Když sto bilionů dollarů je necelých šest set korun…

FiftyFifty, společenský magazín.
Když sto bilionů dollarů je necelých šest set korun… na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Když sto bilionů dollarů je necelých šest set korun…

FiftyFifty
Share

Když sto bilionů dollarů je necelých šest set korun…

Asi nejbídnější zemí světa je dnes “nezávislé a svobodné” Zimbabwe, zbavené “jha kolonialismu”, jež bylo kdysi slušně prosperující rasistickou Rhodesií. Jak tomu rozumět? Proč je někdy “nelidský rasismus” produktivnější a spokojenější, než “svobodná země” bez zlých kolonialistů?

V těchto dnech si Zimbabwe připsalo další neuvěřitelné světové prvenství. Kvůli hyperinflaci, se kterou se africký stát již delší dobu potýká, muselo vydat opět novou sadu bankovek. Tentokrát v řádech biliónů.

Za vším je populistické přerozdělování půdy, kdysi ve vlastnictví bílých farmářů, do rukou domorodých obyvatel, hlavně bývalých vojáků. Senilní prezident Mugabe tímto hloupým počinem získal obrovskou podporu.
Ovšem zanedlouho se musel potýkat s katastrofální neefektivitou zemědělství a nízkou produkcí, což vyvolalo hektickou poptávku po základním zboží. Podle údajů z června 2008 byla roční inflace 11,2 milionů procent, dnes by se měla pohybovat okolo neuvěřitelných 230 miliónů procent. Něco nebývalého a zřejmě i těžko někdy překonatelného.

Země měla zpočátku této krize bankovky v hodnotě stovek miliard zimbabwských dollarů. Poté však deset nul škrtla. Nyní je opět postupně přidává a má už čtyři bankovky v hodnotě 10, 20, 50 a 100 biliónů zimbabwských dollarů, když 100biliónová bankovka odpovídá zhruba 30 dolarům, to je asi plus mínus 600 Kč.

To vše má na svědomí prezident Robert Mugabe, který vstoupil do vlády jako premiér 18. dubna 1980, kdy se země stala “nezávislou” a “svobodnou”, zbavená “krutovlády” Britů. Bylo to za prezidentování Canaana Solinda Banana, člena Vlastenecké Fronty Zimbabwe.
Společně svrhli rasistickou vládu Iana Douglase Smitha, který se v roce 1965 stal ministerským předsedou Rhodésie jako vůdce Rhodéské fronty - Strany evropských usedlíků. Za jeho vládnutí byla nezaměstnanost asi třetinová proti jejímu 80procentní nárůstu za současné Mugabovy anarchie.

A vznikl staronový fenomén - bílý rasismus, jaký se už objevil také v sousední Jihoafrické republice. Jde o upřednostňování černých a barevných obyvatel na úkor bělochů. Třeba když Nelson Mandela nařídil, aby v každém podniku pracoval poměrný počet černochů podle toho, jaký byl demografický poměr v JAR. Cca 44 milionů k pěti milionům…

Jenže Mugabe “bílý rasismus” naplňoval s fanatickou důsledností - bělochy nejenže vyháněl z jejich farem, které jim zabavoval a rozkrádal, ale mnohé farmáře také nechal pozabíjet, aby jejich majetky rozdal svým voličům…

Zabírání půdy a vyhánění bílých farmářů probíhá v Zimbabwe od té doby, co nesvéprávný Mugabe před dvěma roky označil bílé farmáře za příčinu cholery, hladovění a bídy země. Od února 2000 bylo zabráno asi tisíc bělošských farem.
Režim komunistických černochů v Zimbabwe dosáhl svého vrcholu a v zemi byl ještě přijat zákon, podle kterého musí běloši ve všech společnostech přenechat podíl ve výši alespoň 51% černochům.

