František Vláčil: Zápasy

FiftyFifty, společenský magazín.
František Vláčil: Zápasy na FiftyFifty.cz. Články, recenze, sexy povídky, stále nové soutěže, hry, horoskopy od kartářky atd.
Magazín pro ženy i muže > František Vláčil: Zápasy

FiftyFifty

Magazín FiftyFifty.cz doporučuje soutěže.info [probíhající online soutěže]


Share
 >  > 

František Vláčil: Zápasy

Kulturně - kulturní očko

František Vláčil: Zápasy

Výstava věnovaná Františku Vláčilovi, režisérovi nadčasových a výtvarně dokonalých filmů, navozuje tajemnou a dramatickou atmosféru, inspirovanou náladou Vláčilových filmů Marketa Lazarová a Údolí včel. Představuje život a dílo jedné z nejvýraznějších postav české kinematografie.

Multimediální expozice nazvaná „František Vláčil: Zápasy“ byla zahájena 15. února v Císařské konírně Pražského hradu společností Barrandov Studio a.s. ve spolupráci se Správou Pražského hradu. Kurátor Pavel Jiras představuje v naprosté většině dosud nezveřejněné fotografie z Vláčilových filmů, pracovní snímky z natáčení a fotografie z režisérova soukromého života. „Vláčilovy filmy jsou doslova studnicí lidství. Hodnoty, které zobrazují, jsou trvalé dodnes,“ říká Jiras.
„Chceme, aby se lidé oprostili od běžných starostí a užívali si krásy filmového obrazu, která ve Vláčilových filmech bezesporu je,“ pokračuje kurátor výstavy. „Vybírat fotografie nebylo při omezení prostorem Císařské konírny vůbec jednoduché. Řídili jsme se převážně svým citem. Kromě fotek z filmů Údolí včel a Markety Lazarové jsme zařadili například i snímky, které pořizoval sám Vláčil, aby návštěvníci mohli poznat, jaké byly jeho inspirace,“ dodává.

Netradičním prvkem architektury výstavy je také umístění fotografických výjevů do několikametrových stropních lunet sálu. V závěrečném kabinetu, pojatém jako režisérova pracovna, lze nahlédnout prostřednictvím předmětů a fotografií z pozůstalosti do duše Františka Vláčila a poodhalit jeho komplikovanou povahu plnou tajemství a protikladů.

Za svůj život natočil František Vláčil téměř tři desítky filmů. Mezi nejznámější patří právě Marketa Lazarová, Údolí včel, Adelheid nebo Ďáblova past. Vláčil natočil i filmy určené mladším divákům Pasáček z doliny, Sírius či Stín kapradiny. Tento výjimečně talentovaný umělec, jehož filmy jsou dodnes hodnoceny jako vrchol české kinematografie, zemřel v nedožitých pětasedmdesáti letech v roce 1999. Film Marketa Lazarová je do dnešní doby ceněn mezi odbornou veřejností jako nejlepší český film všech dob a pravidelně vyhrává filmové ankety.

„František Vláčil byl jeden z největších režisérů, se kterým jsem měl tu čest pracovat,“
konstatuje jeden z kmotrů výstavy, herec a režisér Jan Kačer. A kameraman František Uldrich, dlouhodobý spolupracovník Vláčila, vzpomíná: „Výstavu o Františku Vláčilovi beru jako uznání jeho výjimečné filmové práce, estetického cítění a vnímání života.“
Vlastimil Harapes na otázku, zda přijímá kmotrovství této výstavy rád, odpovídá: „Je dobře, že se připomíná člověk, který byl velkým přínosem pro svůj obor, a je bezvadné, že se s tím může seznámit zase další generace. Jsem za to rád a myslím, že akce tohoto typu jsou."

Z rozhovoru s Magdou Vášáryovou

Proslavila se titulní postavou Markety Lazarové ve filmu Františka Vláčila, kterou ztvárnila ve svých šestnácti letech.

Bylo těžké získat roli Markety, jak k vašemu obsazení došlo?

Neměla jsem o ničem ani tušení, až jednou zatelefonoval pan produkční Ouzký mému otci – bydleli jsme ve starobylém městě Banská Štiavnica ve středním Slovensku – jestli bych nemohla přiletět ze Sliače do Prahy na zkoušky. Bylo mi šestnáct a letěla se mnou jedna naše známá jako garde. Pan Vláčil se na mě podíval, namočil mi moje metrové vlasy do sudu s vodou a zakázal jakékoli líčení.


