Loděnky

FiftyFifty, společenský magazín.
Loděnky na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Loděnky

FiftyFifty
Share

Loděnky

Dekorativní schránky mořských loděnek jsou oblíbeným suvenýrem z Tichomoří. Dnešní populace loděnek jsou posledním zbytkem kdysi velmi rozšířené skupiny živočichů. Jsou to nejstarší žijící příbuzní sépií, olihní a chobotnic.

Loděnky jsou starobylými zástupci hlavonožců, kteří tvoří vývojově nejvyspělejší skupinu měkkýšů. Většina měkkýšů má vnější pevnou schránku - plži mají ulity, mlži lastury. Pouze u hlavonožců je situace složitější. Například loděnky a již vyhynulí amoniti mají kompletní vnější schránku, zatímco u dalších skupin, například u sépií, ji najdeme jen v redukované podobě nebo úplně chybí jako třeba u chobotnic.

První loděnky se objevily již před pěti sty miliony let a největšího rozšíření dosáhly v následujícím ordoviku. Dnešní loděnky jsou zřejmě potomky jednoho druhu, který přežil hromadné vymírání celé skupiny.

Schránka dospělých loděnek je rozdělena na více než třicet přepážek, které slouží jako hydrostatický orgán. Loděnka může v takto oddělených komůrkách měnit poměr tekutiny a plynu a podle toho stoupat vzhůru nebo klesat ke dnu. Podobně jako schránka byly i další anatomické znaky loděnek kdysi zřejmě společné všem hlavonožcům. Je to například počet chapadel, kterými se loděnky zmocňují kořisti, drobných rybek nebo korýšů. Samečci jich mají kolem šedesáti, u samiček jich lze napočítat až devadesát. Ostatní hlavonožci mají dnes obvykle osm kratších a dvě delší ramena, například sépie či krakatice, nebo mají osm stejně dlouhých ramen opatřených přísavkami, což je případ chobotnice. Podobně jako u chobotnic nebo u sépií slouží u loděnek k rozmělňování potravy pilníkovitý jazyk (radula) a silné zobákovité čelisti.

Zrak

Složitým vývojem prošly oči hlavonožců. Loděnky mají relativně jednoduché štěrbinové oko naplněné vodou. Světelné paprsky procházející úzkým otvorem promítají obraz okolí na světločivou vrstvu podobně jako v temné komoře. Obraz není příliš ostrý a umožňuje jen hrubou optickou orientaci. Při vyhledávání potravy se loděnky řídí spíše čichovým orgánem umístěným pod očima. Jednoduché srdce obstarává koloběh tělní tekutiny (hemolymfy) po těle. Loděnky nemají mozek, ale poměrně dobře vyvinuté nervové uzliny (ganglie).

Kde žijí

Dnes rozeznávají biologové šest, někdy sedm druhů loděnek ve dvou rodech. Jsou rozšířeny hlavně v západní části Tichého oceánu od jižního Japonska po Velký korálový útes u Austrálie a v Indickém oceánu. Obývají obvykle korálové útesy a během dne a noci se pohybují v různých hloubkách. Při změně místa vypuzují vodu z trychtýřovitých útvarů na těle a reaktivním pohybem se pohybují pozpátku ve směru pevné schránky. Za čtyřiadvacet hodin mohou urazit až jeden kilometr.

Na východním pobřeží Austrálie probíhá u útesu Osprey Reef výzkum loděnek již od roku 1998. Biologové je tam lákají do klecí na masitou návnadu, například na kousky kuřete. Pak je velmi pomalu vytahují k hladině, aby se stačily přizpůsobit změnám tlaku. Po běžné prohlídce, měření a vážení dostane loděnka vyryté číslo na schránku, aby ji bylo možné identifikovat při eventuálním dalším odchytu. Některé jsou opatřeny malými vysílačkami.

Loděnky zatím nepodléhají přísné ochraně, a je proto možné s nimi obchodovat. Místní rybáři je často loví a prodávají turistům jako suvenýry. Tisíce ozdobných schránek tak putují jako vzpomínka na letní dovolenou do celého světa.

Množství ulovených loděnek zdaleka nestačí poptávce a v některých místech je již patrný radikální pokles jejich počtu. Loděnky se totiž na rozdíl od mnoha jiných mořských živočichů rozmnožují velmi pomalu. Dosahují pohlavní zralosti až v pátém roce života a samičky kladou pouze deset až dvanáct vajíček. Pokusy o rozmnožování loděnek v akváriích byly zatím neúspěšné.

Zdroj: 100+1 






© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.