Králíkárna jako králíkárna

Bylo nutné vymyslet něco nového, modernějšího, veselejšího, prostě inteligentnějšího. Lidé si buď nemohou dovolit vlastní rodinný domek, nebo je jim stejně jako mně příjemnější představa uhnízdit se v pěkném, prostorném bytě, než v domě se zahradou a stát se tak doživotním otrokem v péči o něj. A také ti, kteří nemají dost financí na koupi obydlí a řeší pouze pronájem, nemusí zákonitě končit na anonymních sídlištích. Ale podívejme se blíže na to, co nám vlastně současný trh nabízí a co se masově staví nyní.

Bydlím v malém městě blízko Prahy a v době, kdy jsem pro sebe sháněla nějaké to hnízdečko, jsem měla dvě možnosti - relativně levně koupit byt v některé z těch šedivých věžovitých příšer nebo se poohlédnout po novostavbě. Těch u nás za poslední roky vyrostlo dost, další se staví, projektují a agenti z těchto firem shání budoucí obyvatele, kteří výstavbu předem svými zálohami částečně zafinancují. Tyto společnosti tak mají jistotu, že na projekt budou mít a jejich klienti, že se např. do roka nastěhují.

Rozhodla jsem se nejdříve pro tuto variantu, i když mým snem původně bylo najít zajímavý byt v nějakém starším činžovním domě blízko zeleně (ale přirozené zeleně, ne té uměle vysázené mezi jednotlivými sídlištními bloky) a dle svých představ ho zrekonstruovat. Nicméně jsem se setkala se zástupcem jedné firmy, která projektovala a realizovala celou výstavbu v jedné čtvrti našeho města. Musím ocenit, že mi předvedl nepřeberné množství různých plánků, výkresů, rozměrů a vysvětlivek a zodpověděl každý můj - jistě leckdy prostoduchý - dotaz, jelikož jsem byla v téhle oblasti naprostý amatér. Nakonec mi ještě přesně vypočítal cenu a dokonce by mi býval pomohl i s vyřízením hypotéky. Nákresy jsem si půjčila a nadšeně běžela za tatínkem projektantem, ať to zhodnotí. Jaký byl můj údiv nebo spíš zlost, když jsem zjistila, do čeho mě to vlastně slavný agent chtěl nastrčit.

Ze slíbených 50 m² jsem musela odečíst část za nesmyslně velkou terasu, dále pár metrů za prostor pod zkosenými stropy, které použitelnou plochu značně zmenšují a potom výklenek pod schody vedoucími do mezonetu. Ještě musím zmínit nelogicky velkou předsíň oproti obytným místnostem a miniaturní koupelně apod. Nakonec by mi bývalo zbylo pár čtverečních metrů k vzteku. Nevěřícně jsem zírala na dokonalé obrázky popsané čísly a šipkami a došel mi veškerý elán.

Nikdy jsem se nedozvěděla, jestli jsem měla smůlu zrovna na špatný projekt nebo to je podobné u všech, protože se mi splnil sen a já objevila vybydlený, dispozičně moc pěkně řešený byt, ve starém cihlovém domě na okraji města u lesoparku. Ten jsem si opravila podle svého a je mi v něm parádně. Určitě mě to vyšlo i levněji a ku větší spokojenosti.

Asi rok a půl poté jsem měla možnost jeden z nových bytů, o které jsem se kdysi zajímala, navštívit a byla jsem zděšená tou titěrností, stísněností, úsporností, kterou z plánků a nákresů nevyčtete. Zkrátka zase další králíkárna!