Míšeňský porcelán

FiftyFifty, společenský magazín.
Míšeňský porcelán na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Míšeňský porcelán

FiftyFifty
Share

Míšeňský porcelán

Koncem ledna oslavila míšeňská porcelánka tři sta let existence. Navzdory krizi jsou výrobky této nejslavnější porcelánky světa stále vyhledávány.

23. ledna 1710 oznámil saský dvůr světu hned v několika jazycích latinsky, francouzsky, německy a holandsky, že saský kurfiřt August Silný zakládá jako první v Evropě manufakturu na výrobu tvrdého porcelánu. Přídomek tvrdý byl velmi důležitý. Do té doby takový porcelán uměli udělat jen Číňané. Když na konci třináctého století podnikl Marco Polo cestu do Číny, objevil tam zvláštní jemnou keramiku, kterou tehdy na Západě nikdo neznal. Keramické výrobky a fajánse byly sice i v Evropě běžné, ale čínský porcelán byl úplně jiný. Vyráběl se utajovaným způsobem, na nějž se Evropané marně snažili přijít. Čínský porcelán kupovaly královské rodiny a šlechta v celé Evropě. Až renezanční alchymie poodhalila toto tajemství. Ukázalo se, že čínský porcelán obsahuje složku, která nebyla v evropské keramice využívána. Alchymisté nicméně tuto neznámou látku nedokázali určit, a tak ji nahrazovali práškem ze zvířecích kostí. Vznikl tzv. měkký porcelán. Vzhledem se sice podobal čínskému, ale neměl jeho kvality. Projevovalo se to menší pevností, malou odolností vůči teplotním rozdílům a také jiným zvukem.

Vyřešená záhada

Záhadu přísady do porcelánu se podařilo vyřešit až v osmnáctém století právě v Míšni, městě nedaleko Drážďan. Přišel na to matematik Ehrenfried Walther von Tschirnhaus, který se zabýval nejen výrobou porcelánu, ale i výrobou skla. Spolupracoval s ním alchymista Johann Friedrich Böttger, kterému je často tento přelomový objev připisován, protože Walther von Tschirnhaus v té době zemřel. Zjistili, že hledanou látkou je kaolin, jemný prášek vzniklý zvětráváním hornin s obsahem živců. Böttger dopracoval postup a v Evropě mohla začít výroba tvrdého porcelánu, který se ve všem podobal čínskému včetně příjemného zvonivého zvuku při poklepu. První výrobky byly červené barvy a byly z velmi jemného, téměř průsvitného porcelánu, kterému se říkalo podle tvůrce Böttgersteinzeug.

Cesta vzhůru

Míšeňská manufaktura na výrobu porcelánu už v samých počátcích přitáhla umělce z nejrůznějších částí Evropy. Modely vycházely z barokních a čínských vzorů a byly bohatě zdobeny stříbrem a zlatem, které se nanášelo na porcelán ručně po prvním vypalování. Poté se porcelán znovu vypaloval při nižší teplotě. Bílý porcelán se začal vyrábět jen o tři roky později v roce 1713. První používanou značkou míšeňského porcelánu byla písmena AR - Augustus Rex, králův monogram, poté K.P.M. Königliche Porzellan-Manufaktur (Královská manufaktura na porcelán), M.P.M. Meissener Porzellan-Manufaktur (Míšeňská manufaktura na porcelán) a K.P.F. Königliche Porzellan-Fabrik (Královská továrna na porcelán). Písmena byla v roce 1720 nahrazena zkříženými meči. Ty jsou jednou z nejstarších výrobních značek v Evropě a užívají se dodnes, jen během času se objevily jejich různé varianty.

Barevnost

Různobarevné malby na míšeňský porcelán zavedl v roce 1723 Johann Gregorius Höroldt a zahájil tak klasickou fázi míšeňského porcelánu. Zářivá barevnost je pro míšeňský porcelán typická. Zpočátku se často imitovaly orientální vzory, pak nastala éra slavné modré Míšně, umělci zdobili porcelán krajinami, pastorálními náměty i exotickými květy. V módě byly porcelánové výrobky s reprodukcemi Watteaua a dalších slavných malířů.

Sochař Johann Jakob Kirchner začal v Míšni s výrobou porcelánových sošek zpočátku hlavně barokních světců. Jeho asistent Johann Joachim Kaendler v roce 1733 začal vyrábět další sošky, kterými se Míšeň navždy proslavila. Byly to většinou rokokové figurky z galantních scén, které maximálně využívaly barevnosti a možností míšeňského porcelánu a které se snažila napodobit celá tehdejší Evropa. Téměř stejné proslulosti dosáhla i série zvířat z bílého porcelánu.

Střežené tajemství

Jen málo zaměstnanců znalo tajemství výroby, které bylo pokládáno za zlatý poklad. Většinou znali jen určitou část procesu výroby, kterou ke své práci nezbytně potřebovali. Přesto v roce 1760 už Evropa tajemství tvrdého porcelánu znala. Od roku 1752 se vyráběl například ve francouzské královské porcelánce v Sèvres u Versailles a postupně i v dalších manufakturách v Evropě.

V devatenáctém století vytváří porcelánka modernizované rokokové figurky takzvané druhé rokoko. Typické pro něj byly dokonalé krajkové a tylové výtvory vytvářené ze skutečných krajek a tylu, které se ponořily do porcelánu a ten se pak vypálil, a aplikované květiny, které se na porcelán ručně nalepovaly, pak se zalily porcelánovou vrstvou, vyhladily a znovu vypálily.

Už v prvních letech po založení od roku 1720 vyráběla míšeňská porcelánka jídelní soubory určené především pro šlechtické a královské jídelny. Obvykle každý měl svůj název a mnohdy měly několik set kusů. Takzvaný Labutí servis dokonce více než tisíc kusů.

K míšeňské porcelánce patří i proslavený modrý cibulový vzor, který se vyráběl téměř tři století od roku 1739, kdy se jeho tvůrce Höroldt zřejmě inspiroval čínskou mísou z období Kchang-si. Cibulák byl tak populární, že jej kopírovalo nejméně šedesát dalších evropských porcelánek.

Míšeňský porcelán si objednávali panovníci z celé Evropy. Milovala ho ruská carevna Kateřina Veliká i britští panovníci, Vanderbildtové mají celou soukromou sbírku míšeňského porcelánu a má jej i americký prezident Obama. Krize v oboru i v celé ekonomice, která loni málem položila jinou tradiční německou porcelánku Rosenthal, míšeňskou manufakturu neohrozila. Nemusela propustit žádného ze svých osmi set zaměstnanců, jen trochu upravila nabídku, i když stále zůstává výlučně u ruční výroby, která je pro ni typická. Nabízí nyní například i soupravy na italské těstoviny, na suši nebo na espreso. O soubory na suši a espreso je prý velký zájem.

Míšeňská manufaktura má své kaolinové doly vzdálené od města asi dvanáct kilometrů. Základní surovina zůstala tedy po celá tři století stejná a její zásoby prý vydrží několik dalších desítek let. Ve vlastní laboratoři si porcelánka sama míchá barvy a sama si školí zaměstnance. Nabízí více než 200 000 předmětů a při jejich výrobě může vybírat z 800 000 forem, které za svou historii dlouhou tři století použila a nashromáždila.


Zdroj: 100+1 


:: Fotogalerie ::
foto: mí3 foto: mí1 foto: mí2




© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.