Blanko, mně se stalo něco hezkýho.
Tak povídej. Nikdo mi neříká nic hezkýho. Jsem jedno velký ucho.
Blanko, já jsem ho potkala. Vážně jsem ho potkala.
Koho? Koho si potkala? George Cloonyho? Dalajlamu? Prezidenta?
Ne. Něco mnohem lepšího. Někoho úžasnýho.
Až tak? A nepřeháníš zase? ,,Někoho" naprosto úžasnýho jsi potkala už hodněkrát, pokud si vzpomínám.
Nebuď jedubabka.
Nejsem. Ale vzpomínám si, že Martin byl úžasnej, ale bohužel, pořád se hledal. Až se úplně dočista ztratil.
No jo...on byl takovej složitější.
Pitomec to byl.
Ty jsi vážně jedovatá. Prostě mi nepřeješ.
Ale přeju. A naposledy? Naposledy Richard. Z dovolený z Řecka ti přivezl kořalku, kterou ty ovšem nepiješ a svojí šéfový stříbrný naušnice.
Metaxa. Metaxa to byla. Zasmála se Mirka. Ale tu vypiju. Na jeho zdraví. Smála se dál.
No to jsem ráda, že už ti to přijde zábavný. Já bych ho asi zabila. No ale už mě nenapínej. Povídej...přeháněj.
No...psali jsme si přes net, víš.
Ty si s tím ještě nepřestala? Víš, že jsme o tom už spolu mluvili.
Jo...jo...vím. Je to jako když nakupuješ ledničku.
Jo. Jenže s tím rozdílem, že na tu máš aspoň záruku a nezlomí ti srdce.
Ty poslyš, dneska jsi nějaká chytrá. Nevím jestli ti to mám vůbec říct.
Povídej.
Povídej jestli tě má hodně rád, víc než já....rozezpívala se Mirka.
Tedy to musí bejt nářez, normálně ti hrabe. Dozvím se už něco?
Jo. Tak psali jsme si přes net. No a zjistili jsme, že jsme ve stejný době žili v Plzni.
No? A?
No, pak jsme zjistili, že máme i nějaký společný známý.
Koho, znám někoho taky?
Ne. No a pak jsme šli na kafe a až po hodině, představ si...až po hodině jsme zjistili, že se vlastně známe. Jenže jsme se neviděli asi 10 let.
Už jsme starý, viď. Nepřipadá Ti to?
Jo. Najednou tě dožene tvoje vlastní minulost a trochu se zastavíš, abys to rozdejchala.
No tak to jste zavzpomínali, ne?
Jo, zavzpomínali. Mně se fakt v tý době líbil. Byl takovej...no...jak bych to řekla...přemejšlivej.
A neříkala jsem ti už několikrát, že takovejm se máš vyhnout?
Jo, říkala. Ale na druhou stranu, vždycky jsem si to přála zažít. Takový to...že někoho máš ráda a pak ho dlouho nevidíš a najednou se objeví...
Nekoukáš moc na televizi?
Nech toho. Myslím to vážně.
No a co se dělo dál?
No šli jsme se projít. V noci. Na kopec. Dívali jsme se na noční Prahu a mlčeli.
Ty někoho 10 let nevidíš a jdeš s ním na kopec, abyste spolu mlčeli?
Jo. Mně se tak krásně mlčelo, jako nikdy předtím.
No a pak? Stalo se něco cestou z kopce?
Ne. Šli jsme dolů, pak jsme se rozloučili. Jen se mě dotkl teplou dlaní. Jen tak jakoby skoro dotkl, bych řekla.
Takže to bylo, že bys byla ráda, kdyby se tě dotkl, ale neudělal to. Takhle to myslíš?
Jo.
A nějaký happy end?
Jo, je. Včera volal, že ví ještě o jednom kopci, kde se krásně mlčí.
