Himálajská viagra? Tibetští vesničané nepodlehli zlaté horečce

FiftyFifty, společenský magazín.
Himálajská viagra? Tibetští vesničané nepodlehli zlaté horečce na FiftyFifty.cz. Články, recenze, povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy na týden atd.
Magazín pro ženy i muže > Himálajská viagra? Tibetští vesničané nepodlehli zlaté horečce

FiftyFifty
Share

Himálajská viagra? Tibetští vesničané nepodlehli zlaté horečce

Dvě izolované vesnické komunity v Tibetu zvládly nastavit vlastní účinný regulační režim pro udržitelný sběr „Himálajské viagry“, housenkového parazita známého jako yatsa gunbu. To je v zásadě vynikající zpráva pro tibetské vesničany, jejichž celoroční příjem se z 80 % odvíjí právě od prodeje tohoto tradičního prvku lidové medicíny. Podstatně méně potěšující je pro zahraniční obchodníky orientované na zisk, stejně jako pro některé nevládní neziskové ochranářské organizace.

Himálajská viagra? Tibetští vesničané nepodlehli zlaté horečcezoom

Tibeťané, žijící ve dvou zapomenutých vesničkách v himálajském podhůří, nepodlehli mámení divokého kapitalismu a nezahájili podle očekávání západních i asijských prodejců plundrování vlastních přírodních zdrojů ceněné suroviny. Jejich iniciativa soběstačnosti a udržitelnosti sběru a domácího zpracování yatsa gunbu ukázala, že je možné se obejít i bez těch neziskových organizací, které notoricky chrání cokoliv, v čem se právě pohybují peníze.

„Ve světě existuje silné a značně pomýlené přesvědčení, že domorodé komunity prostě nejsou schopny řešit své vlastní komplikované problémy,“ podotýká Geoff Childs, asistent antropologie na Washingtonově univerzitě v Saint Luis. „Právě těmto angažovaným pochybovačům, kteří by se rádi zhostili role ochránců a správců bohatství domorodých komunit, zasadili Tibeťané těžkou ránu. Lidé z himálajského podhůří dokázali, že jsou schopní se postarat o sebe i udržitelnost svého podnikání.“

To, v čem často selhávají světoví lídři a nejrůznější společenstva, nebyl pro obyvatele tibetských vesnic Nubri a Tsum problém.
Jednoduše se domluvili na způsobu a množství yatsa gunbu, které budou každý rok sbírat, aby zůstalo dost i na příští léta. A to bez ohledu na rostoucí ceny i poptávku. Udržitelná míra sklizně přitom umožní přirozenou obnovu přírodního zdroje a neohrozí ani citlivé životní prostředí v alpínském stupni.

Co to je a kde se vzalo yatsa gunbu?

Ve skutečnosti se jedná o velmi specifického houbového parazita, latinsky popsaného jako Ophiocordyceps sinensis. Ten napadá nehybné housenky můr, postupně je mumifikuje a využívá jejich tělo k vlastní výživě. Výsledkem této činnosti je 6-12 centimetrů dlouhý výrůstek se seschlou larvou nahoře, na který je možné narazit podél pásu tajícího sněhu. Ostatně, tibetské pojmenování můžeme volně přeložit jako „zimní červ, letní tráva“.

Čínská lidová medicína zná sušené výrůstky yatsa gunbu už více než dva tisíce let a úspěšně je aplikuje především na případy erektilní dysfunkce. Často se ale zmiňuje její aplikace i v případech rakoviny, nemocí ledvin, proti depresím či pro čištění krve. Pro čínské herbaristy a staromilné botaniky je navíc větvička se seschlou larvou odznakem jejich profese. V roce 1998 se prodávalo kilo této přírodní suroviny v přepočtu za 39 dolarů, ale dnes se výkupní ceny pohybují okolo 600. Prodejní cena v Číně nebo zámoří jde však do tisíců dolarů.

Geoff Childs spolu s doktorandem Namgyalem Choedupem popsali pro žurnál Himalaya postupný vývoj situace na trhu s yatsa gunbu tibetském autonomním regionu Gorkha. Obyvatelé vesnic Nubri a Tsum se po léta sice soustředili i na jiné aktivity, ale sběr parazitické houby činil už dříve 80 % rodinných příjmů. Jenže s tím, jak se do sběru zapojovalo stále větší množství lidí, z nížin i soukromníků ze zahraničí, docházelo k pozorovatelnému narušení životního prostředí, a v některých lokalitách nárazníkové zóny národního parku pokleslo množství nacházených yatsa gunbu až o 40 %. Došlo i k násilí mezi místními a cizími sběrači, a u Rebgongu došlo ke dvěma úmrtím.

Situaci muselo v roce 2013 řešit zasedání obou vesnic, kde dospěli k vzájemné shodě v navržení „přiměřenosti“ sběru a zajištění jeho udržitelnosti. Mezi klíčová přijatá opatření, tak jak je popisují Childs a Choedup, patří zachování stávajícího režimu hospodaření na „nalezištích“ (zachování pastvy na pastvinách, kde se Ophiocordyceps sinensis vyskytuje), ve sběračské sezóně pravidelné hlídání míst výskytu a především povinná registrace sběračů.

To ale není všechno:
sběrači se musí v sezóně čtyřikrát denně dostavit do vesnice (aby nesbírali kontinuálně),
je zakázán sběr na svazích hor (které jsou posvátné, a zároveň budou sloužit jako rezervace - refugium a zdroj obnovy Ophiocordyceps sinensis),
sběrači musí odvádět poplatek do společného fondu (na financování dalších společných projektů a podporu další úrody).
Zároveň došlo ke zvýšení pokut za porušení podmínek sběru.

„V případě vesnic Nubri a Tsum vidíme, že jimi nastavený management plně odpovídá představě o moudrém hospodaření s obnovitelným zdrojem,“
říká Childs. „I když řada pozorovatelů volá po větším zásahu ze strany vlády nebo nevládních neziskových organizací, vesničané jasně demonstrují svůj zájem o udržitelnost sběru v dlouhodobém měřítku. V zásadě je ale vidět, že alespoň některé lokální komunity jsou schopny plně zajistit správu zdrojů a těžit z nich v rozumné míře pro vlastní prospěch.“


Zdroj: Ekolist.cz 






© 2005 – 2019 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.