Na tripu bez tripu a bez baterek

FiftyFifty, společenský magazín.
Na tripu bez tripu a bez baterek na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Na tripu bez tripu a bez baterek

FiftyFifty
Share

Na tripu bez tripu a bez baterek

Hlásím se Vám opět z USA, ze severního New Jersey, kam po 6 měsících srandy zavítala nuda. Prodloužený víkend k příležitosti oslav Memorial day, první tropický teploty jako předzvěst přicházejícího léta a severní Jersey je totálně vylidněný, protože všichni odtáhli na jih na pobřeží Atlantickýho oceánu za prvníma letníma parties.

O vylidněnosti mé dočasné domoviny jsem se přesvědčila, když jsem přijela do oblíbený irský hospody a na parkovišti stálo všehovšudy pět aut. V baru jindy praskajícím ve švech a burácejícím úžasnou rockovou muzikou se dneska líně převalovalo pár zákazníků za doprovodu vyšeptalých muzikantů pokoušejících se o rock dávno minulých let. V dalším baru, tentokrát víc pro náctileté, mě přivítalo jen pár ztroskonanců, který většinou museli druhej den do práce, nebo se z práce právě vrátili a všichni mi na mý zvednutý obočí dávali stejnou odpověď. "Kdo moh', utekl na jih."

Zatoužila jsem taky po útěku, tak jsem ráno sedla k počítači a projela stránky místní oblíbený kapely http://www.spitroastmuppet.com. Tihle pěkní chlapíci rozpalujou srdce nejedn
ý fanynky šťavnatým americkým popíkem prokládaným rock’n’rollovýma peckama. I když hrajou převzatý šlágry, potěší a překvapí svižnou aranží a spoustu songů si pamatuju, že jsou od Muppet než od Pearl Jam nebo Faith no more. Měla jsem ten pocit, že hrajou někde u moře, někde daleko ode mně, takže jsem tu informaci napoprvý nevnímala.

Prověřila jsem si spojení s Jerseyskýma dráhama a když se vykulila z peřin i Bára zahrnula jsem ji do mýho ďábelskýho plánu. Pojedeme vlakem k moři, zapaříme na koncertě, potom si počkáme na východ slunce na pláži a pojedeme prvním vlakem zase zpátky. Byl to 
šílenej nápad, ale 2,5 hodinová cesta nám ubíhala úžasně vesele. Musely jsme dokonce odmítnout pozvání na párty od náctiletých mladíků. Po newjerseyský dráze se dostanete široko daleko a za celkem rozumný peníz. Přeprava vlakem je tu ideální na středně dlouhý vzdálenosti (tak v rámci státu), pokud se chcete pohybovat mezi vesnicema a městečkama je lepší autobus, ale vzhledem k tomu, že každej má auto, je spojení poněkud řidší. Kvalita služeb i prostředí je o něco lepší než v ČR, ale nádraží páchnou všude stejně.

Ve vlaku jsme taky zjistily, že můj fo
ťák je bez baterky (no jo, ta se nabíjí doma) a Báry foťak dodělává. I mobily byly na poslední čárce. Takže nebudeme moct uspokojit naše turistický fotografický potřeby a ještě si ani nezavoláme o pomoc.
Do Belmaru, nebo taky Lake Como, jsme dorazily kolem 8. večer. Měly jsme dost času pokochat se nádherným magickým západem slunce v přístavu a ulovit něco do kručících žaludk
ů.

Něco kolem desátý jsme se štosovaly ve frontě do klubu “Bar Anticipation” http://www.bar-a.com. Představte si obří srub, kde vás vítá otevřen
á náruč velkýho baru, kterej nabízí pivo z celýho světa přes Coronu, Heineken, Guiness až po Pilsen. Kde je pódium pro kapelu nebo DJ a hlediště, který má další bar za zády. Kde je zvuk tak vychytanej, že ať stojíte kdekoliv, je to jako kdybyste stáli na nejfajnovějším zvukařským fleku. Když vyjdete ze srubu “na dvorek” nacházíte další a další nečekaný bary s vlastníma stagema, s různou muzikou a různou atmosférou. Uprostřed těchhle zákoutí si představte písečnou pláž, sice bez moře, ale nabízející stejnou relaxaci. Můžete si zahrát volley nebo jen tak posedět v křesílkách a poklábosit. Můžete tak celou noc kroužit, dopřávat si muziku jak je libo nebo si zatrsat na koncertě ve srubu. Když jsem pozorovala tohle mraveniště z baru v patře, pochopila jsem, kde se teď celý Jersey baví. Bylo tu tak obrovský množství lidí, že jste si museli výlet na záchodky plánovat tak 15 minut předem. A zatímco doma většinou jdete na koncert určitý kapely, tady je to spíš o místě, který si vyberete a necháte se bavit, takže jste připravený si to užít na cokoliv. Někdy je to příjemný překvapení, jindy méně.

Ale tenhle koncert byl jedinečnej a intezivní zážitek, kdy jsem si díky užasnýmu zvuku i nasazení kluků z kapely připadala jako na nějakým růžovým tripu. Volba písniček i nadšení kapely dokázaly celej srub rozpohybovat během prvních minut. Neubránila jsem se dojetí, když jsem zpozorovala, že Colin bubeník bubnuje jen v bílých ponožkách. I na ostatních chlap
íkach z kapely bylo vidět, že se dobře baví a plnej skákající sál jim dodával sílu a energii, kterou oni vraceli zase zpátky znásobenou hudbou. V takový úžasný náladě a kondici jsem je ještě fakt nezažila. O přestávce jsme jen seděly v písku a vydejchávaly tu hustou energii, kterou do nás nalili, abysme se zase za 45 minut mohly nechat unášet.

V tak bláznivý atmosféře prosvi
štěla celá noc a už jsme byly nekompromisně vystrčený na ulici, kde se místní šerifové vzorně starali o pořádek a ticho. Kámoši z řad místních usedlíků nás propašovali na pláž u Atlantiku. Dali jsme si kafíčko a počkali si na svítání. Krásný zklidnění po šílený noci, nádherně jemně modro po vší tý barevnosti. Úžasná předzvěst přicházejícího léta.






© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.