V románu Jaromíra Štětiny Pergameny se prolínají životní peripetie čtyř přátel, horníků severočeského hnědouhelného dolu Maxim Gorkij. Tady pracuje na vrtné soupravě Ogar Charlie, někdejší emigrant, Ivan Bunin, syn porevolučního ruského uprchlíka, Chcípáček Václav, mírně retardovaný dobrosrdečný mládenec, a obrovitý cikán Rafael Dežo Ursíny. Všichni mají účty s temnou dobou druhé poloviny minulého století.
Jaromír Štětina rozehrává jejich příběhy v nejrůznějších situacích: při náročné a nebezpečné práci v dolech, během oslav soukromých v hornické hospodě v Braňanech či prvomájových v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, při průzkumu ložiska safírů na Jizerce nebo při rozkrývání tajemství podzemního labyrintu Richard I.
Čtyřem „nepřátelům dělnické třídy“ pomáhá přežít chmurnou dobu jejich sounáležitost s předky. Odtud plyne i název románu, který autor vysvětluje: „Naše duše jsou pergameny… Jedna vrstva přikrývá druhou, starší probleskují mladšími v útržcích… Čitelné jsou vrstvy rodičů a jejich rodičů, protože jsme si jejich podobu, jejich slova a jejich svět vepsali do pergamenu sami… Textům, které se týkají nás samých, můžeme porozumět jenom pochopením slov, iniciál a perokreseb předků.“
Děj umocňují i další postavy knihy, jejichž prostřednictvím text obsáhne období téměř od začátku 20. století. A je to právě odkaz rodičů, z něhož hlavní hrdinové čerpají sílu: „Všichni se bránili době, která je chtěla pohltit. Jejich záštitou byla krev jejich matek a urputnost jejich otců.“
Román, v němž nechybí ani detektivní zápletka, je o době, kdy se lámaly charaktery. Je o těch, kteří se tomu uměli postavit, i o těch, kteří to nedokázali. „Jestli chungové jednou opravdu padnou,“ říká jeden z hrdinů, „nebude to díky profesionálním revolucionářům, ale díky tomu, že počet lidí, co se nezkurvili a chovali se slušně, neklesl pod kritickou mez. Možná, že ryli držkou v zemi, ale o rozum a cit je nepřipravili.“
Pergameny nesou autorovy biografické rysy. Dvacet let pracoval v národním podniku Geologický průzkum a osm let přímo na velkodole. „Měl jsem štěstí,“ říká Jaromír Štětina, „komu se podaří tak zblízka poznat lidi, které doba nepokořila? V maringotkách, v kamenolomech, na velkodole Maxim Gorkij, v holešovickém závodě, všude byli lidé s velkými životními zkušenostmi. Sešlo se tam v té době mnoho desperátů a živlů. Velmi si cením přátelství některých z nich.“
Pergameny doprovodila komentářem režisérka Olga Sommerová: „Román je dramatickou skladbou, kterou čteme s rozechvěním… Symfonie osobních příběhů ztroskotanců, jejichž soukromá dramata… jsou poznamenána velkými a krutými dějinami 20. století, je vzpruhou k odvaze, kterou náš malomyslný národ potřebuje. Vyzývá nás, abychom se my sami postavili i proti nepatrným všednodenním lžím a bezpráví v luxusu této země, kde mocní už za pravdu nepopravují.“
Zdroj: tz Portál.cz
Jaromír Štětina: Pergameny aneb Román o čtvrtém přikázání
28.02.2013
Děj nové knihy Jaromíra Štětiny odehrávající se převážně v 70. a 80. letech minulého století v hornickém prostředí má široký záběr. Od ústřední čtveřice přátel se rozbíhá k životním příběhům desítek postav. Líčí osudy lidí, kteří podlehli době totality, i těch, kteří se jí vzepřeli. Současně je vyznáním vztahu k předkům a síly, již z něj lze čerpat.
Autor: FiftyFifty
