Jaké je to být bioložkou na Borneu? Skvělé. A depresivní

FiftyFifty, společenský magazín.
Jaké je to být bioložkou na Borneu? Skvělé. A depresivní na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Jaké je to být bioložkou na Borneu? Skvělé. A depresivní

FiftyFifty
Share

Jaké je to být bioložkou na Borneu? Skvělé. A depresivní

Moře na Borneu je krásné, svobodné, někdy klidné, jindy hřmící. Skrze průzračnou vodu vidím korály, ryby a dokonce i rejnoka. Nad hladinu vyskočilo hejno malinkatých létajících rybek, někdy z lodi pozoruju skotačící delfíny. Když se poštěstí, potkáme i velrybu. Jsou tu kosatky, plejtváci i vorvani. Dohromady 23 druhů kytovců v oblasti o velikosti 285 000 hektarů. Je to ráj, kde se na ochranu přírody moc nehledí.

Jaké je to být bioložkou na Borneu? Skvělé. A depresivnízoom

Pokaždé, když se tu ponořím do vody, vidím něco nového. Kousek od břehu nacházím korály – mozkovníky, velké číše, jakoby krajkové vějíře. Nedá se říct, kde jeden korál končí a kde druhý začíná, je to celý les, útes, jeden z nejstarších korálových útesů na světě. Obrovské škeble, modré hvězdice. Je tu neuvěřitelné množství sasanek a prý 872 druhů jen korálových ryb různých velikostí, barev i tvarů.

Usmívám se při pohledu na pyskouna obrovského. Z nenadání a temnoty se vynořuje obrovské stvoření. Elegantní obr s rozpětím více než čtyři metry. Manta. Obrovská, majestátní, elegantní. Razí si cestu vodou jako obrovský pták brázdící oblohu oceánu. Mávne ploutví a je pryč, jen silný dojem zůstává.

Klid, který ve mně tohle místo vyvolává, je inspirující. Je to ráj pro mě i pro želvy. Místní ostrovy jsou osmým největším líhništěm karet obrovských na světě. V celé jihovýchodní Asii nejvíce želv klade vejce právě tady - přes 5 000 ročně. To proto je tu ochranáři už od roku 2002 chrání.

Na ostrůvcích můžete potkat až čtyřkilového kokosového kraba, tenhle modrý obrovský korýš se podle vědců dožívá i šedesáti let. Při troše štěstí narazíte i na ostrorepa s modrou krví, tenhle druh starý 300 milionů let vypadá prehistoricky i vesmírně zároveň. Na ostrově Kakaban jsou endemické medúzy, díky dlouhé izolaci od predátorů ztratili schopnost žahat a tak tu s nimi můžete šnorchlovat a obdivovat je beze strachu. Modré nebe brázdí spoustu ptáků.

Indonésie je krásná země, ale lidé tu ještě necítí potřebu přírodu chránit.
Myslí jen na okamžitý užitek, nikdy ne na důsledky pro budoucnost. Místní lidé si povídají příběhy, jak dřív okolo ostrovů potkávali dugongy neboli mořské krávy. Lovili je, aby si ze zubů tohohle krásného až tří metrového zvířete udělali cigaretovou špičku. A vyhubili je.

Karety pravé, mořské želvy kriticky ohrožené vyhynutím, tu rybáři chytají a za ploutve přibíjejí na dřevěné desky. Zaživa jim ohněm prohřejí horní ozdobnou vrstvu z krunýře a pak ji seříznou. Želvy pak hodí zpět do moře jako odpadek. Takovou zmrzačenou, umírající želvu už jsem v místních vodách při cestách na ostrovy potkala několikrát. Ano, měla krásný krunýř, ale zasloužila si takovou smrt, jen aby si na blízkém ostrově Derawan pár turistů koupilo náramek z želvoviny? Takovéhle ohavnosti se dokonce prodávají i na mezinárodním letišti v Balikpapanu.

Nikdy mě nepřestane překvapovat, s jakou samozřejmostí se tu ignorují zákony. Želvy jsou tu chráněny - indonéskými zákony i mezinárodními smlouvami. Lovit ryby dynamitem je zakázané už spoustu let, ale podvodní výbuchy ohlušují dál. Na pláži se potom válí nejen tisíce kousků rozbitých korálů, ale čas od času i mrtvá mořská želva. Slyším šustění listí, pomalu se k nám přibližuje mladý varan. Má jen okolo metru. Chvíli ho pozoruju.

Trochu prší. Je odliv. Velcí ptáci podobní černým čápům, ale s voletem na kru, a malí makakové hledají škeble mezi kameny v místech, kde ještě před dvěma hodinami byla voda. Jedeme domů. Že se blížíme zpět do civilizace, poznáme snadno – zelené mangrovy zmizely a místo nich vidím vypleněné břehy, továrny na papír, silnice, ve vodě jsou odpadky a obrovské lodě naložené hnědým uhlím. Ještě před pár měsíci tu mangrovy byly. Příroda Indonésie je krásná a bezbranná.

Borneo. V učebnicích i filmech o přírodě je popisované jako zelený ostrov. Ostrov, kde nad větvemi pralesních velikánů létají ptáci a všude okolo motýly.

Míjíme zbytky tropického deštného lesa. Na mnoha místech je cítit kouř, ze spálené půdy se tyčí ohořelé pahýly stromů. Mezi pařezy stojí bagr. Usměvaví lidé s bambusovými klobouky, které dříve nosili na rýžová políčka, nakládají na velké náklaďáky kmeny ležící na zvlněné krajině. Z dálky vypadají kmeny jako sirky vysypané z krabičky. Obrázek doutnajících pahýlů pokácených stromů se po stranách silnice střídá s nekonečnými plantážemi palem olejných, na silnici se míjejí náklaďáky, co vezou klády dřeva, s auty přepravujícími plody palmy olejné.

Sloni, medvědi malajští, orangutani i další druhy vzácných zvířat mizí alarmující rychlostí kvůli odlesňování a znečištění. Počet druhů ohrožených savců je v Indonésii 147. Dřevařské, zemědělské, i těžební společnosti vydělávají. Přelovení ryb nebo jejich odlov a prodej do akvárií, sběr želvích vajec na jídlo, lov ryb za použití kyanidu, všudypřítomný odpad.

Indonésie je země, kde vzrušující zážitky čekají na každém kroku. Ručím vám za to, že při setkání se žralokem velrybím se vám zatají dech. Při návštěvě uvidíte neskutečné množství krásných míst, ale i neskutečné množství problémů země, kde se příroda ničí obrovskou rychlostí a silou. Biolog tu pozná realitu a právě její objevování je to největší dobrodružství. Člověk tu má jen dvě možnosti, buď se stane zarytým ochranářem, nebo depresivním pesimistou. Užijte si krásu a diverzitu 17 000 ostrovů, dokud je čas.


Zdroj: Ekolist.cz 
Autorka článku Hana Svobodová, vystudovala ekologii na Přírodovědecké fakultě UK. Aktivně se věnuje ochraně želv.


:: Fotogalerie ::
foto: žral foto: born




© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.