Město vytesané do skal

Říká se mu také sestra jordánské Petry. V pouštních oblastech vytesali obě města do skal Nabatejci, příslušníci starověkého nomádského kmene s pozoruhodnou kulturou. Na rozdíl od Petry Al-Hijr nepatří k navštěvovaným turistickým atrakcím. Cizinci sem nemají přístup, alespoň zatím neměli. Na Seznam UNESCO se Hegra dostala teprve vloni.

Dobu největšího rozkvětu a slávy zažívala Hegra v prvním století našeho letopočtu. Bylo to rušné obchodní i náboženské centrum, metropole, v níž se protínaly obchodní cesty i vlivy různých kultur. Ve svatyních byla uctívána různá božstva, z nichž některá nazapřou vliv řecko-římských a syrsko-palestinských kultů. Kromě chrámů tu byla i rozlehlá nekropole, město mrtvých s hrobkami tesanými ve skále. Byli v nich pohřbíváni nejbohatší z Nabatejců a další tak významné osobnosti. Průčelí hrobek jsou neuvěřitelně hladká a zachovalá.

Na výšku měří až dvacet metrů, uvnitř se nachází pohřební komora s výklenky určenými pro další členy rodiny. Vlastní hroby mohly mít i ženy, jejichž role v nabatejské říši nebyla zřejmě bezvýznamná.

Tesané ve skále
Postup práce při tesání obydlí nebo hrobky ve skalách znali bezpečně jen Nabatejci. Dnes se domníváme, že fasády byly zhotovovány shora dolů a postupně se přidávaly terasy a další ozdoby. K nim patří stylizované schody, výřezy ve tvaru cimbuří nebo figurální výzdoba v podobě orlů a jiných zvířat. V dekorativním umění se projevuje celá řada vlivů – asyrské, egyptské, foinické i helénské. Velký důraz kladli majitelé hrobek na nápisy. Případní zloději a vetřelci jimi měli být varováni, že mají toto místo nechat na pokoji, nebo je postihne trest. Podobně jako v jordánské Petře jsou i v Al-Hijr stavby tesány do pískovce.

Kdo byli Nabatejci?
Původ Nabatejců je dodnes nejasný. Nevíme, kdy a odkud přesně tito kočovní pastevci na arabský poloostrov přišli. Písemné asyrské doklady o nich pocházejí ze 7. století př. n. l. V roce 312 př. n. l. se o nich zmiňuje i řecký historik Diodor Sicilský. Mimo jiné o Nabatejcích napsal, že nesejí obilniny, nesázejí ovocné stromy, nepijí víno a nestavějí si domy. Při kočovném stylu života prý každého, kdo si chtěl postavit pevný dům, trestali smrtí.

Nabatejci byli zpočátku typičtí nomádi. Živili se jako průvodci karavan nekonečnými pouštěmi a také obchodováním hlavně s kořením, které pocházelo z Indie nebo ze zemí Dálného východu. Z Ománu se přiváželo kadidlo a směřovalo dál do středomořských přístavů, zlaté náramky a šperky putovaly do Jemenu, obchodovalo se i s hedvábím a dalšími produkty. Většina zboží směřovala přes Hegru do jižních přístavů Středozemního moře.

V pouštích Nabatejci postupně vybudovali pohodlná a bezpečná stanoviště pro kupce a karavany se zbožím. Když zbohatli obchodem, zanechali v prvním století n. l. kočovný způsob života. Usadili se a začali stavět jednak město Petra v dnešním Jordánsku a také město Al-Hijr (Hegra) na území dnešní Saúdské Arábie. Území kolem skalního města Al-Hijr se zelenalo sady a vinicemi. Nabatejci dokázali vytvořit unikátní zavlažovací systémy s přehradami, které zadržovaly přívalové deště a v průběhu roku pak zavlažovaly krajinu.

Z nápisů objevených ve městech Petra i Hegra víme, že Nabatejci měli vlastní písmo, které se stalo základem pozdějšího arabského písma. Spojitost mezi nimi byla jasně prokázána.

Bohatství Nabatejců lákalo Řeky a později i Římany. Ti v roce 106 našeho letopočtu Arabský poloostrov obsadili a vytvořili tam provincii Arábii (Arabia Petraea). Převzetí poloostrova se zřejmě obešlo bez násilí. Svědčí o tom římské zápisy, které hovoří o tom, že Arabia Petraea byla získána. Tedy nebyla dobyta. Za doby římské nadvlády začal význam Hegry upadat. Římané sice podporovali obchod, ale všechny obchodní cesty postupně nasměrovali do Říma.

Dobrodružství objevů
V Saudské Arábii docházelo poměrně často ke sporům mezi archeology a místními beduíny. Jako první Hegru důkladně prozkoumal v roce 1876 Brit Charles Doughty. Po něm následoval Francouz Charles Huber, kterého v roce 1884 beduíni zabili. V roce 1907 se podařilo dvojici dominikánských mnichů Raphaëlu Savignacovi a Antoninu Jaussenovi prozkoumat poměrně velké množství hrobek v Al-Hijr a detailně zaznamenat nápisy. O sto let později v roce 2007 začal na místě pracovat tým Laila Nehmé, který každou hrobku pečlivě změřil, prostudoval a zjistil dobu vzniku.

V Al-Hijr je zřejmě několik tisíc hrobů. Odkryto a prostudováno je necelých dvě stě. Krášlí je nápisy a ornamenty vytesané přímo do skal. Stejně jsou zdobena obydlí a svatyně. V Al-Hijr našli archeologové padesát nápisů z prenabatejského období a jeskynní malby ještě staršího původu. Stavby v Al-Hijr jsou unikátním svědectvím vyspělosti nabatejské civilizace v období od třetího až druhého století př. n. l. do prvního století našeho letopočtu.


Zdroj: 100+1