„Ve městech rostou zbrusu nové nablýskané akvaparky a lidé se čím dál víc štítí koupat v přírodní vodě. Přitom říční koupání na plovárnách bylo u nás hodně oblíbené a mělo silnou tradici,“ zahájila Kateřina Hlavatá z Arniky seminář věnovaný koupání ve volné přírodě.
Pokud jste si vzpomněli, jaké to bylo, když jste naposledy plavali ve volné řece, nebo jestli chcete vzít své děti k vodě, která není cítit chlórem a žijí v ní rostliny i živočichové, pak si přečtěte pár praktických informací ze semináře.
Od dob, kdy se Vančurův Antonín Důra bez obav o své zdraví nořil do vln svých říčních lázní, už uplynulo mnoho vody. Naše řeky na čas ztratily vše, co kdysi činilo koupání v nich tolik atraktivním – čistou tekoucí vodu, příjemné přírodní prostředí a v neposlední řadě také plovárny. Dnes se voda v řekách znovu pročišťuje a lidé, které neláká tobogán akvaparku, znovu objevují koupání v přírodní vodě. Některá města investují do obnovy říčních koupališť.
Už od roku 1976 má Evropská unie Směrnici rady o kvalitě vody ke koupání. Je zde definováno, co je koupací oblast. Je to jakékoliv místo, ve kterém se nachází voda pro koupání. Voda pro koupání je určena jako všechny tekoucí nebo stojaté sladké vody a jejich části a mořské vody, v nichž je koupání výslovně povoleno příslušným úřadem členského státu, nebo zde není koupání zakázáno a je tradičně provozováno velkým počtem koupajících se osob. Směrnice definuje, jaké kvalitativní ukazatele se na koupací vodě mají hodnotit a jak často.
Kdo hlídá kvalitu vody?
Naše legislativa v návaznosti na směrnici rozlišuje tři druhy míst ke koupání. Koupaliště ve volné přírodě, koupací oblasti a ostatní vodní plochy. Zcela mimo pak stojí ještě umělá koupaliště, tj. bazény apod.
Každé koupaliště ve volné přírodě má svého provozovatele, který je zodpovědný za kvalitu služeb i vody. Měl by odebírat vzorky vody a nechat je vyhodnocovat. Provozovatel zpravidla vybírá vstupné jako úhradu za poskytované služby (WC, kabinky, sprchy, hlídání kvality vody...). Bez vstupného, ale taky bez služeb se můžete koupat v koupacích oblastech. To jsou místa, která vyhláškou přímo určí Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo životního prostředí. Kvalitu vody zde kontroluje krajská hygienická stanice a pokud je kvalita vody špatná, může koupání zakázat. A do třetice se můžete koupat kdekoliv, kde to není zakázáno. Zde ale nikdo kvalitu vody nehlídá a koupání je na vlastní nebezpečí.
„Problém koupacích oblastí je v tom, že hygienické stanice kontrolují jenom ty oblasti, které jim nařizuje vyhláška. To, že se někde koupe spousta lidí, ještě neznamená, že je to kontrolovaná koupací oblast. Jak jsem se dozvěděla na pražské hygienické stanici, tak v pražských Žlutých lázních není voda kontrolovaná ani hygienou, ani provozovatelem, protože jsou evidovány jako sluneční lázně a koupání je zde na vlastní nebezpečí. Sama s tím problém nemám, koupu se tam celkem pravidelně, ale ukazuje to limity, které sledování koupacích vod u nás má,“ říká Kateřina Hlavatá a dodává: „Říční koupání prostě asi stále není tak populární, aby bylo sledováno. Na druhou stranu u říční vody tolik nehrozí zhoršená kvalita.“
Informace o kvalitě vody na přírodním koupališti podává provozovatel, o kvalitě vody v koupacích oblastech se dozvíte na webových stránkách příslušné krajské hygienické stanice. Pokud chcete najít, jaká je kde voda, nejsnáze to zjistíte přes stránky Státního zdravotního ústavu (www.szu.cz/chzp/koupani), kde jsou odkazy na jednotlivé krajské hygienické stanice.
Kvalita vody
Podle Kateřiny Hlavaté z každoročních měření kvality vod vyplývá, že se u nás od roku 2004 kvalita vody zlepšuje. Znečištění vod výrazně stouplo hlavně po druhé světové válce – rozjel se průmysl a lodní doprava a zároveň se nebraly ohledy na znečištění životního prostředí. Přestože jsou dnes řeky v daleko lepším stavu než před pár lety, staré rány v nich zůstávají v podobě sedimentů znečištěných např. těžkými kovy, které se jen pomalu přesouvají dál po proudu, do moře.
