Horská dráha poskytuje nezapomenutelné zážitky. Především díky pocitům vyvolaných adrenalinem. Na tom založily horské dráhy svou existenci. Čím hrůznější, rychlejší a bláznivější jízda, tím více se jezdec bojí, adrenalinu se vyloučí víc a dráha je přitažlivější.
V tomto směru poskytuje asi největší zážitky Kingda Ka v americkém New Jersey v zábavním parku Six Flags Great Adventure. Má hydraulický katapultační systém a nabízí zrychlení z nuly na 205 kilometrů v hodině za 3,5 sekundy.
REKORDY
Designéři horských drah musí brát v úvahu čtyři základní faktory: výšku dráhy a následný sjezd, celkový zážitek z jízdy, její vzhled, a také metodu, kterou jsou vozíky dopraveny na první vrchol. Správná kombinace je základem oblíbené a unikátní horské dráhy. Při tom všem by dráha neměla být nepohodlná, příliš namáhat tělo či ohrožovat zdraví.
Kingda Ka, nejvyšší a nejrychlejší horská dráha na světě, je vysoká 139 metrů a dlouhá 950 metrů. Jízda na ní trvá jen osmadvacet sekund. Osmadvacet sekund plných adrenalinu. Dosahuje rychlosti až 206 km v hodině. Dráha má dva vrcholy. Po vystřelení kolmo vzhůru s rotací 90° přichází první 139 metrů vysoký vrchol. Následuje rotace 270°, sjezd kolmo dolů a plynulý přejezd na druhý, nižší vrchol.
První příčky žebříčku hrůzy patří vesměs americkým horským dráhám. Také druhá nejvyšší a nejrychlejší ocelová horská dráha Top Thrill Drugster je v USA ve státě Ohio. Šplhá se do výšky 128 metrů a dosahuje maximální rychlosti 193 km v hodině.
Nejde jen o výšku a rychlost. I v dalších kritériích jsou americké horské dráhy bezkonkurenční. Například největší vertikální looping má dráha Superman: Krypton Coaster, která navíc patří k dráhám bez podlahy. Člověk prostě pod nohama nemá nic. Jde o nový typ vytvořený legendárním výrobcem horských drah firmou Bollinger a Mobillard. První taková dráha byla uvedena do provozu v roce 1999 v Jacksonu ve státě New Jersey, ve stejném zábavním parku, který se pyšní i nejvyšší horskou dráhou světa.
Horské dráhy zdaleka nejsou americkou specialitou. Jejich tvůrci je ozvláštňují nejrůznějšími způsoby, aby poskytli co nejvýraznější zážitky. Na německé Black Mamba, zavěšené horské dráze ve Phantasialandu, člověk sice jede rychlostí jen 80 km v hodině ve výšce pouhých 26 metrů a s přetížením maximálně 4G, ale má i další unikátní zážitky z jízdy. Dráha je postavena v tematické části parku nazvané Afrika a má vzbudit dojem, že jste na černém kontinentu. Projíždí divočinou mezi skalami, tunely a kolem vodopádu.
Rekordů, kterými se horské dráhy mohou proslavit, je mnoho. Například v množství otoček během jízdy. V tomto směru je podle Guinnessovy knihy rekordů na prvním místě japonská Eejanaika se čtrnácti otočkami. Jde o dráhu tzv. 4. dimenze jejíž sedadla rotují vpřed i vzad o 360°, nebo kolem vlastní osy, opět oběma směry. Zároveň je to nejvyšší, nejrychlejší a nejdelší dráha čtvrté dimenze na světě. Následuje Colossus ve Velké Británii a Ten Ring Roller Coaster v Číně.
POHLED DO HISTORIE
Na první horskou dráhu na světě získal patent 20. ledna roku 1885 LaMarcus Adna Thompson ve Francii. Historii mají ale podstatně delší. Jejich předchůdci se objevili za Kateřiny Veliké v Rusku. Byly to zimní sáňkařské sjezdy na kopcích z ledu zejména v okolí Sankt Peterburgu. Jejich výška dosahovala kolem dvaceti metrů a měly padesátistupňový spád. Koncem sedmnáctého století jejich obliba vzrostla natolik, že se tento nápad začal kopírovat. Zrodily se první dráhy s vozíky na kolech jezdící na určité dráze. První takovou dráhou s vozíky připevněnými k trati byla pařížská Les Montagnes Russes a` Bellevile postavená roku 1817. Ve stejném roce se ve francouzské metropoli zrodila i první horská dráha s uzavřeným okruhem Promenades Aériennes a o třicet let později první loopingová dráha.
