Zdroje problémů
Nejhorším nepřítelem alergika jsou většinou stromy, které svůj pyl nechávají rozšiřovat větrem – jde například o jasany, břízy, různé druhy jehličnanů, duby nebo topoly. I když by se zdálo, že jejich květy jsou nenápadné a neškodné, ve skutečnosti vysílají do ovzduší ohromné množství pylu. Kromě stromů jsou zdrojem potíží také travnaté plochy, které nebyly posekány dostatečně včas a tráva mezitím stačila vykvést a uvolnit do vzduchu další dávku pylu.
Antialergická řešení
Kdybychom si uvědomili, odkud hrozí alergikům největší nepříjemnosti, nebyl by takový problém navrhnout park nebo zahradu tak, aby se v ní i člověk se silnou pylovou alergií cítil co nejlépe. Důležité je mít na paměti následující pravidla:
Sekat co nejčastěji tak, aby tráva nikdy nestačila vykvést.
Při plánování zeleně se vyhnout silně alergenním rostlinám, jako je například bříza, líska nebo dub.
Ze stromů co nejvíce zařadit ty bezproblémové, tedy takové, které kvetou až poté, co získají listy (například ovocné stromy nebo lípy, které nepřenášejí pyl větrem, ale pomáhá jim v tom hmyz).
Naprosto bezpečné jsou také dvoudomé samičí rostliny, které pyl nevytvářejí vůbec.
Stejně jako u stromů i u bylin platí, že rostliny s velkými ozdobnými květy používají k opylování především hmyz a svůj pyl, který je větší a těžší, příliš neuvolňují do vzduchu – tyto rostliny (například růže) proto alergikům tolik nevadí.
Osvěta na vlastní zahradě
I když pylových alergiků je v populaci čím dál víc, „hypoalergenních“ parků a městské zeleně vůbec se asi hned tak nedočkáme. Ohleduplnou pylovou politiku však můžete zavést alespoň u sebe na zahradě a propagovat ji všude tam, kde je to jen trochu možné.
Zdroj: Bez alergie.cz
