z ní provincii spolu s Korsikou.

Když síla římského impéria slábla, Sardinie se stala cílem nájezdů germánských Vandalů. Po jejich porážce tam krátce vládla Byzanc a od devátého století tam prováděly ozbrojené vpády arabské kmeny. V době, kdy na Sardinii fungovalo faktické bezvládí, byl ostrov rozdělen na čtyři samostatné části. To přetrvalo až do třináctého století, kdy Sardinie padla do rukou italských městských států Janova a Pisy. V patnáctém století dobyl celou Sardinii šlechtický rod pánů z Aragonie, v jejichž držení ostrov zůstal až do roku 1700. Poté tam krátce vládli Rakušané, od roku 1861 je Sardinie součástí Itálie.

LUXUS I PŘÍRODA

Na Sardinii se jezdí za divokou přírodou i za luxusem. Jedním z nejvyhlášenějších letovisek je Smaragdové pobřeží, vybudované v sedmdesátých letech minulého století na severovýchodě ostrova konsorciem vedeným šejkem Aga Khanem IV. Na délku měří pětapadesát kilometrů a tvoří ji pláže spolu s městečky, postavenými podle přesných plánů s luxusními obchody, bary a restauracemi. Za odpočinkem i pracovními schůzkami sem jezdí významní lidé z Evropy i arabských států.

Pláže tvoří jen zlomek přírodního bohatství ostrova. Členité pobřeží skrývá prázdné zátoky, k nimž je často nutné jít i několik hodin pěšky. K nejkrásnějším patří pláž v zátoce Goloritze, vyhledávaná pro modré, čisté moře a zajímavé skalní útvary, z nichž lze pozorovat hladinu po dlouhé hodiny.

Často navštěvovaným přírodním útvarem jsou Červené skály (Rocce rosse) ve městě Arbatax na východním pobřeží Sardinie. Jde o větrem a vodou erodované těleso z porfyrického granitu načervenalé barvy, která zvláště vynikne při východu nebo západu slunce.

Jak po Sardinii cestovat? Optimálním dopravním prostředkem je automobil. Je třeba ale počítat s tím, že asfaltové silnice tu běžně nenadále přecházejí v polní cesty, které se mohou náhle ztratit úplně. Kvůli nedostatečnému značení je nutné vždy jezdit s mapou. Protože jde ale o ostrov, platí, že na Sardinii nikdo doopravdy zabloudit nemůže.

CO JE K VIDĚNÍ

Dokladem úrovně středověkého stavitelství je město a přístav Castelsardo na severozápadním pobřeží ostrova. Založili jej janovští stavitelé ve dvanáctém století jako strategický bod pro obranu provincie Sassari před útoky z moře. Dominantou města je hrad na skalnatém pahorku, obklopený středověkými domy a typickými uličkami.

Návštěvu si rozhodně zaslouží město Orgosolo ve střední části Sardinie. Proslavilo se nástěnnými kresbami, tzv. murales, které už čtyřicet let zdobí průčelí domů. Jsou věnované především politickým událostem a podobným námětům. Nechybí tu zesměšnění skupiny států G8, italské vlády nebo nerovnosti mezi muži a ženami.

Orgosolo je také proslulé jako místo, odkud pochází řada významných členů skupin organizovaného zločinu. V minulosti na sebe upoutalo pozornost řadou únosů.

Na jihu Sardinie, nedaleko hlavního města Cagliari, leží městečko San Sperate, kde žije malíř a sochař Pinuccio Sciola. Spolu s bratrancem Angelem Pillonim proměnil městské ulice v galerii s výjevy ze života lidí, kteří na Sardinii žili v předchozích desetiletích. Sciola vytváří také zvláštní přírodní plastiky – čedičové bloky, které jsou opracovány tak, aby se i při lehkém dotyku rozezněly. Mají velký úspěch, lze je najít po celém světě. Architekt Renzo Piano jeden z nich umístil do římského Hudebního parku (Parco della Musica). Luciano Benetton nechal Sciolovy čedičové plastiky usadit do Benetton Parku v italském městě Treviso. Podle autora jde o prosté kameny ze Sardinie, které mají schopnost promlouvat o místě svého vzniku. (hh)

SARDINIE

Italsky Sardegna, druhý největší ostrov Itálie. Jméno ostrova je odvozeno od slova Shardana, označující loupeživé mořské národy.

Autonomní území s vlastním zákonodárstvím ve vymezených oblastech správy, součást Italské republiky. Rozloha činí 23 813 km2, s přilehlými ostrovy 24 090 km2. Má asi 1,7 milionu obyvatel. Nejvyšším vrcholem je Monti del Gennargentu (1834 m n. m). Hlavním městem je Cagliari, úřední řečí je sardština a italština.

Sardinie se dělí na čtyři historické provincie: Cagliari, Nuoro, Oristano a Sassari a dále provincie Carbonia-Iglesias, Medio Campidano, Ogliastra a Olbia-Tempio.

Zdroj: 100+1






© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.