Je to již pěkná řádka let, když jsem žil dočasně v severní Kalifornii. Většina Evropanů si pod pojmem Kalifornie představí pláže z Pobřežní hlídky v Los Angeles, čtvrť Beverly Hills, jejíž poštovní směrovací číslo 90210 je totožné s notoricky známým seriálem, šikmé ulice San Francisca, kde se se svým Fordem Mustangem proháněl detektiv Frank Bullitt v podání Steva McQueena ve známém filmu Případ Bullitt, či Michael Douglas a Sharon Stone v jednom z nejúspěšnějších filmů konce 20. století, Základní Instinkt. Ale Kalifornie má mnohem více tváří. Je to jeden z největších států USA (třetí po Aljašce a Texasu) a zatímco v jižní části jsou rozsáhlé pouště, na severu jsou pak hory a lesy. A tam jsem právě dočasně sídlil.
Shodou náhod můj bratránek George, který sloužil u US AirForce (americké letectvo), byl na rok na základně také v Kalifornii. On byl původem z New Yorku, a tak měl v krvi, stejně jako já, kus lovce. Protože jsme se neviděli několik let (já studoval, zatímco on, jakožto pilot letadla na letadlové lodi, procestoval téměř celý svět), domluvili jsme se, že někam spolu vyrazíme. A to ne jen tak, ale že se vydáme na lov medvěda, což bylo v oné oblasti Kalifornie zcela běžné.
Na domluvený den mě George vyzvednul. Přijel svým vozem, který měl registrovaný v Kalifornii. Byl to Fiat, jakási dodávka, která byla v té době v USA velmi populární. Naložili jsme stan, tábornické potřeby, pušky, náboje a vyrazili do hor. Naší destinací bylo malé město Georgetown severovýchodně od Sacramenta v Národním lese Eldorado (Eldorado National Forest). Utábořili jsme se v loveckém kempu, kde kromě nás nikdo nebyl, postavili stan a vydali se do nedalekého městečka do místního baru.
Tam jsme vesele popíjeli americké pivo, až se s námi dal do hovoru místní odrbaný člověk, zjevně pod parou. Ptal se nás odkud jsme a co že tu děláme. Když se dozvěděl, že jdeme lovit medvěda, řekl, že na lov medvěda potřebujeme psy (na stopování) a že on takové má. Když mu prý koupíme jedno pivo a odvezeme ho domů, že nám je půjčí. Slovo dalo slovo. Děda byl řádně namol, koupili jsme mu více než jen jedno pivo, a pak ho odvezli domů. On nám předal své dva psy se slovy, že až bude po lovu, ať je normálně vypustíme a oni že si cestu domů najdou. Inu, když to říká, tak asi ví, o čem mluví, myslel jsem si.
Vrátili jsme se zpět do kempu, a protože byla poměrně zima, bratránek George řešil, jestli nechat psy přes noc v autě - dal jim deku do zavazadlového prostoru. Dodnes nevím, proč to tak udělal. Brzy ráno jsme vstali s tím, že se skromně nasnídáme a ihned vyrazíme na lov. George šel k autu vypustit psy, protože se tak divně houpalo a psi tam skákali, asi byli nějak nervózní. Když k němu přicházel, auto bylo celé zamlžené, přes okna nebylo vidět, jak psi v noci dýchali a venku byla zima. George otevřel zadní dveře své dodávky a ... frnk ... psi vyskočili a v ten moment byli pryč. Wow! Říkal jsem si, že máme po lovu, psi jsou v trapu. Ale to nebylo všechno, jak mě z tohoto překvapení probral Georgův řev. Nechápal jsem, co se děje, ale šel jsem se podívat k autu, abych zjistil důvod Georgeova řevu. Ovšem když jsem tam došel, narozdíl od něho jsem zůstal, jak se říká česky, tupě čučet s otevřenou pusou a nevěřil jsem vlastním očím. Důvod Georgeova řevu mi byl ihned jasný.
Celé auto bylo uvnitř - jak to říci nějak uceleně a slušně jedním slovem - zničené. Veškeré čalounění bylo rozkousané, rozpárané, roztrhané. Všechny vnitřní plasty byly sežvýkané, dokonce i volant a řadící páka byly okousány k nepoužití. Navíc všechno bylo pomočeno a pomazáno psími výkaly. Hrůza, jedním slovem hrůza. V očích George jsem viděl, že by se místo na lov medvěda raději vydal na lov oněch psů a jejich povedeného majitele. Nicméně, co bylo dokonáno, bylo nevratné. Jednoduše bylo po lovu. George se půl dne snažil nějak vyčistit auto od všech psích výkalů. Nutno podotknout, že marně. Lov medvěda pro nás skončil. Sbalili jsme náš tábor a dali se na cestu domů. George mě odvezl do mého domu a sám vyrazil na svou vojenskou základnu, která byla ještě pár set mil jižněji. Auto bylo prakticky nepoužitelné. Sice ho, jak mi později napsal, ještě nechal vyčistit a pojišťovna nějakou škodu uhradila, ale když za pár měsíců jeho loď zvedla kotvy a on odjel do Karibiku na svou další misi, auto se ztrátou prodal.
Dnes po letech, kdykoliv se s Georgem sejdeme, nemůžeme se přestat smát, když někdo z nás vzpomene na lov medvěda v Kalifornii. Ale ten pohled na zaneřáděné a zasmraděné auto a na Georgův obličej v té chvíli, mi zůstane v paměti navždy.
