Jak souvisí australská bojga hnědá s tichem guamské džungle?

Teoreticky by se mohlo zdát, že příběh invaze mrštného a obratného lovce ptáků, bojgy hnědé, už nemůže v ničem překvapit. Tento obvykle 1-2 metry dorůstající had se na Guam dostal pravděpodobně během druhé světové války, spolu se zavážkou vojenského materiálu. A na ostrově, kde neměl žádného přirozeného predátora, se mu evidentně zalíbilo. Biologové si jeho přítomnosti povšimli až z kraje padesátých let, ale to už bylo pro většinu zdejších ptačích obyvatel pozdě. Ze dvanácti přítomných druhů ptáků se bojgy postaraly o kompletní vylovení deseti, a počty dvou zbývajících výrazně zredukovaly.

„V průběhu šedesátých let dospěla situace do bodu, kdy džungle na Guamu prostě ztichla,“ říká Haldre Rogersová, ekoložka z ISU. „A tichá je dodnes. Ptačí zpěv tu uslyšíte jen opravdu vzácně.“ Pokud by vás lákala dovolená na místě, kde by vás nad ránem nerušili ptáci, zvažte ještě následující informaci: Působením hadů sice vymizeli ptáci a výrazně se zredukovaly i počty hlodavců, zato tu jsou dnes velmi, velmi hojní pavouci. A zdejší bojgy hnědé, jejichž početnost dosahuje v lokálních extrémech až 3000 jedinců na čtvereční míli, jsou skutečně velmi agresivní a hladové.

Rogersová, která se nebojí hadů ani pavouků, se ale na ostrov vydala kvůli úplně jiné skupině organismů. Zajímala se o stromy. Zdejší lesy totiž v posledních desetiletích zažívají nápadnou proměnu, ať už z hlediska věkové struktury nebo na úrovni druhové skladby či přímo distribuce stromů. A byla to právě Rogersová, která dala do nečekané souvislosti negativní působení ptákožravých hadů a ovlivnění růstu stromů. Povšimla si totiž, že to byli pravděpodobně vyhynulí ptáci, kteří se starali o regeneraci zdejších porostů.

„Pět z deseti vyhubených druhů bylo frugivorních, byli to pojídači ovoce, kteří tak trusem roznášeli semena 70 % všech stromů na ostrově,“ říká Rogersová. „Bez těchto ptáků ale ztratily stromy možnost efektivní distribuce semen a značně se jim zkomplikovala reprodukce.“ V roce 2009 provedla svůj první pokus, při kterém do sítí umístěných pod stromy zachytávala spadané plody a semena a poté zkoumala jejich klíčivost. Ukázalo se například, že semena, která neprošla zažívacím traktem ptáků, měla 2x-4x nižší klíčivost.

Stromy produkující plody se sice mohou obnovovat tím, že obrůstají ze semen pod korunou mateřské rostliny, ale rozhodně tím dochází k omezení původní plošné rozlohy výskytu. V posledním svém experimentu pak doložila, že vymizení ptáků v padesátých a šedesátých letech minulého století se do dnešních dní promítlo v pokles počtu semenáčků dvou dříve nejčastějších druhů ovocných stromů o 61 a 92 %. A džungle na Guamu už dnes vypadá jinak, než před lety. „Je to přitom méně nápadný jev, než vymizení ptáků,“ popisuje Rogersová. „Proměna rostlinných společenstev je totiž pozvolná a graduje postupně.“

Všechno zlé je ale k něčemu dobré, byť by s tím nesouhlasili zástupci deseti druhů bojgou vylovených ptáků. Rogersová si pochvaluje v ekologii neobvyklou možnost zkoumat mutualistické vztahy mezi ptáky a rostlinami. „Za normálních okolností byste nemohli realizovat experiment, při kterém se pokusíte doložit význam frugivorních ptáků pro roznos semen a regeneraci lesních porostů. Museli byste totiž tyto ptáky odstranit ze skutečně rozlehlé plochy. Na Guamu se ale něco tak unikátního samo nabízí.“ Dále dodává, že Guam je v mnoha aspektech přímých i nepřímých dopadů invazí nepůvodních druhů na ekosystém poněkud extrémním případem, ale že k podobným situacím pravděpodobně musí docházet i v jiných koutech světa.


Autor: Radomír Dohnal
Zdroj: Ekolist.cz