Nádherný rána

FiftyFifty, společenský magazín.
Nádherný rána na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Nádherný rána

FiftyFifty
Share

Nádherný rána

Rána jsou tady teď nádherný. Slunce svítí světležlutě a zrcadlí se v tisíci kapkách rosy. Svěží vzduch mi připomíná, že ještě žiju. Občas mě zastudí okolo srdce.

Takový krásný rána mi jen bolestněji připomínají, že tu nejsi, abysme se z tý nádhery mohli radovat spolu. Probouzet se sluníčkem v tý zelený studený trávě.
Pojď blíž, chci se zahřát. Přehodil bys nám deku přes hlavu a v tom kouzelným šeru zase šeptal slovíčka, co uzdravujou ženskou duši. Tvoje prsty by kreslily magická znamení na mojí tváři a polibky do vlasů by byly jen stvrzením těch kouzel.
Pojď blíž, chci si ještě přivonět. Voněl bys ohněm, to jak jsme seděli až do rána u lahve vína a život se klikatil v našich rozhovorech. Když jsi mi s hlavou na mém klíně vyprávěl o tom, jak snadno se chlapovi zhroutí celej svět, slzy v očích nás pálily oba a nebyl v tom kouř. V tu chvíli jsem byla štítem před celým světem. V té chvíli se mi vrátila všechna bolest, kterou jsem kdy způsobila.
Pojď blíž. Chci tě schovat před tou bolestí. Chci se schovat před tou bolestí.
Bral by sis ode mne znovu tu sílu, kterou jsem ani já netušila, že ještě zbývá.
Slzy na tvé tváři by byly jen stvrzením lidskosti.
V hrnku s čajem se zrcadlí tvá podobizna, to jak tě teď vídám všude a každý záchvěv mi tě připomene. Čerstvě vyvolané fotky schnou v ranním vánku a tvojí podobiznou si stále dokola rozedírám ránu na srdci. Je to jen chvilka, kdy jsem ve tvých očích četla rozloučení. A přece samota protáhla těch několik dní na roky, kdy jsem zestárla snad o tisíc let. Nebylo to nashledanou, bylo to sbohem a už ani deka přes hlavu nemohla zastavit přicházející poslední den. Den, kdy jsem cítila neklid laní pasoucích se na podzim ve vysoké trávě. Věděla jsem, že se to stane, neodkladně jako život sám. Slzy mi bušily na bránu duše a draly se ven. Smála jsem se a dál byla silná a smířená.
Pojď blíž, nechci číst v těch očích, chci si nechat tenhle sen, nechci se probudit.
Chci zase usínat ve tvé náruči, cítit tvůj dech na tváři a poslouchat tlukot tvého srdce.
Nebylo by nic než my, naše propletené prsty a teplo našich těl. Blízkost vzácná svojí
nevinností. Touha, která se dá tušit jen ze zrychleného tlukotu srdce. Vrátil jsi mi pocit výjimečnosti, uvědomění, že m
ůžu dávat a uzdravovat, pocit, že mě může někdo potřebovat. Sebral jsi mi všechnu sílu, klid osamělých nocí a srdce.






© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.