Na vině může být mnohé. Malá výška rodičů, nedostatek růstového hormonu, neschopnost těla na něj správně reagovat nebo třeba onemocnění, které vede ke špatné výživě kostí a svalů a tím k nižšímu vzrůstu. Ať tak či onak, důsledek je vždy stejný: zatímco kamarádi a spolužáci rostou a mohutní, postižený jedinec za nimi zaostává a brzy musí hledět vzhůru, aby s nimi mohl mluvit z očí do očí. Všichni si jsou navíc zjevného hendikepu vědomi – vrstevníci, okolí i trpící dítě.
Situaci nezlehčovat, ale ani nezhoršovat
Psychické problémy, které se u takového dítěte mohou vyvinout, mnohdy přetrvávají po celý zbytek života. Studie ukazují, že ani léčba růstovým hormonem či pozdější „dohnání“ vrstevníků už nemusí tyto problémy odstranit. Pocity méněcennosti, nízké sebevědomí, zhoršená schopnost navazovat vztahy a začlenit se do kolektivu – to vše může děti malého vzrůstu postihnout, ale také nemusí. Mezi rizikové faktory, které zhoršují přijímání skutečnosti, že je jedinec menší než ostatní, patří zejména:
mužské pohlaví – chlapci snášejí nižší vzrůst hůře než dívky,
vědomé či nevědomé jednání s dítětem jako s mladším, než ve skutečnosti je,
šikana, ale i zdánlivě neškodné vtipy a utahování si z výšky postiženého,
mladší sourozenci, kteří jsou vyšší než daný jedinec,
nižší inteligence,
špatné rodinné zázemí,
horší ekonomický stav rodiny,
vrozená povaha dítěte,
tělesná omezení vyplývající z nižšího vzrůstu – např. ve sportu.
Přístup rodičů je zásadní
Jak tedy dítěti s nižším vzrůstem pomoci, aby se psychickým následkům vyhnulo nebo se jich zbavilo? Ukazuje se, že je potřeba mnohem víc než jen samotné zaměření se na výšku a na její normalizaci. Pokud dítě trpí nemocí spojenou s nedostatkem růstového hormonu, je samozřejmě na místě jeho umělé dodávání. Je však nutné snažit se eliminovat i co nejvíce rizikových faktorů.
Dítě by mělo být vychováváno ve stabilním a láskyplném prostředí, kde bude podporováno jeho zdravé sebevědomí.
Z jeho výšky by si nikdo z rodiny, ani v dobrém úmyslu, neměl dělat legraci ani na ni nijak výrazně nepoukazovat.
Potomka je třeba nijak neomezovat v jeho zájmech, avšak nenutit ho do aktivit, kde by pro něj nižší vzrůst představoval hendikep.
Je vhodné snažit se předcházet případným nedorozuměním vycházejícím z toho, že okolí dítě vyhodnotí jako mladší, než ve skutečnosti je. Je však také důležité nevytvářet ochrannou bublinu a brát potomka jako rovnocenného partnera jeho vrstevníků.
Jsem jiný, no a co?
Všechny tyto faktory jsou natolik individuální a těžko sledovatelné, že zatím existuje jen velmi málo studií, které by se jimi zabývaly. Jedno je však jisté: různorodost je mezi lidmi přirozená a na ideál krásy nedosáhne téměř nikdo, navíc to je umělá a proměnlivá věc. Klíč ke správnému přijímání sebe sama tedy neleží v dosažených centimetrech, ale v hlavě.
Zdroj: Růstový hormon.cz
