Nádorová onemocnění kdysi lékaři nedovedli vůbec řešit. První možnosti léčby se začaly objevovat až na konci 19. století. Lékaři se snažili nové metody pacientům poskytnout i přesto, že se zpočátku nedovedli vypořádat s jejich nežádoucími účinky.
To platilo jak pro ozařování, které bylo objeveno na přelomu století, tak pro chemoterapii, která se začala používat po druhé světové válce. Byl to přece jen zázrak, na světě byli první lidé, kteří se vyléčili z rakoviny – dospělí i děti.
Záchrana života byla hlavním cílem a už holý fakt, že bylo možné jí dosáhnout, byl obrovským závazkem. Až do 90. let 20. století však nebyly dostupné léky, které by účinně tlumily nevolnost a zvracení. Zřejmě v této době se mezi pacienty vžilo, že krutá nevolnost a zvracení jsou samozřejmou součástí léčby a nelze se jim vyhnout.
Kdo trpí, není hrdina
Bohužel u některých pacientů léky přes veškerou snahu nezabírají dostatečně a nevolnost je skutečně trápí. Na druhou stranu hodně nemocných rakovinou si o léčbu nevolnosti neřekne.
Tito lidé nevolnost tají nebo bagatelizují, snad si i myslí, že boj s ní je jejich boj proti rakovině. Takový přístup však není správný. Špatně snášená léčba mívá horší výsledky a někdy je nutné ji předčasně ukončit. Stává se tak, že i nádor, který by se původně dal zcela potlačit, kvůli vysazení léčby postoupí do neléčitelného stadia. Jak tomu zabránit?
Má-li být léčba ideálně účinná, je důležité, aby se pacientovi vedlo co nejlépe, aby mohl jíst a spát a příliš se nestresoval.
Proto když vám bude při chemoterapii nebo ozařování špatně, nebojujte s tím sami. Boj holýma rukama není hrdinství.
Lékaři mají k dispozici řadu účinných léků. Těmi dokážou zbavit nevolnosti desítky procent pacientů. A to dokonce u těch nejhůře snášených cytostatik!
Nezapomeňte: nejdůležitější je porazit rakovinu, o to jde nemocným i jejich lékařům.
Autor článku: MUDr. Tereza Kopecká
Zdroj: U lékaře.cz
