Možná nestíháme držet krok s módními trendy, které nás nutí obměňovat šatník, nedržíme krok s architektonickými modernismy, a i kdybychom chtěli, povětšinou nepodléháme designovým změnám automobilového průmyslu, protože by to naše konta nevydržela. Co ale stíhat lze, je měnit styl našeho jídelníčku.
A jací jsme vlastně strávníci? Ve srovnání se západní Evropou určitě méně nároční a uspěchaní, neumíme si jídlo cíleně vychutnat ani určit mu řád a úroveň. Nedokážeme potravinám ani aktu požívání potraviny věnovat úctu, která tu byla po staletí. A přitom jak způsob příjmu potravy, tak potraviny samotné ovlivňují nejen naše zdraví, ale i naši pohodu a spokojenost. Zastavme se a zkusme si představit sami sebe a naše běžné stolování v atmosféře obrazu „Poslední večeře Krista“.
Naštěstí se náš přístup k jídlu poslední dobou mění. Stále více lidí vyhledává kvalitní restaurace a kvalitní potraviny. Stále se zvyšuje počet těch, kteří sledují hodnoty a složení potravy. Je to jistě pozitivní vývoj. A stále jsme pod dohledem potravinových řetězců, které sledují naše potřeby a obratně nám podsouvají své trendy přizpůsobené technologiím. Je to něco za něco. Chcete levnější potraviny, chcete, aby se nezdražovalo? Pak i vy musíte ustoupit technologiím výroby, které pod ekonomickým tlakem snižují náklady a unifikují co se dá. Nebo si prostě připlaťte za kvalitu.
Pod těmito tlaky, s vědomím toho, že chceme něco pro sebe udělat, si musíme říci, co od jídla vlastně očekáváme. Zajisté přísun energie – kalorií, určitě pocity utišení hladu a nasycení, očekáváme, že si na jídle pochutnáme, ale zároveň chceme, aby jídlo bylo zdravé, vyvážené a kvalitní. Pokud si ho připravujeme sami, požadujeme, aby jeho příprava byla rychlá. Samozřejmostí je, že vizuální dojem a vůně jídlo prodává. Jako třešinku na dortu bych pak viděl, že by jídlo a příjem potravin měly odrážet náš životní styl. Není toho málo, že?
A to ještě nedělíme očekávání podle věkových kategorií. Pro děti chceme jenom tu nejlepší jakost, a ony očekávají, že jídlo bude sladké, případně barevné, skrývající překvapení; že jídlo bude hrou. Dospělí zase chtějí nové chutě, vjemy, pestrost, kombinaci požitků bez důsledků „na váze“. Senioři si potrpí jak na kvalitu, tak očekávají, že jídlo obsahuje složky příznivě ovlivňující zdraví. A že se potrava bude dobře kousat.
Tohle všechno určuje dnešní módní trendy v celém cenovém spektru. Výrobci, zpracovatelé, restauratéři, se předhánějí v uspokojení potřeb, vizuálních dojmech, lepších vůních, chutích a způsobech, jak si jídlo vychutnat. Nabízí nové propojení chutí, ale také menší balení a menší porce pro sportovní styl, nebo naopak maxibalení a přetékající talíře pro přesvědčení a nasycení. Jiným segmentem jsou výrobky pozitivně zaměřené na zdraví, obsahující vlákninu, vitamíny, dále pak vegetariánské programy, wellness produkty a funkční potraviny, které si stále více rozšiřují okruh svých zákazníků. Vzrůst poptávky po biopotravinách je toho důkazem.
Jako zákazníci jsme se naučili sledovat složení výrobků a také dodavatelé prokazují jakost a původ surovin.
A my jíme, pod neustálým přívalem reklamy a v proudu trendu, jenž nás unáší vpřed. V hyper a supermarketech na nás útočí rozsáhlá nabídka, která nás, moderní konzumenty, stresuje rozhodováním co si vybrat, v jaké kvalitě a v jaké ceně. Přečtení mnohdy knižně tlustého jídelního lístku je téměř literárním zážitkem, v němž si pod pozoruhodnými názvy většinou stejně nedokážeme představit, co nás čeká. Z toho množství, které se na nás valí, se pak v chaosu choulíme do sebe, v potravinovém světě ztrácíme orientaci a sami sebe.
A tak se vracíme k jistotám. K potravinám a pokrmům, které známe. Se kterými máme zkušenosti. Které mají tradici. K nápojům a stravě, kterou známe z mládí, která je nám příjemná a milá. K tradičním recepturám a receptům, k názvům, kterým tu nebudu dělat reklamu, ale které všichni známe.
A tržní ekonomika to sleduje. Nabízí nám retro potraviny, podává nám je v retro reklamách a v retro balení. A jakmile se chytíme, začíná opět koloběh unifikace.
Když k tomu přidáme moderní a zdravou složku potravin, tak máme obrázek typického strávníka: jednoduchý, tradiční a rychlý výběr, trocha zdraví a zamíchat. Servírujeme, jak je nám libo.
Na závěr musím osobně přiznat, že uspěchaně závidím všem, co se umí zastavit a v klidu popřemýšlet, co, jak a proč chtějí jíst. Všem, kteří navrací jídlu úctu tradičního prožitku.
