"Tak co, bude to sračka?" hlaholil novinář asi dvě řady přede mnou. "To fakt netušim", ... Tito dva mladíci nebyli asi sami, kdo se zvědavostí čekal na nový film Filipa Renče. Jeho Román pro ženy mnohým z publicistů, přítomných na novinářské projekci, ležel totiž v žaludku, jelikož právě tento snímek ukazoval, jak moc záleží návštěvníkům českých kin na pozlátku a výživné propagaci.
Při předávání Českého lva dokonce režisér filmů a reklam Filip Renč pronesl na účet novinářů něco ve smyslu - tak to vidíte, neocenili jste to a tak pěkně se to prodává!
Čímž to tedy jaksi zazdil zcela a jsem zvědavá, jak mu tohle všechno kritici odpustí. Ale možná by měli, Na vlastní nebezpečí není románem a ani pro ženy, není trpce předabovaný a křečovitých scén ubylo. Je to dobrodružný krimifilm, tedy žánrově na poli české tvorby statečná a ojedinělá novinka, na které je znatelná snaha o zařazení se do vrchní poloviny žebřičku filmů tohoto roku.
Příběhy jsou dva
Ten první je z historie a Jiří Langmajer v něm pátrá po stopách svého otce, který kdysi zmizel při prvosjezdu balkánské řeky. Jeho tělo se nikdy nenašlo. Do rukou syna se tedy po letech dostává černobílý němý film, který se natáčel právě při osudovém výletu otce. Hned zkraje filmu tak můžeme sledovat trhané záběry vodáků v ošuntělých vestách na kajacích (dále se tyto střihy objevují v celé story). Malují na skály značení ve tvarech ryby, raka a hada. Had je poslední.
Syn najímá tvrdé a zadlužené hochy profíky a nakonec jede i s hrstkou dalších zájemců o adrenalin směr Bosna. Mezi odvážnými je právě i Miroslav Krobot, zde coby upjatý a zásadový profesor, partu doplňuje mladý pár temperamentní Slovenky a nadutého sobce, a celou výpravu vede zkušený raftař Filip Blažek.
Charaktery postav jsou jasné, profesor se zdráhá tykání a zkostnatěle se buší ve svou sportovní hruď. O zábavné momenty pro diváka se stará téměř výhradně jím zobrazená postava. Jeho protikladem v posádce má být veselá Slovenka s východním naturelem, která se řehní i v momentech nebezpečí. Jiří Langmajer je prvním milovníkem a člověk by mu až uvěřil jeho touhu a sálající vzplanutí k náhodné pocestné. Na raftu je náhle místo pěti pádlujících sedm, v obrazech a vznešených plošných záběrech pak korunuje tmavý a zarostlý místní pytlák.
Pokus o drama se tak zcela nezdařil, jelikož balkánských podvodníků v uniformách se nikdo příliš nezalekl a obávám se, že ani divák nebude vystrašen nebo napjat. Mávání s kulometem a vyhrožování podnapilého magora je kromě válců pod vodopádem to nejstrašnější, co hrdiny filmu čeká. Dramatičnost příběhu je ale zachována, kromě několika prázdných momentů v úvodu, to jde ráz naráz.
Režisér říká, že nebylo použito žádných triků, vše je realita a kaskadéři zastupovali herce pouze při extrémně náročných scénách. Do vody však skákali všichni, což můžeme vidět v detailech a zpomalených záběrech nad vodou, ve vodě i pod ní. Místo halekání byly na place používány praporky (zvuk vody přehlušoval pokyny) a natáčelo se pomocí mnoha kamer. V tomto ohledu jde o výjimečně pečlivou práci, která je nejvíce znatelná právě v závěru, při skocích do vodopádu.
A co říká o natáčení divadelní režisér a herec Miroslav Krobot?
Prázdniny trávím většinou na chalupě, tak tohle byla pro mě příjemná změna...
Ano, změna je život, doufejme že Filip Renč dospěl a kromě několika sebepropagačních sloganů a fotografií, a také použití svého jména všude kde to jde, bude dávat přednost kvalitě před reklamou. Bylo by to fajn, jelikož řada českých režisérských jmen, jako například Vejdělek, Zelenka, Nellis a Babinská, by měli dalšího kolegu, který má nějaký vkus a styl. Ať už je jakýkoliv.
Na vlastní nebezpečí
Česká republika/ Rumunsko 2007
Premiéra: 24.1.2008
92 minut
Producent: Rudolf Biermann,Tomáš Hoffman, Andrei Boncea
Koproducent: Misu Predescu
Režie: Filip Renč
Scénář: Josef Urban
Kamera: Petr Hojda
Střih: Jan Mattlach
Architekt: Radek Hanák
Hudba: Walter Kraft
Hrají: Jiří Langmajer, Filip Blažek, Miroslav Krobot, Lucia Siposová, Václav Jiráček, Raluca Aprodu
