Dokument zachycuje období let 1990 – 1992. Při jeho sledování člověk až žasne, jak brzy se začaly objevovat snahy o rozdělení Československa, jak dlouhý čas zabral například spor o pomlčku v názvu nového státu. Režisér Martin Hanzlíček pracoval původně se čtyřiceti hodinami archivů, jejichž klíčové momenty sestříhal, aby se mohl vydat za občany Čech, Moravy a Slovenska, kde se štábem zachytil současné komentáře těchto téměř čtvrt století starých událostí. Zajímavé bylo i zjištění, co o Československu vědí dnešní středoškoláci, kterým rozdal Hanzlíček kamery, aby zachytili, co si o rozpadu Československa myslí jejich rodiče a prarodiče.
„Jak jsem poznal při natáčení, téměř žádný obraz u dnešních studentů středních škol neexistuje. Pouze cosi z filmů Hřebejka. Podle mého názoru je to tragická výpověď o úrovni našeho školství,“ říká režisér Hanzlíček. Při natáčení narazil i na odpor nymburských studentů pojmenovat místní gymnázium podle spisovatele Bohumila Hrabala. „Kdyby tyto děti věděly, jak právě Hrabal například pomáhal mnohým z nás přežít ty šílené roky normalizace,“ podivuje se Hanzlíček. Naopak získat pro dokument jednotlivé aktéry, kteří vzpomínají na události a pocity, jež prožívali po „Sametovém rozvodu“, pro tvůrce filmu těžké nebylo.
Dokument je v českých kinech k vidění od 1. května.
Rozhovor s Fedorem Gálem
Proč po tolika letech otevíráte téma rozpadu Československa?
Jsem si jist, že v každé historické epizodě se ukrývá duch naší doby. A jelikož jsem ve filmové dokumentaristice pouze hostující amatér, vybírám si zásadně témata, která mám nažita. Rozpad Československa mezi ně rozhodně patří. A proč po tolika letech? Takhle to jednoduše vyšlo – po Krátké dlouhé cestě, Slovensku 1989 – 90, po cyklu esejů pro Natálku a filmu, který jsme jejímu příběhu s Martinem Hanzlíčkem věnovali. Mimochodem, Martin režíroval všechny zmíněné filmy. Klobouk dolů.
Byl rozpad Československa logický důsledek vývoje změn, které nastartoval listopad 1989?
Rozpad Československa vnímám jako důsledek souhry mnoha faktorů, mezi kterými dominovala hloupost, osobní a skupinové zájmy mocenských elit, komunistická mentalita, nacionalistické pudy… a celková nestabilita v regionu, která asi musela po změně režimu přijít.
Dotýká se vás toto téma nějak více osobně nebo vám jde především o připomenutí této zásadní etapy historie?
Jasně, že se mě téma rozpadu Československa dotýká osobně. Přišel jsem o kus své identity. Osobně jsem si přál zachování společného státu a jako aktivní politik jsem v tom čase veřejně svůj názor a postoj také projevoval. Nicméně, prohrál jsem.
Rozpadla se řada postkomunistických zemí – sovětské impérium či Jugoslávie. Jak v tomto kontextu vnímáte rozpad Československa?
Netekla krev, což neznamená, že to nebolelo.
Po rozpadu federativních republik jste se přestěhoval ze Slovenska do Čech. Co vás k tomu vedlo a jak to vnímalo vaše okolí?
K odchodu ze Slovenska a z Bratislavy do Čech a do Prahy mě motivovalo přání vymanit se ze svěrací kazajky a najít tolerantnější sociální a profesní zázemí, což se povedlo. Manželka a děti se po krátkém čase přestěhovaly za mnou. Mí slovenští blízcí zůstali takovými i nadále.
Letos v listopadu to bude 25 let od sametové revoluce, kam se podle vás za čtvrt století posunuly obě země?
Žijeme – vnímáno například přes kvalitu života podstatné části občanů – nejlepší epizodu našich dějin. Trochu mě však překvapuje, jak málo lidí si tento fakt připouští.
Trailer k filmu
Zdroj: tz
