Mitsubishi na elektřinu? V Japonsku už za rok, ve světě v roce 2010. V témže roce by měly začít jezdit i elektrické Nissany. V roce 2011 by měla být v Izraeli zahájena výroba vozů Renault poháněných výhradně elektřinou, o rok později i ve Francii. Plány na vývoj elektromobilu oprášila i automobilka Peugeot-Citroën a americká společnost Tesla.
Příčiny zájmu
Elektromobily nejsou jen nástrojem marketingu, který by měl ostatní přesvědčit o ekologické politice výrobce. Hlavním důvodem je vývoj cen ropy. Letos 22. května cena za barel dosáhla historického maxima 135 dolarů a ekonomové předpovídají, že trend se nezmění. Návrat pod stodolarovou hranici za barel už zřejmě nebude možný. Některé odhady hovoří až o dvou stech dolarech za barel. V takovém případě budou pravidelné cesty automobilem pro mnoho spotřebitelů neúnosně drahé. To se může projevit v poklesu prodeje nových automobilů. Dalším rozhodujícím faktorem je rozdíl mezi cenou benzinu a cenou elektřiny. Je největší v zemích, které disponují levnými zdroji pro výrobu elektrické energie. Náklady na roční provoz malého vozu, který nenajede víc než několik tisíc kilometrů, se v takovém případě mohou rovnat nákladům na celoroční elektrické vytápění domu. Pokud bude cena ropy stoupat rychleji než cena elektřiny, začne být elektrický pohon výhodnější. Další nepopíratelnou výhodou elektromobilů je ekologický provoz. Samy žádné emise neprodukují, jde tedy pouze o emise vznikající při výrobě elektřiny. Země jako Francie vyrábějí okolo osmdesáti procent elektrické energie v jaderných elektrárnách a další velkou část z obnovitelných zdrojů. Za takových podmínek je provoz elektromobilů k přírodě šetrný. Na jeden kilometr připadne 15 až 20 gramů oxidu uhličitého, zatímco vůz na benzin či naftu vyprodukuje na kilometr 140 až 215 gramů CO2.
Nedostatky a přednosti
Dosavadní sériově vyráběné elektromobily trpěly řadou nedostatků. Nejzávažnějším byl omezený dojezd a vysoká hmotnost i prostorová náročnost baterií. Kvůli paměťovému efektu bylo nutné baterie před nabitím zcela vybít, jinak se snižovala jejich kapacita. V hustém městském provozu a v kolonách proto byly elektromobily nepoužitelné. Ani plně nabité baterie se nemohly vyrovnat spalovacím motorům. Z množství benzinu o hmotnosti jednoho kilogramu lze získat asi 12 kilowatthodin, z klasického olověného akumulátoru o hmotnosti patnácti kilogramů jen 0,5 kilowatthodiny energie. Nová generace lithium-iontových baterií tyto nevýhody odstranila. Dojezd dnes představuje nejméně dvě stě kilometrů. Vznikají i čistě sportovní vozy. Například britský LCC dokáže vyvinout maximální rychlost 257 kilometrů v hodině a dojede až čtyři sta kilometrů po pouhých deseti minutách dobíjení. Na tokijské univerzitě vznikl prototyp sportovního elektromobilu s osmi koly, schopný vyvinout rychlost až 370 kilometrů v hodině. Nevýhodou lithium-iontových baterií je jejich nestabilita, která může vést v krajním případě až k požáru. Nedořešená zůstává otázka klimatizace a vytápění, bez nichž jsou nové vozy prakticky neprodejné. Kvůli energetické náročnosti klimatizace a vytápění se po pouhé hodině jízdy spotřebuje deset až dvacet procent kapacity baterií. Vyvíjejí se proto klimatizace nového typu, které spotřebují méně energie.
Izraelský unikát
Pozoruhodný projekt byl zahájen letos v lednu v Izraeli. Ve spolupráci francouzského Renaultu a několika amerických a japonských firem tam bude spuštěna výroba vozů Mégane poháněných lithium-iontovými bateriemi. Ty bude možné opakovaně dobíjet a měnit na pěti stech tisících míst po celé zemi. Opadne tak nepříjemné čekání na dobití baterie. Vybitá se na stanici jednoduše vyjme a nahradí nabitou. Elektromobily Mégane nebudou v běžném prodeji, ale zákazníci si je budou moci dlouhodobě pronajmout. Počítá se s daňovým zvýhodněním od státu. Izrael se k zavedení elektromobilů hodí pro svou hustou zástavbu a relativně malé vzdálenosti mezi městy, které představují maximálně okolo sto padesáti kilometrů. Až devadesát procent Izraelců nepoužívá automobil k cestám delším než sedmdesát kilometrů.
Odvážná řešení
Jako stroj z vědecko-fantastické literatury vypadá vůz kdysi slavné značky Venturi. Je dílem designéra Sachy Lakice a nese název Fetish. Ve velmi omezeném počtu se vyrábí od roku 2004. Je to osobitý roadster pro dvě osoby, který se vůbec nepodobá současným automobilům ani elektromobilům. Je postaven na podvozku z hliníku a uhlíkových kompozitů a pod kapotou má lithium-iontové baterie o hmotnosti 250 kilogramů. Dodávají energii motoru s výkonem 180 kilowattů, tedy něco přes 244 koní – podobný výkon má například Porsche Boxster. Z nuly na pět set kilometrů Fetish zrychlí za méně než pět sekund, maximální rychlost je však omezena na 160 kilometrů v hodině. Dojezd činí 250 kilometrů při rychlosti 80 kilometrů v hodině. Cena vozu byla stanovena na 300 000 eur bez daně, dodávky budou realizovány během příštího roku. Ještě nezvykleji působí dvoumístný elektromobil Astrolab, vybavený nikl-metal-hydridovou baterií a účinnými solárními panely – fotovoltaickými články. Protože si Astrolab vystačí jen se sluneční energií, bude mít menší dojezd (110 kilometrů) a maximální rychlost 120 kilometrů v hodině.
Vůz, který musel zmizet
Jedním z nejlepších elektromobilů všech dob byl americký Chevrolet EV1, dvoumístný elektromobil s lehkou sportovní aerodynamickou karoserií vyrobenou z kompozitních materiálů s hliníkovým rámem. Jeho rychlost byla elektronicky omezena na 130 kilometrů v hodině. Bez tohoto omezení mohl bez problémů dosáhnout dvousetkilometrové rychlosti. Upravený prototyp EV1 vytvořil rychlostí 294 kilometry v hodině rychlostní rekord pro elektromobily. Dojezdová vzdálenost na jedno nabití se pohybovala okolo 200 kilometrů. Výroba Chevroletu EV1 byla navzdory velké poptávce ukončena. Důvod? Koncern údajně na každém prodaném kusu prodělával padesát procent. Od roku 1996 do roku 1999 se vyrobilo pouze 1117 vozů EV1. Téměř všechny byly z neznámých důvodů sešrotovány. Důvodem bylo zřejmě ohrožení prodeje vozů se spalovacími motory koncernu General Motors a zájmy společností zpracovávajících ropu.
Zdroj: 100+1
