Geniálně píšící elf

FiftyFifty, společenský magazín.
Geniálně píšící elf na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > Geniálně píšící elf

FiftyFifty
Share
 >  > 

Geniálně píšící elf

Geniálně píšící elf

Truman Capote. Kdo z nás ho znal, než přišel do kin film o tomto zvláštním člověku. Ve filmu můžeme sledovat práci na posledním díle amerického spisovatele. Kdo však byl Capote? Co napsal?

Raději přihlouplý fotbalista než spisovatel!
Narozen r.1924 v New Orleans, dětství strávil v provinčním městečku Monroville. Ve 4 letech se rodiče rozvedli. Synek je nezajímal, a tak vyrůstal u příbuzných (staropanenské tetičky a staromládenecký strýček měli asi velký vliv na jeho homosexualitu). A brzy se k ní hlásí. Výstřední oblečení, šišlání, afektovanost. Vzhled umocňují albínské vlasy a výška 160 cm - jeho celoživotní přítelkyně Nell Harper Lee (autorka slavné knihy Jak zabít ptáčka) vzpomínala, že vypadal jako elf. V 10 letech se vrací k matce. Její bohatý kubánský manžel jej adoptuje. Z Trumana Personse se stává T. Capote. Matce je chlapcova vyzývavá homosexualita odporná. Vztahy mezi nimi jsou chladné. Matka chtěla mít doma raději přihlouplého fotbalistu než spisovatele, což vyprávěla celému okolí. Z cizoty ho vytrhla literatura. Čte. Dostojevského, Tolstého, Flauberta, Twaina, Balzaca, Standhala. Nesourodí autoři, nesourodá témata. Ale všichni byli vypravěči. Mistři příběhu. Největší dojem v něm zanechal básník děsu, hrůzy, vypravěč historií se sugescí blížícího se konce lidského bytí - E. A. Poe. Capote střídá zaměstnání jak boty. A čističem bot byl, také poslíčkem, prodavačem, tanečníkem na lodi. Prvním kontaktem se světem kultury je pomocník v časopisu The New Yorker.

Zázračné dítě
Ve čtyřiadvaceti vydává první dílo - román Jiné hlasy, jiné pokoje. Tvrdí však, že první dílo napsal v 9 letech. Nelze to potvrdit ani vyvrátit. Tím začíná jedna z mnoha legend, kterými opředl svůj život. Nikdo nevěděl zda mu věřit nebo ne. Ale takový Capote byl - rozporuplná, geniální, tragická postava. První román se stal bestsellerem. Kritiky udivil svou vyzrálostí, vlastním pohledem na svět tak odlišným od svých amerických současníků. Kreslí jiný, jemný svět, zvláštní pravdu děje - Capotovu pravdu. Rok na to vychází sbírka povídek Strom noci. Znázornění amerického snu - toho sněného a toho skutečného, mrazivého. Za svá podivuhodně zralá díla si vysloužil přezdívku ´zázračné dítě´. Jeho sláva stoupá, stává se profesionálním spisovatelem. R.1951 vychází Luční harfa. Významný román, plný imaginativnosti, citlivosti. Opět slaví obrovský úspěch. Pak se na sedm let odmlčí. Ale píše. Povídky, a na konci tohoto období je novela, jedna z nejpozoruhodnějších světových próz - Snídaně u Tiffanyho. Sen o velkém světě sněný děvkou z New Yorku. Dostane se mezi snoby, ale je stále v ohrožení finančního krachu. Krutost, bezohlednost tohoto světa Capote zhušťuje a hlavně zjemňuje. Zbyde jen příběh, chvílemi téměř nepravděpodobný, na rozhraní snu a skutečnosti (kniha byla zfilmována, ale Trumanovi se nesplnil sen představitelky hlavní role - buď milovaná Merylin Monroe nebo já! Ve filmu zazářila Audrey Hepburn). Nicméně tomuto románu předcházela knížka Je slyšet zpívat Múzy. Reportáž ze zájezdu černošského souboru, který uvedl Gershwinovu jazzovou operu Porgy a Bess - v SSSR. Capote byl prvním americkým spisovatelem, který po skončení studené války tuto zemi navštívil. Proč? Jeho rozpolcenost, touha zviditelňovat se, bůhví. Navštěvuje i další země, je okouzlen Portugalskem utlačeným fašistickou diktaturou, miluje Francii. Zároveň dělá vše proto, aby se zviditelnil. Dává rozhovory, objevuje se ve společnosti celebrit, je zábavný vypravěč, i když jeho příběhy jsou často smyšlené. Chce být slavný, bohatý.

Chladnokrevně
Pak dochází k obratu. Píše surově, brutálně, nemaskuje skutečnost. Na počátku je nesmyslný zločin. Rodina kansaského farmáře Cluttera je r.1959 povražděna dvěma muži. Bezdůvodně. Případ vzbudil v USA velkou pozornost. Píší o něm noviny, vyjadřují se k němu psychologové, sociologové. Všiml si jej i Capote. Uchopil drama a popsal je s vědeckou přesností. V knize není slovo smyšlené, doplněné, přidané. Capote zjišťoval každičký detail. Vrahy navštěvoval ve vězení, ždímal z nich informace, motivy, mapoval jejich dětství, vztahy, myšlenkové pochody. Chtěl proniknout až k úplnému jádru skutečnosti. Snažil se oddalovat soudní proces, nenasytně hledal další a další údaje. Desítky hodin ´vyslýchá´ policisty, svědky, sousedy. Kniha vyšla po popravě vrahů r.1965. Málo knih vyvolalo v USA tolik rozporuplných reakcí. Jedni tvrdili, že je kniha chladná, cynická, lhostejná. Nevšimli si, že chladná, cynická a lhostejná je skutečnost, kterou Capote popisuje. Literatura faktu par excellance, ´nevymyšlený román´ Chladnokrevně.

´Vždy jsem věděl, že chci být spisovatelem a že chci být slavný a bohatý´
Jeho výrok se potvrdil. Konečně se autorovi dostalo takového bohatství a slávy, po kterých toužil. Nevyužil je, promrhal je. Vydal už jen povídku Návštěvník ze dne Díkuvzdání a sbírku próz Hudba pro chameleony. V 70. letech uvedl, že má blok, nemůže psát. Ale pravda byla jiná. Po léta byl závislý na alkoholu, drogách, narkotikách. Stal se z něj hádavý podivín, který kritizoval téměř každého. Snažil se dopsat vysněný román Vyslyšená modlitba, jeho torzo však vyšlo po jeho smrti. R.1984 se předávkoval léky. V té době z něj byla lidská troska. O 8 let později umírá jeho přítel, se kterým částečně žil od r.1948, spisovatel Jack Dunphy. Popel jejich těl byl rozptýlen na Long Islandu, kde oba - avšak každý ve svém domě - žili.


Recenze filmu Capote vyšla také na FiftyFifty.cz





© 2005 – 2018 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.