Podobně prospěšná je i řada hlodavců, ptáků a netopýrů, ale nikdo z nich nedokáže transportovat srovnatelně velké množství semen na velkou vzdálenost. Autoři studie Stephen Blake a Ahimsa Campos-Arceiz uvedli řadu rostlinných druhů, které jsou na slonech závislé. A vzhledem k rapidnímu poklesu počtu slonů v Africe i Asii je tady zaděláno na pořádný ekologický problém.
„Obdobně jako orchideje nemohou přežít bez specifických opylovačů, řada rostlinných druhů se bez slonů přestane úspěšně šířit,“ tvrdí Campos-Arceiz. K šíření semen pomáhají sloni v savaně, když otěrem o vegetaci odnášejí semena na své kůži.
Nejmarkantněji se ale projevují v pralesích, kde je dostatek ovoce. Semena prošlá zažívacím traktem sloni účinně rozprašují na míle daleko od původního místa. Tato nevábná cesta má ale pro semena klíčový význam. V Asii se tak dostávají poměrně těžká semena na šest kilometrů od matečného stromu, v africkém Kongu však i na 57 kilometrů. „Nejlépe zdokumentovaným případem je sloní výpomoc při přenosu semen stromu Balanites wilsoniana v Ugandě,“ říká Blake a doplňuje: „To, že se přestane šířit Balanites, nebude mít zásadní negativní dopad na lesní ekosystémy. Jde ale o to, že se vychýlí konkurenční rovnováha stovek dalších, navázaných druhů.“
Kumulativní dopad aktivity slonů na společenstva je velmi důležitý. Odchod slonů do ‚věčných lovišť´ tak může vychýlit ekologickou rovnováhu ekosystémů a nahradit druhově rozmanitá stanoviště chudými. „To je ten klíčový bod ekologického hlediska,“ vysvětluje Blake. „Asijští sloni jsou vyhubeni na 95 % svého původního areálu a přežívají v malých, fragmentovaných populacích,“ shrnuje neradostné počty Campos-Arceiz. „Prakticky každý třetí slon v Asii je chován v zajetí.“ Africké populace jsou relativně stabilnější, i když v pralesech jsou ohroženy nájezdy pytláků. „Celkově tedy můžeme očekávat úbytek biologické rozmanitosti pralesů a savan a zjednodušení struktury a funkce zasažených ekosystémů.“
Článek byl uveřejněn 25. 4. 2011 na serveru Mongabay.com pod názvem „Elephants: the gardeners of Asia's and Africa's forests“.
Autor: Radomír Dohnal
Zdroj: Ecomonitor.cz
