Vědci z houstonské univerzity v Texasu došli k závěru, že snažit se přesvědčit voliče, aby dal přednost opačně zaměřené politické straně nebo jejímu představiteli, je stejně nesmyslné jako někoho žádat, aby měl modré oči místo hnědých.
Podle nich jsou politické postoje v zásadě určeny geny, a proto je rozumové argumenty nemohou ovlivnit.
Zastánci této teorie používají na její podporu výsledky výzkumů jednovaječných dvojčat. Ať už byla vychovávána v jedné rodině nebo ve zcela různých rodinách s odlišným sociálním zázemím, vždy se shodla na podpoře liberální či naopak konzervativní strany. Vědci zabývající se činností mozku dokonce došli k závěru, že liberálové a konzervativci mají odlišné mozkové postupy díky své odlišné genové výbavě. Myšlenka to není nová. Poprvé se objevila v roce 2005, když jeden z vědců zmíněné houstonské univerzity John Alford zveřejnil výsledky svých výzkumů v oboru behaviorální genetiky.
Jiní vědci jsou k těmto závěrům daleko skeptičtější. Připouštějí však, že geny ovlivňují způsob nazírání na svět a tedy zprostředkovaně i politické postoje. Například geny, které určují, zda je člověk extrovert či introvert, ovlivňují tím i politické sympatie a orientaci. Kritikům teorie například vadí, že konzervativci jsou představováni jako pomalejší, méně pružní, i když čestní a odpovědní, a liberálové také jednostranně jsou charakterizováni jako pružnější, přizpůsobivější, ale zato méně spolehliví.
V každém případě, pokud by se prokázala pravdivost teorie o genové předurčenosti v politickém zaměření, ztratil by jakýkoli boj mezi politickými stranami, mezi levicí a pravicí, liberály a konzervativci, jakékoli opodstatnění. Počet přívrženců té které strany by byl předem dán, protože lidé by to měli v genech.
Zdroj: 100+1