Podle Hlavaté bylo ještě před sametovou revolucí 70 % našich řek označováno jako voda nepoužitelná k jakýmkoliv účelům. „Po revoluci se začaly stavět čistírny odpadních vod a kvalita vody se zlepšila tak, že se vrací i ryby a raci. Do Labe se už pravidelně vrací znovu vysazený losos, ve vodě můžeme potkat i pstruha mořského, ryby, které k nám pravidelně migrují z moře. Jsou to ryby, které u nás byly dříve zcela běžné, ale kvůli znečištění vymizely. Že se zase vrací zpět, je dobré znamení,“ říká Hlavatá. V současnosti jsou zdrojem vodního znečištění obce bez čistíren odpadních vod a chatové oblasti jako jsou na Berounsku a v Posázaví. Zatímco obec je bodové znečištění, kde lze poměrně jednoduše požadovat nápravu, v chatových oblastech jde o plošné znečištění, kde je odpovědný každý chatař nebo chalupář, který své tekuté odpady vypouští rovnou do přírody. Podle Hlavaté má velký podíl na zbývajícím znečištění také zemědělství, kde dochází k erozi půdy a jejím splachům do řek i s nadměrně používanými hnojivy.
Nejhorší oblastí co do kvality vod ke koupání jsou podle zprávy Evropské komise severovýchodní Čechy, kde je šest koupacích míst nevhodných a tři lokality, kde je koupání dokonce zakázané (Oborský rybník, nádrž Seč a řeka Orlice). Za nejčistší lze považovat sever Moravy, kde je díky minulé těžbě i mnoho rybníků, ve kterých se lze koupat (posuzováno z hlediska oficiálních koupacích míst).
Stojatá voda, sinice a řasy
Rizikem pro koupání ve stojatých nebo pomalu tekoucích vodách jsou sinice a řasy. Sinice a řasy jsou si v lecčems podobné: obě fotosyntetizují, obě mají zpravidla zelenou barvu (proto je pro laika těžké rozeznat, zda je na rybníce řasa nebo sinice). Liší se tím, že řasy jsou primitivní rostlinky, zatímco sinice jsou spíše příbuzné bakteriím a mohou způsobovat vážnější zdravotní potíže.
Sinice vznikají v teplých měsících, nejvíce v srpnu a v září, ale v závislosti na teplotě se mohou objevit už červnu. Sinice jsou plankton, který žije z živin (například fosfátů), které se do vody dostanou např. splachem ze zemědělských půd, a donedávna také s odpadní vodou z domácností (fosfátové prací prostředky jsou od srpna 2006 zakázané).
Sinice mohou způsobovat alergie a produkují různé toxiny (jedovaté látky). Podle toho, kolik a jakých toxinů se do těla dostane, se liší i projevy: od vyrážek a alergií, přes lehké akutní otravy projevující se střevními a žaludečními potížemi a bolestmi hlavy, až po vážnější jaterní problémy. Reakce závisí na citlivosti každého člověka, ale také třeba na hmotnosti, u dětí proto mohou být projevy silnější. Alergické reakce mohou vyvolat i některé řasy, byť jsou obecně považovány za méně rizikové. Každopádně zvýšené množství sinic nebo řas znamená zhoršenou kvalitu vody a je lépe se v ní nekoupat.
Jak zjistit, jestli jsou ve vodě sinice nebo řasy?
Zkuste do PET lahve nabrat vodu a nechte ji chvíli ustát. Když se u hladiny objeví zelená vrstva, půjde pravděpodobně o sinice. Pokud zákal klesne ke dnu nebo zůstane rozptýlen rovnoměrně, mělo by se jednat o řasy.
Nedělejte bazén, ale přírodní jezírko
„Na chalupě dejte přednost přírodnímu jezírku před bazénem,“ doporučuje Kateřina Hlavatá. Proč přírodní jezírko a ne bazén? Podle Hlavaté v chlorované bazénové vodě sice nežijí škodlivé bakterie, ale taky tam nežije nic, co by pomohlo při čištění vody od biologických nečistot, které do ní přirozeně napadají. Voda se tak musí stále čistit uměle pomocí chemie nebo filtrů. Navíc bazén můžete využívat ke koupání jen část roku, a pak jej buď musíte vypustit a složit (pokud je skládací) nebo zazimovat. A ani modré plochy bazénů krajinu příliš nezvelebují. „Naproti tomu má přírodní jezírko díky dnu z přírodních materiálů a rostlinkám přirozenou samočistící schopnost a v chladném ročním období může plnit i jen estetickou funkci. Zároveň se často stane napajedlem pro ptáky, kteří oživí naši zahradu,“ říká Hlavatá.
Zdroj: Martin Mach, Ekolist.cz