Samotné natáčení probíhalo mezi vaším šestnáctým a osmnáctým rokem, jak jste ho v té době prožívala? Byla jste zřejmě nejmladším členem štábu…

Po natočení filmu jsem se definitivně rozhodla, že již nikdy nebudu točit. Byla jsem vyděšená, unavená a chtěla jsem studovat něco racionálního, například matematiku. Potřebovala jsem vnést do svého života více logiky. Byli jsme s Vlastíkem Harapesem nejmladší, ale já, na rozdíl od něj, měla s sebou učitelku, paní Marienku. Filmového světa se bála víc než já. Bydlela jsem s ní o samotě v malém hotýlku u přehrady. Ostatní členy štábu jsem vídávala jenom na place. Pan Vláčil chtěl, abych zůstala pokud možno nedotčena tím divokým prostředím. Celkem se mu to první rok povedlo.


Jak se k vám choval režisér František Vláčil během natáčení?

Zpočátku jezdil na občasné kontroly, jestli chodím včas spát. Sedal jsi na pelest mé postele a já i Marienka jsme ho poslouchaly, když vyprávěl historky z 13. století. O Přemyslovcích, lapcích, Bavorech, hvozdech a já jsem se u toho učila tu nádhernou češtinu. Jinak na place se mnou nekomunikoval, byl často opilý a já jsem to nenáviděla. Ale vždy mi bez zakoktání řekl pár vět před záběrem.


Osobnost pana Vláčila zůstala vlastně dodnes utajená a je předmětem kontroverzních diskusí. Jaký obraz zanechal František Vláčil ve vašich vzpomínkách?

Po skončení natáčení jsem pana Vláčila neviděla dlouhé roky. Do roku 1989 jsem jej zahlédla jenom asi dvakrát a to se tvářil, že mě ani moc nezná. Pak – již jako velvyslankyně – jsem přiletěla na obnovenou premiéru Markety do Karlových Varů. Seděli jsme vedle sebe a vlastně poprvé spolu mluvili jako dva dospělí lidé. Uvědomila jsem si, že ho mám ráda a že mi ukázal život v té hrůzné kráse skutečnosti a setřel ze mě růžový nach maloměsta. Možná tím uvolnil můj talent a očistil mé podvědomí z nánosu přetvářky. Někdy v roce 1996 nebo 97 jsem s ním natočila dokument – rozhovor, mluvili jsme spolu a dokonce mě chytil za ruku. Myslím poprvé. Krátce nato zemřel.


Co pro vás osobně výstava věnovaná Františkovi Vláčilovi znamená?

Je mi líto, že Markétku nemohl dokončit, že se nenašly peníze pro královský obraz, protože bylo nutné natočit několik filmů o socialistických průkopnících práce. Myslíte, že si to někdo z těch vedoucích komunistů tehdejší doby a těch průměrných režiséru angažovaných u filmu někdy uvědomil? Vím, že dnes je to vlastně jedno. Ale alespoň dnes si řekněme – šli jsme kousek života vedle filmového génia. Vzdejme mu dodatečný hold. Bože, jak by se těm slovům ušklíbl..



Úryvek ze „Slova autora Pavla Jirase“:
„..František Vláčil nenacházel dost hrdosti a odbojnosti u současníků, proto se zákonitě jako intelektuál a myslící člověk musel obrátit do minulosti a k Vančurovi. Tam našel, co hledal. Divokého Kozlíka s odvahou zběsilého vlka a na něm a postavách jeho nezkrotných synů dal jasnou odpověď vládnoucí československé komunistické garnituře: ,Vy nemůžete a nesmíte zploštit historii této země jen na husitské hnutí a několik dalších událostí, které jsou vám po chuti.‘… …Vláčil na Vančurově Marketě Lazarové chtěl ukázat cenu odvahy a tajemství tisícileté celistvosti České země. Nechtěl být vědmou, ale chtěl zařvat z temnoty a hlubin času: ,Lidi, jak můžete přijímat chomout, který by si ani jeden z dávných dejme tomu šumavských zemanů nenechal nasadit a natož aby do něj ještě strkal hlavu.‘...“


Výstava "František Vláčil: Zápasy"
Kdy: 15. 2. – 31. 5. 2008
Kde: Císařská konírna Pražského hradu
Pořadatelé: Barrandov Studio a.s. ve spolupráci se Správou Pražského hradu
Kurátor výstavy, hlavní realizátor: Pavel Jiras
Architekt: Jan Dušek a Milan David
Záštitu nad výstavou přijali: prezident České republiky Václav Klaus a primátor hlavního města Prahy Pavel Bém
Kmotři výstavy: Magda Vašáryová, Vlastimil Harapes, Vladimír Körner, Jan Kačer, František Uldrich


Zdroj: tz






© 2005 – 2017 Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu provozovatele zakázáno.