Srdce bylo původně břečťanový list
V kábulském muzeu v Afghánistánu je k vidění pohár zdobený mimo jiné stylizovanými fíkovými listy se širokými stonky – dávnými předchůdci dnešního všudypřítomného červeného srdíčka. Kábulský pohár pochází ze třetího tisíciletí před Kristem. Podobné rostlinné motivy pak můžeme najít například na krétských nádobách o několik set let mladších, kde byly původní fíkové listy nahrazeny listy břečťanu, nebo dokonce stylizovanými vinnými hrozny.
Břečťanové listy byly později v antice často zobrazovány na náhrobcích, kde měly symbolizovat věčnou lásku jdoucí až za hrob. Můžeme je najít na řeckých stélách, na římských náhrobních kamenech a později i na hrobech prvních křesťanů v katakombách.
Důležitá je barva krve
Konečná transformace břečťanového listu do podoby červeného srdce symbolizujícího fyzickou i duchovní lásku se odehrála v průběhu středověku. Iluminátoři inspirovaní antikou nejprve znázorňovali strom života s listy srdcovitého tvaru, ve 12. a 13. století se listy břečťanu objevily v milostných scénách a získaly také typickou červenou barvu – pradávný symbol teplé krve, zdraví, lásky a štěstí.
Ačkoliv už dávno nepovažujeme srdce za sídlo lidských citů a šlechetných hnutí mysli, srdce jako symbol dobrých vlastností a pozitivních emocí bude lidstvo provázet ještě dlouho. Přinejmenším do té doby, než nám v jazycích mnoha národů přestane srdce planout nebo naopak usedat, dokud nám smutné události budou moci srdce utrhnout a nad těmi veselými nám bude srdce plesat. Dokud budou mít lidé široké srdce, dokud nám bude srdce padat do kalhot, dokud si budeme přát ze srdce, nebo se naopak ze srdce nenávidět.
Zdroj: U lékaře.cz
