Mlčení není řešení
Pro osoby trpící hepatitidou typu C představuje jejich onemocnění často společenské stigma. Mohou se cítit méněcenní, zbyteční a nezřídka se raději izolují od okolí. To na jejich chorobu, alespoň podle představ nemocného, nahlíží s despektem či strachem. Není proto divu, že se postižení bojí o svém handicapu mluvit. Přítomnost takového tajemství ale mezilidským vztahům neprospívá.
Nervozitu střídá úleva
Podpora rodiny a nejbližšího okruhu přátel je v době nemoci důležitější než kdy jindy. Právě proto je třeba být k těmto osobám otevření a upřímní, a to i když se jedná o tak závažnou a osobní informaci, jako je nákaza obtížně léčitelnou virovou hepatitidou. Počáteční obavy z přijetí nepříjemné zprávy okolím bývají často vystřídány pocitem úlevy poté, co je vše důležité vyřčeno. Navíc ne vždy je všechno tak černé, jak se zdá.
Vědci pomocí dotazníků dokumentovali následující:
Téměř 75 % infikovaných hepatitidou C věří skutečnosti, že jsou v představách zdravých lidí řazeni jen mezi drogově závislé.
Ve skutečnosti takto smýšlí pouze 30 % z oslovených.
Přesto i toto číslo není nezanedbatelné a může být jedním z důvodů stigmatizace lidí se žloutenkou typu C.
Poznejte svou nemoc
Reakce okolí na fakt, že trpíte chronickou infekční chorobou, pochopitelně nemusí být vždy zcela pozitivní. Obvykle je příčinou kombinace:
obav z vlastní nákazy,
strachu o zdraví nemocného,
nejistoty z budoucnosti.
Proto je na takový rozhovor potřeba příprava, která zahrnuje mimo jiné především znalost medicínských faktů o vlastní chorobě.
Zdroj: Virová hepatitida.cz