DVACÁTÉ STOLETÍ
Velká hospodářská krize v USA, a poté druhá světová válka v Evropě, znamenaly na dlouhý čas konec rozkvětu horských drah. Až do konce padesátých let. První ocelová trubková horská dráha Matterhorn Bobsleds byla otevřena v kalifornském Disneylandu v roce 1959. Ocelové konstrukce znamenaly průlom do historie horských drah. Umožnily designérům loopingy, spirály i další manévry.
V roce 1972 se objevuje další horská dráha The Racer na Kings Island v Ohiu. První moderní horská dráha s výstižným názvem Corkscrew – Vývrtka s obraty o 360° zahájila provoz o tři roky později v Kalifornii. Začíná druhá zlatá éra těchto adrenalinových atrakcí, která trvá dodnes.
AMERICKÉ REKORDY
Historické kořeny mají horské dráhy v Rusku a ve Francii, ale současné rekordní dráhy jsou především v USA a v Japonsku. Pět z deseti nejvyšších ocelových drah světa je v zábavních parcích USA, čtyři v Japonku a jen jedna jediná Silver Star v Europa Parku v Německu.
Velké světové zábavní parky mají i několik horských drah. Park Cedar Point v Ohiu jich má dokonce sedmnáct, mezi nimi i druhou nejvyšší a nejrychlejší dráhu na světě – Top Thrill Dragster.
CO NEJVÍCE ADRENALINU
Tradiční horské dráhy mají vozíky s pevnými kolečky, které se pohybují po dráze. V osmdesátých letech minulého století se objevily první závěsné horské dráhy s vozíky houpajícími se pod tratí. Na většině drah lidé sedí ve vozíku po dvou, čtyřech či šesti důkladně připoutáni. Aby se dosáhlo co největšího vzrušení z jízdy, na některých dráhách sedí pasažéři jen v rámu s nohama ve vzduchu, v jiných dokonce stojí, jsou v horizontální poloze, nebo jedou pozadu, aby neviděli, co je čeká. Vždy jsou bezpečně připoutáni, ale tak, aby pocit nebezpečí byl co největší.
DŘEVO VERSUS OCEL
Existují dva základní typy horských drah podle materiálu, z něhož jsou vyrobeny: dřevěné a ocelové. Oba mají své výhody a nevýhody. Starší dřevěné typy se stále těší velké oblibě a i některé nové horské dráhy se budují ze dřeva. Snad nejznámější dřevěnou horskou dráhou je Cyclon na Coney Island v Brooklynu v New Yorku otevřená roku 1927. Ocelové dráhy nabízejí hladkou jízdu s mnoha obraty, vruty a vývrtkami, kdy pasažéři jedou třeba vzhůru nohama. Na dřevěných si jezdci užijí hlavně negativní gravitační zrychlení na vrcholcích dráhy. Když vozík dosáhne vrcholu v dostatečné rychlosti, díky setrvačnosti jsou doslova vyhozeni ze svých míst. Vypadnutí z vozíku zamezí jen zábrany na sedačce.
PROPOČTY A VÝSLEDKY
Při jízdě na horské dráze působí na člověka nejrůznější síly, a co víc, střídají se v rychlém sledu. Vozíky jsou většinou vytaženy řetězem či lanem na první nejvyšší vrchol horské dráhy nebo jsou tam katapultovány například hydraulickým katapultačním systémem jako v případě Kingda Ka v americkém New Jersey. V tomto případě je zrychlení obrovské. Cestou dolů se potenciální energie mění na kinetickou, při stoupání na další vrcholky se kinetická mění na potenciální a při sjezdech zpět opět na kinetickou. Ve smyčkách působí dostředivá síla směrem do středu smyčky v kombinaci s gravitací. To vše je přesně propočteno tak, aby měl člověk pocit, že se ocitl na pokraji svých možností.
Detailní výpočty jednotlivých sil předcházejí budování horské dráhy. Designéři určí, jak by dráha měla vypadat, a současně propočítají, jak jízda proběhne a jaké síly v jakém okamžiku budou na pasažéry působit. K tomu dnes slouží nejmodernější počítačové programy. Inženýři vyzbrojení potřebnými informacemi pak mohou zkonstruovat dráhy, které splní bezpečnostní směrnice a poskytnou přitom ojedinělý adrenalinový zážitek. O ten na horských dráhách jde. Jejich obliba stále stoupá a lidé očekávají další, ještě více vzrušující zážitky. Technicky to není problém. Je jen otázkou, kam se až jejich tvůrci odváží zajít.
Zdroj: www.stoplus.cz
