Holčičiny

FiftyFifty, společenský magazín.
Holčičiny na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Holčičiny

FiftyFifty
Share
 >  > 

Holčičiny

Holčičiny

Přišel mi mail. Někdo se spletl, nebo to byl úmysl. To už je teď vlastně úplně jedno. Byla to holka. Neobyčejná. Docela dlouho jsme si psaly. Hlouposti, starosti, pak trochu důvěrnosti a pak to bylo venku. Když došlo na vztahy a já vypustila nějaké bolístky, tak trochu přeladila. Tahle holka.

Že bychom mohly třeba na kafe, že bychom se mohly trochu sblížit a jestli už jsem někdy zkusila něco jiného a jestli mám ráda tohle, nebo támhle to a co a jak mi chutná a jestli mám fotku a… Tak jsem trochu hodila zpátečku. Aby bylo jasno, kamarádko, tak i když mě ti chlapi pěkně štvou, tak pořád jsem na kluky! Jenže se nedala. Pořád otázky, proč, proč, proč, proč, proč to nechceš zkusit? Tak jsem jí přestala psát. Co si myslí holka jedna pitomá? Jenže na mě byla pořád hrozně milá, dál psala, zavrtala se mi do hlavy, nasadila tam brouka, kterej rozhodně nespal. Po dvou měsících jsme šly na kafe. Doma byla zrovna krize. Bylo už po bouři, ale ten klid co byl po ní, byl nesnesitelný. Chodili jsme kolem sebe jako stíny.

Daly jsme si s holkou rande až na druhém konci města. Nevěděla jsem jak vypadá. Měla jsem trochu obavy. Že to bude taková holka-kluk, jaký potkávám třeba v metru. No, ale možná by se mi ulevilo. Vypila bych to kafe a šla domů.

Jenže ona byla hrozně hezká. Všichni chlapi na ní v kavárně zírali, ale ona koukala jen na mě. Bylo mi zvláštně. Nevěděla jsem jestli chci, nebo nechci. Povídaly jsme si o všem možném. Čas utíkal a já jsem se najednou přistihla, že si začínám představovat jestli bych mohla… jaké to asi je… trochu jsem se usmála a napadlo mě, jestli taky umí rozepnout podprsenku jednou rukou. Najednou jsem se jí chtěla dotknout. Jenom kousek. Nevím, jestli to víno, nebo to pokušení, zvědavost, smutek někde hluboko. Možná od všeho něco. Když jsme odcházely, vyšla ze dveří jako první. Jak jsem stála za ní, tak jsem neodolala a dotkla se jejích vlasů. Jen tak zlehka. Myslela jsem, že si toho ani nevšimne. Otočila se a chytla mě za ruku. Pak už jsme nic neříkaly a šli k ní domů. Tam jsme taky nemluvily. Jen jsme se svlékly a sedly si na posteli naproti sobě.

Pořád jsem se na ni dívala a byla jsem jako ve snu. Ještě nikdy jsem neměla nahé ženské tělo tak blízko sebe. Měla malý prsa, skoro dětský. Neodolala jsem, musela jsem se dotknout jazykem těch malých bradavek. Prohlížela jsem si ji. Dole měla zlatý chloupky, vůbec nebyla oholená, ani trochu. Když viděla, že se tam tak dlouho dívám, lehla si a trochu dala stehna od sebe. Dotkla jejích kolen a ona ještě povolila. Měla jsem před sebou, to, co sama můžu vidět jen v zrcátku. Ta touha byla neudržitelná. Chtěla jsem vědět, jaké to je, jak to tam voní, co to s ní udělá, co se mnou… Bylo to poprvé, kdy jsem existovala jen pro tu chvíli. Bylo to tak skutečné, že jsem z toho měla husí kůži. Když chtěla něco říct, tak jsem jí položila ruku na ústa. Nechtěla jsem si to kazit zbytečnými slovy. Její kůže byla tak jemná a tak voněla, že by k tomu nestačilo tisíc slov, aby se to dalo popsat. Všechno bylo jiné…

Druhý den jsem ukončila jeden vztah. Kvůli ní ne. Ale někde hluboko uvnitř jsem se na nějaký čas rozpůlila.






© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.