Švýcarský SpaceCenter se proto pustil do vývoje „úklidových“ satelitů. Jejich misí bude dát si na orbitě rande s nějakou troskou, přivinout ji k sobě a stáhnout s sebou k Zemi. Zajímavé je, že kromě starých satelitů krouží po orbitě i jedna rukavice, dvě kamery a kartáček na zuby.
Zemská oběžná dráha je plná různého vesmírného smetí – zbytků nosných raket, vysloužilých satelitů a dalších zařízení. NASA eviduje na orbitě na 16 tisíc předmětů větších než deset cm v průměru. Menších předmětů je tam několik stovek milionů. Podle švýcarských vědců je situace na zemské orbitě stejně závažná, jako klimatická změna. „Pokud nezačneme něco dělat teď, čekají nás v budoucnu velké potíže,“ říká Claude Nicollier ze SpaceCenter.
Pokud se funkční satelit střetne s nějakým fragmentem jiného zařízení, může ho to poškodit nebo i vyřadit z provozu. Při silné srážce může dojít k rozbití satelitu a vzniku dalších tisíců úlomků. Ty pak celkovou situaci na oběžné dráze jen zhoršují.
Švýcarský SpaceCenter, založený École polytechnique fédérale de Lausanne, proto spustil projekt CleanSpace One. Švýcaři chtějí vyvinout speciální satelity, které budou vysílány na orbitu, kde si dají dostaveníčko s nějakým starým kusem vesmírného zařízení, připojí jej k sobě pomocí jakýchsi chapadel a spolu pak klesnou zpět na Zem.
Jako první cíl, na kterém chtějí Švýcaři technologii otestovat, je vysloužilý švýcarský minisatelit Swisscube, který byl do vesmíru vyslán v roce 2009, nebo jeho příbuzný Tlsat, který se do vesmíru dostal o rok později.
„Vesmírné agentury zjišťují, že je potřeba se zabývat tím, jak z oběžné dráhy odstranit zařízení, která jsme tam vyslali. My chceme být v této oblasti průkopníky,“ říká ředitel Space Center Volker Gass. Design a konstrukce CleanSpace One bude stát asi 10 milionů švýcarských franků. Na první úklid vesmíru by se mohl úklidový satelit vypravit do pěti let.
Podle Švýcarů je nejvyšší čas začít vesmírný odpad uklízet. V únoru roku 2009 „sestřelila“ opuštěná ruská družice Cosmos 2251 americký funkční satelit Iridium 33. Finanční škoda byla enormní. Situace se podle Švýcarů zhoršuje exponenciální řadou – vesmírného smetí přibývá a i ze stávajících trosek při vzájemných kolizí vznikají další a další úlomky.
Americká Národní rada pro výzkum v roce 2011 varovala, že množství vesmírného odpadu, které obíhá Zemi, dosáhlo na kritickou úroveň. Odpadu je ve vesmíru v současnosti již tolik, že jeho samovolné srážky a kolize vytvářejí další a další části. Tím se neustále zvyšuje riziko selhání nějakého funkčního kosmického zařízení. Zpráva vyzvala ustanovení mezinárodních předpisů pro omezení trosek a výzkum likvidaci odpadu.
Vesmírné smetí nepředstavuje riziko jen pro bezpečí funkční vesmírní techniky. Drobné části při průniku do atmosféry zpravidla shoří, větší tělesa ale mohou dopadnout až na Zem. V roce 1969 bylo pět japonských námořníků zraněno dopadem vesmírného smetí, pravděpodobně pocházejícího z ruské techniky. V roce 1997 měla velké štěstí Američanka Lottie Williamsová. Tu do ramene zasáhl kus kovu, který byl později identifikován jako část nádrže rakety Delta II, vypuštěné do vesmíru v roce 1969. Lottie Williamsová střet přestála bez zranění. Na zem ale padají i vcelku velké kusy vesmírných zařízení.
Pozoruhodné je, že kolem planety Země nekrouží jen mrtvé družice a jejich úlomky, ale i dvě kamery. Jednu ztratil Michael Collinc v blízkosti kosmické lodi Gemini 10. Druhá kamera "uletěla" Sunitu Williamsovi. Na oběžné dráze je i rukavice astronauta Eda Whitea, o kterou přišel při jedné z vůbec prvních vycházek do vesmíru. Jak dále uvádí Edward Tufte v knize Envisioning Information, na orbitě jsou i pytle s odpadky, které ruští kosmonauti vypustili z vesmírné stanice Mir. Kvůli tomu krouží po orbitě i kartáček na zuby.
Video
Fotogalerie
Zdroj: Ekolist.cz
Kolem Země krouží tisíce vesmírných trosek. Do úklidu se vrhají Švýcaři
27.02.2012
Na oběžné dráze je okolo 16 tisíc kusů úlomků starých kosmických zařízení větších v průměru více než deset centimetrů. Vesmírného smetí je kolem Země tolik, že začíná ohrožovat i funkční satelity. Vědci přitom upozorňují, že při „sestřelení“ satelitu vzniknou další stovky a tisíce fragmentů. Riziko další kolize se tak zvýší.