Zimbabwe bylo z tohoto důvodu pozastaveno členství v britském Commonwealthu. Přesto Česká republika v letech 1992 – 2001, jak uvádí Národní zpráva o vývozech ručních a lehkých zbraní, vyvezla do této země 26 raketometů RM-70, 10 samohybných houfnic 2S1 a řádově stovky kusů pancéřovek, útočných pušek a kulometů.
Evropská unie 26.1.2009 rozhodla, že k více než stovce tyranů ze Zimbabwe, kteří nesmí do států EU, přibude dalších třicet prominentů násilnického režimu a šedesát jeho podniků má zákaz obchodovat s Evropou…

Sousední JAR má cca 44 milionů obyvatel, z toho asi pět milionů bělochů, kteří přesto stačili držet ekonomicky tuto africkou zemi nad vodou a pouhých 25 procent jejího HDP, jenž dosahuje celkových 136 miliard USD, se rovná HDP zbytku Afriky, tedy všech 53 států dohromady…

Jedním z českých inženýrů v JAR je rovněž Zdeněk Hofírek z Vyškova. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze a přes ústeckou chemičku a Ostravskou rafinérii minerálních olejů OSTRAMO se v roce 1969 vydal z Rakouska do Jihoafrické republiky…
“Bylo to tady jako ve snu; rand se prodával za dolar a půl. Byla to paráda, než přišla v sedmdesátých letech krize a inflace. Dnes je rand až čtyřikrát dražší než dolar. Proto si své úspory ukládám do krugerrandů, což je jediné ryzí zlato, které lze v JAR vlastnit…”
Má už v bance kromě peněz i pár kilo zlata v krugerrandech, což je speciální mince 24karátového zlata o hmotnosti trojské unce, tedy cca 31,1 gramů. Část peněz vložil do investičních fondů. Ročně mu dává banka z jeho vkladů 25procentní úrok…

Tak to chodí ve třetím největším světadílu, v němž bylo za poslední století 70 státních převratů a 13 vražd představitelů nějakého afrického státu, v nichž je nyní celkem skoro miliarda obyvatel. A to v 1950 žilo mezi Casablankou a Kapským Městem “pouhých” 220 milionů obyvatel…

Dnes už JAR zřejmě lituje, že sloužila jako vzor pro Zimbabwe. Za to má totiž na svém území v pohraničí se Zimbabwe tisíce uprchlíků nemocných cholerou, pro něž nebyla lékařské péče ve vlastní zemi. Její systém se totiž totálně zhroutil, vládne anarchie, nulová hygiena a “pravá ruka neví, co dělá ta levá”…
A to není JAR žádné “béčko”. Jen výdaje na výzkum a vývoj v Jihoafrické republice v letech 2003 a 2004 dosáhly hodnoty 1,36 mld. USD, což představuje 0,81 % HDP této země. Cílem vlády je, aby do roku 2008 tyto výdaje dosáhly výše odpovídající 1 % HDP.

Před více než deseti lety jsem v jihoafrickém Sun City držel v psychické pohodě osamělou českou vicemiss Kateřinu Kasalovou na soutěži o Miss World, aby nebyla smutná ze silikonů svých konkurentek. Vše si nakonec vynahradila výletem do Harare a na hranice Zambie a Zimbabwe k Viktoriiným vodopádům.
“Nejraději vzpomínám na osobní setkání s prezidentem JAR Nelsonem Mandelou a na svoji cestu do Harare. Byla to nejúchvatnější podívaná, jakou jsem v životě zažila,” libovala si po návratu. “Už vím, kde je nejpůsobivější příroda na světě…”

V roce 2050 už budou běloši možná jen v rezervacích. A neonacisté i skinheadi budou mít po svém “jednom národu” a “bílé rase”. A Mugabové budou zřejmě dál neomezeně vládnout, právo neprávo, svoboda nesvoboda…
Hlavně ale že už nebude rasismus, ani apartheid. Snad jen ten “bílý”, obtěžující pouze minoritní bílou komunitu.

Inu, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…


Autor: Břetislav Olšer






© 2005 – 2019 FiftyFifty.cz