Jak ale ukazují výsledky studie brazilské univerzity v Sao Paulu, ne vždy je břímě péče pavoučích otců samoživitelů nevýhodné.
Tým brazilských arachnologů, vedený Gustavem Santosem Requenou, se zajímal o srovnání rodičovských investic, tedy energie vložené zástupci různých druhů pavouků obou pohlaví do vyvedení mláďat. Badatelé v náročném terénu neprostupné džungle pozorovali jednotlivé zástupce pavoučích rodin více než rok. Zatímco ve většině případů představovala jednostranná péče samce o snůšku výraznou životní oběť, jeden ze sledovaných druhů si výhody otcovství vyloženě užíval.
Příkladem nadšeného „slaměného vdovce“ je obyvatel brazilských pralesů, dlouhonohý pavouk Iporangaia pustulosa, vzhledem připomínající našeho sekáče. Na péči o vlastní snůšku se vyloženě těší, už proto, že pro něj méně pohybu a vynaložené energie znamená naopak větší výhody a zlepšení šancí na přežití. Dvanáctiměsíční pozorování potvrdilo, že tento druh neutrpěl sníženým příjmem potravy v době hlídání snůšky žádnou újmu. Navíc fakt, že omezil svůj pohyb na nejtěsnější okolí místa snůšky, znamenal, že se stal méně nápadným pro mlsné predátory.
V konečném součtu z toho tedy vyšel Iporangaia pustulosa jako jednoznačný vítěz. Pozorované exempláře „hlídajících“ otců vykazovaly mnohem menší mortalitu, než samci téhož druhu, kteří žádnou snůšku nehlídali, nebo než volně se pohybující samice. Autoři zdůrazňují, že kombinace péče o snůšku a podpora přežití vlastních genů v potomcích vede ke značnému zlepšení reprodukčního úspěchu. Z hlediska přežití tak otcové samoživitelé zvolili v hmyzí říši velmi originální a úspěšnou strategii.
Zdroj: Ekolist.cz
Autor: Radomír Dohnal
